Květen 2009

VODA

25. května 2009 v 20:08 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Název: Voda
Autor: Veronika Truhlářová
Poznámka: má to přesně 300 slov a vzniklo to jako óda na koupel...
Vzkaz: for Ignitus: snad jsem tě nenaštvala moc... xD

Only one spell...

21. května 2009 v 23:04 | Septima Severa |  ► drabbles
Jen jedno kouzlo mi chybí ke štěstí, říká si láska. Musí být neposkvrněná, od srdce, upřímná, okouzlující, šarmantní, pozorná, pochopená… Mohla bych vypsat celičký slovník kladných synonym, ale stejně by to bylo k ničemu. Pravou podstatu jediného kouzla totiž nelze zkoumat, nelze popsat… Je to prostě něco, nač si nelze jen tak sáhnout, pošpinit to a zneuctit... Lze jen doufat, že mi jednou bude odpuštěno a dopřáno štěstí, tudíž i lásky…
Štěstí je však vysoká meta, pro většinu lidí nedosažitelná. To si musíme zasloužit, ne jej sprostě ukrást někomu jinému. Vždyť z krádeže nikdy nevzejde nic dobrého…
Pouze jedno kouzlo…

Vivat ticho

20. května 2009 v 21:03 | Septima Severa |  ► drabbles
Inzerát: Nevypálil byste mi prosím někdo dvě cédéčka ticha? Aby bylo pořádně nabasovaný, bych prosila, ráda si totiž pouštím ticho hodně nahlas!
Ticho. V něčích očích šílenství, v jiných klid. A v mých? Odpočinek. K čemu to? Život je přeci chaotická snůška nesmyslů a zkurveností bez jakéhokoliv významu, nač ta touha najednou? Jen tak z nudy? OK, ale proč, PROČ teď??? Čím víc budu slovy bombardovat, tím víc se pojem bude hroutit. Proto říkám jediné: Potřebuji odpočinek! Potřebuji si odpočinout od reality a všednosti každodenního života.
Vivat ticho!
Vivat klid!
Vivat to šílenství po zoufale nedostatkovém zboží!
Chci ho slyšet…

První songfic

20. května 2009 v 15:58 | Septima Severa |  ► povídky
Název: No perfect Word without you…
Autor: Veronika Truhlářová
Žánr: SONGFIC
Skladba: Perfect World od Simple Plan

Moře klidu

19. května 2009 v 20:02 | Septima Severa |  ► drabbles
Bosé nohy mi oblizují vlny, jakási zakončení nezměrné modré plochy, která se táhne přes obzor. Svěží větřík s sebou přináší slanou vůni, již rozkošnicky nasávám svým chřípím. Slastně vydechuji… Klid… Nechci odtud, nechci se vrátit. Chci, aby mne to tu uvěznilo a už nikdy nepropustilo, aby mi tahle idylka byla žalářníkem. Avšak v hloubi duše tuším, že to nejde… Van si pohrává s mými vlasy, zmítají se jako hadi na hlavě Medúzy. Kolik vody uplyne, než klid skončí? Děsím se toho okamžiku… Rackové křičí, slunce zápasí s obzorem o čas, jeho paprsky oslepují mé oči. Nechte mne tu snít, prosím…