Sbohem, světe (The Fray)

18. července 2009 v 3:48 | Septima Severa |  ► povídky
Název songfic: Sbohem, světe
Autor: Veronika Truhlářová
Skladba: The Fray - How To Save A Life

---

Step one you say we need to talk
He walks you say sit down it´s just a talk
He smiles politely back at you
You stare politely right on through
Some sort of window to your right
As he goes left and you stay right
Between the lines of fear and blame
And you begin to wonder why you came

Dívala se z okna, jak krajina kolem ubíhá. Jízda ve vlaku ji uspávala. Drncání pražců vydávalo jejím uším lahodivý zvuk. Její hlava klimbala ze strany na stranu, vůz sebou na trati zmítal obdobně jako topol prohýbající se v bouři pod poryvy větru.
Cesta před ní byla ještě dlouhá…
Vzpomínala na minulou noc. Po tvářích jí kanuly slzy zármutku, tolik hoře v sobě měla. A všechnu tu bolest způsobila jen Láska. Kdyby se to tak mezi nimi nesemlelo, neseděla by teď ve vlaku a nesnažila se tak vehementně utéci minulosti. Ach, jak moc ty vzpomínky bolí!
A proč vlastně? Proč dobrovolně otvírá čerstvé rány, jež by se časem samy zhojily? Proč si tolik ubližuje?

Where did I go wrong, I lost a friend
Somewhere along in the bitterness
And I would have stayed up with you all night
Had I known how to save a life

Marně v pohledu z okna hledala útěchu. Mrtvá krajina za sklem, Jež bezútěšně ubíhala snad ještě větší rychlostí, než se vlak řítil kupředu, jí ještě více připomínala jeho poslední slova. Posledních pár výkřiků, kterými se ji navždy snažil zapudit.
Chtěl ji vystrnadit ze svého života. Nesčetněkrát ji podvedl… A pravda vyšla najevo toho krásného večera.
Než překročila práh jeho bytu, doufala, že všechno bude zase v pořádku, že se udobří a vše se vrátí do starých kolejí… Jenže tomu mělo být naprosto jinak…

Let him know that you know best
Cause after all you do know best
Try to slip past his defense
Without granting innocence
Lay down a list of what is wrong
The things you´ve told him all along
And pray to God he hears you

Hádka… Jeden argument za druhým… Bolest v srdci, strach v duši… I poslední růže ve váze uvadla, místo vody tam byl jed. I slova vyřčená jeho ústy byla jedovatá. Otravovala jí mysl, pomalu sžírala všechno dobré v jejím nitru. Všechno zmizelo… Naděje, vášeň, cit… Zbyla jen nenávist, smutek a rozmrzelost.
Takhle už to dál nešlo, mezi nimi byl náhle konec. Přišlo to tak prudce, tak nečekaně… A jí teď zbyly oči pro pláč. Pro slzy plné hořkosti.

Where did I go wrong, I lost a friend
Somewhere along in the bitterness
And I would have stayed up with you all night
Had I known how to save a life

Podívala se na svůj odraz v okně. Už to nebyla ona. Tohle byl někdo jiný, její temné já. Na pokraji sil… Rozmazaná řasenka zanechala stopy po slzách, černé šmouhy, které zůstaly po potůčku slz. Hořkoslané kapičky pak našly hrob v jejím výstřihu, kde se úplně vpily do látky.
A všechno se opět vrátilo v tak prudkém přívalu. Jak ji uvítal, jak ji zavedl dovnitř, zastavil se, pozvedl hlas… Začal jí všechno vyčítat a nakonec na ni křičel… Tak moc ji to teď bolelo…

As he begins to raise his voice
You lower yours and grant him one last choice
Drive until you lose the road
Or break with the ones you´ve followed
He will do one of two things
He will admit to everything
Or he´ll say he´s just not the same
And you´ll begin to wonder why you came

Mlčky uchopila nůž. Už nemohla dál. Ta bolest ji sžírala zaživa, trávila ji jako ten nejprudší jed. Nevěděla si rady, neviděla východisko ze situace, v níž se tak náhle ocitla.
Přemýšlela, jestli má ještě cenu dál žít. Nechtěla nést tolik bolesti, už nechtěla vystoupit z vlaku. Jejím vroucným přáním bylo jen vydechnout naposledy. Stačí jen lehké přitlačení na čepel nože a přejet s ní přes zápěstí… A uleví se jí. Navždy.
Slyšela v hlavě hlas, který ji nabádal ke konci… Poslechla jej…

Where did I go wrong, I lost a friend
Somewhere along in the bitterness
And I would have stayed up with you all night
Had I known how to save a life

Krev se rozstříkla po okně, všude kolem bylo na stěnách, sedačce a dveřích vidět kapky. Trefila se přímo do tepny.
Náhlý příval bolesti ji úplně ochromil. Upustila nůž na podlahu, jen to zařinčelo. Pozdě svého činu litovat, život z ní prchal s každou krůpějí drahocenné karmínové tekutiny. S každým úderem srdce jí v tom krásném těle kolovalo míň a míň.
"Sbohem," šeptla z posledních sil a padla do mdlob. Její tep se zpomaloval, tlak klesal. Už jí nebylo pomoci, odevzdala se zcela dobrovolně do náruče smrti…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ignitus Ventus | 2. srpna 2009 v 9:38 | Reagovat

Ty jo, tak to je síla, zajímavé, ale je to takové poutavé. Ale je to zase smrt, co? Jsme obě dvě prdlý, co myslíš?

2 Septima Severa | 2. srpna 2009 v 11:35 | Reagovat

[1]: Hele, možná jsme na hlavu, ale tohle je taky druh psaní, tak ať mi všici, co se jim to nelíbí, můj čerstvý BigShock políbí...
Prostě jsme pesimisti... jako někdo píše Emo povídky, Gothic povídky atd., my píšem povídky dost pesimistický...

3 Ignitus Ventus | 2. srpna 2009 v 13:42 | Reagovat

[2]: Tak to máš pravdu, to co píšeme mi je pravda. Smrt číhá na každým kroku, my si to jen více uvědomujeme a nejsme lehkomyslní. To že jsme pesimisti na věci nic nemění, že jo?

4 Septima Severa | 2. srpna 2009 v 15:23 | Reagovat

[3]: No nemění. Prostě je to náš styl, děláme to, co nás baví. I když to nikdo nečte, pořád pracujeme a pilujeme to k dokonalosti ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama