Letošní B5A vyhrála strana Dobra!

6. června 2009 v 19:15 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Bitva pěti armád. O téhle akci slyšelo jen něco málo zasvěcených, ale i tak byla účast na bitvě obrovská. I přes nepříznivé počasí se v pátek, bylo tuším 29. května, sjelo něco kolem šesti set účastníků, kteří bojovali za šest národů. Spíš se teda jednalo o tři národy a tři kmeny… Na světlé straně se sešli jako již tradičně (podesáté) Esgarothští, lidé, Eryncaraští, elfové, a Angren Baradští, neboli trpaslíci. To bychom měli ty národy. Proti nim se letos utkaly tři kmeny skřetů, letos s novými značeními vlajek. A byli to: Gundabal, Naurrakur a Torqushar.

Ehm, předem bych ráda přidala pár odkazů:
  • tak zaprvé, moje fotografie nazeznete ZDE
  • zadruhé, ty nejlepší snímky a moje další kresby k tomuto tématu budou v průběhu měsíců přibývat TADY
  • a zatřetí, odkazy na ostatní galerie naleznete na oficiálních stránkách B5A nebo na fóru, což doporučuju víc...

***
Letošní jubilejní desátý ročník se nesl v duchu sladké obměny pro národy v podobě plněných pirohů.
V pátek navečer se z Mladé Boleslavi přepravila naprostá většina účastníků bitevními speciály, které je vyložily na vlakovém nádraží. Dopravu zkomplikovala vlaková výluka… Pěšky se došlo do tábora, kde bylo vše připraveno organizátory.
Už v autobusech panovala bitevní nálada a všichni si povídali o svých zkušenostech z dřeváren a larpů. Každopádně jsme se hodně nasmáli. Například když jeden nejmenovaný udatný bojovník za stranu Zla vyprávěl, jak dřív bojoval za řezníka (butchera) a někdo tehdy poručil orkovi, aby přinesl goblina (takový to malý zelený, hnusný a chovající se jako skřet), a ten milej zlatej ork čapnul za límec nejbližšího šamana a přitáhl ho s sebou…
Takových a ještě jiných historek po autobuse kolovaly mraky…
Komplikace se objevily, projevily a skončily až tehdy, co jsme bezpečně došly s kamarádkou až do tábořiště, protože jsme se v Doksech musely odpojit od skupiny, aby si ona laskavě mohla dojít nakoupit. Takže ti, co nesnáší nakupování a bojí se, že se ztratí, určitě pochopí mou úlevu, když jsme na louce rozbily stan a šly se projít.
Večer se bojovníci bavili. Posedávali po skupinkách u ohňů, zpívali písničky, hráli na píšťaly, kytary či jiné doprovodné hudební nástroje. Všechno bylo OK. Teda a ž do půl pátý ráno, kdy se v tábořišti skřetů (kde jsme se uhnízdily i my), začaly jednotlivé kmeny hecovat mezi sebou. To se pak ozývalo pronikavým mužským hlasem (troufám si ho řadit mezi mutace barytonu) "Gundabal!!!", kterému jako ozvěna odpovídal z druhého konce tábor "Naurrakur!!!". No tak mi laskavě řekněte, nejsou ti kluci sladcí, když si můžou hrát? =oD
No tak to jsem se vžně vyspinkala dorůžova… Ale nebylo to nejhorší, to teprve mělo přijít…
V sobotu se už od časných hodin ranních konalo schvalování kostýmů, posléze přehlídka, kde se představila i tzv. CéPéčka, neboli cizí postavy. Těmi letos byli novinkově rybáři, kteří později nadělali v řadách vojsk docela pěknou paseku…Ale už tak celkově na samotné přehlídce vypukly nové slovní potyčky mezi soupeři, tudíž bylo možno zaslechnout nejrůznější nadávky. Mimo jiné i ohranou "Elfikové - buzny naší země".
Odchod na herní území chvílemi představoval brodění se amazonskou džunglí. Po deštivém týdnu byl nulový výskyt bahenních lázní absolutně nemožný, bujná zeleň dostatkem vláhy ještě více zezelenala a zhoustla. Občas by se mačeta hodila.
Po dosti vyčerpávajícím přeskakování kaluží a vyhýbání se šlehajícím větvím, které oživly jako Vrba mlátička, když je někdo jdoucí před vámi nešťastně a zcela nevědomky odpálil přímo proti vám, jsme došli na křižovatku, kde se dobro a zlo oddělilo. Teď se šlo na jednotlivá stanoviště. My pokračovaly s armádou zlých skřetů, dokud nevypukl samotný boj. To jsme pak všichni fotografíni běhali po lesích a naháněli ty nejlepší snímky, jež se nabízely jako vzácné úlovky.
Takhle jsme šaškovali přibližně do tři čtvrtě na pět odpoledne, kdy proběhlo poslední oživování mrtvolek v lazaretu, a všichni se shromáždili k závěrečné sobotní bitvě. Obě armády se rozprostřely do dvojřadu proti sobě (kromě strany Dobra, ta měla zaprvé početní převahu a zadruhé výbornou taktiku záložníků). Tou dobou se pěkně rozpršelo, ale nikomu to nevadilo. Spíš je to ještě více povzbudilo a podpořilo jejich bojovnou náladu.
Po dlouhé bitce, kterou ani z Osamělé hory nešlo sledovat celou, jsem s jistotou nevěděla, ani kdo ji vyhrál. U nás bylo jen pravé křídlo skřetů a to bylo celé potlačeno.
Cestou zpátky do tábora se rozjasnilo, mezi stromy si párkrát našlo cestu i sluníčko. Všechno bylo perfektní, za námi se táhl řinkot plechové zbroje, která na mnohých skřetech již jen visela v důsledku nekvalitního zpracování nebo vehementních bitek. Vlastně kdo do toho nešel s vervou?
V táboře jsme si chvíli odpočinuli, než začal další program. Jenže odtud to musí dovyprávět někdo jiný, poněvadž jsem musela kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu nedobrovolně předčasně ukončit své působení na letošním ročníku B5A. Snad se mi příští rok povede to dotáhnout do konce…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sebastian | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:19 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama