Zrada 2/2

8. srpna 2009 v 18:46 | Septima Severa |  Dračí doupě
Omlouvám se, že to není normální kapitolovka... Spíš se jedná o jednorázovky seřazené do na sebe (téměř) nenavazujících kapitol...
----
"Bohové, odpusťte mi…" poznamenala Eileen rychle a okamžitě tasila Elesarův meč. Jen přikývl. Několika bleskovými pohyby přišpendlila zrádce k podlaze a přiložila mu ostří na krk.

"Slez ze mě, ty huso!" zavřeštěl opat. "Kdybychom to nenosili, nepronikli bychom do jejich řad! Museli jsme přeci získat jejich důvěru!"
Elesar se nad jeho slovy jen ušklíbl.
"A jak mi dokážeš, cos právě řekl?" poznamenala Eileen a stále se neměla k tomu, aby jej pustila.
"Má moji důvěru, vstoupila na scénu imperátorova dcera.
"Dobrá tedy." Eileen mu pomohla vstát. Vrátila Elesarovi meč a omluvila se. "Nebýt jí," pokynula směrem k imperátorově dceři, "nebyl byste již více mezi živými."
Opat po ní vrhl vražedný pohled. Jen nepatrně couvla, šel z něj strach. Rezignovala. Teď jen mlčky stála vedle Elesara a poslouchala, jak na její hlavu dopadají všelijaké narážky a kletby. Kdyby měla takové situace sečíst za celou dobu svého řemesla, už dávno se měla smažit v pekle mezi těmi největšími vyvrheli…
Když se opat trochu uklidnil, povysvětlil situaci.
"V našich řadách jsou zrádci, víme o nich. Patří k Temnotě, jež se stahuje nad celým královstvím. Sousední země podléhají pod náporem útoků, my jsme jedna z několika málo bašt, jež odolávají… Ta žena, kterou jste cestou sem pronásledovali, je poslední spojnice mezi hlavním městem a několika z nás. Snažíme se zlo udržet…"
"Jak víte, že jsme ji pronásledovali? A jak víte, že jsme spojenci?" podivil se Elesar.
"Tady něco nehraje," pošeptala mu Eileen. "Podívej se mu na nohy… Odkdy mniši nosí okované boty?"
Elesar mu hodil svůj meč. Opat jej s přehledem chytil. Tohle umí jen cvičení zabijáci…
"Vy nejste mnich, že ne?" zeptal se Elesar tiše.
Falešnému opatovi se zaleskne v očích. Jeho lest byla prohlédnuta. Tentokrát na Eileen nechápavě hleděla princezna.
"Oklamal vás, má paní." Eileen se podívala na opata, něco si mumlal. A s Elesarem se něco dělo. Rozhlížela se po nějaké zbrani, princezna jí podala svůj mistrně kovaný meč. Byl až překvapivě lehký. Ohnala se po falši mečem, snad na chvíli upoutá jeho pozornost od Elesara… Opat byl nesmírně silný, ještě nikdy se s takovým typem mága nesetkala. Tentokrát se na něj vrhla s ještě větší kuráží, pomáhala jí i imperátorova dcera. Eileen se v kouzlech moc nevyznala, ona však ano.
Po nějaké době jí ze rtů splynulo opravdu silné zaklínadlo a jeho to odhodilo až k protější stěně, kde se sesunul na zem.
"Z tohohle se jen tak nedostane," pousmála se.
Elesar opět nabyl kontroly nad svým tělem, popadl luk a šípy. Mířil mu na ruce, nechtěl ho zabít. Aspoň prozatím ne.
Eileen přešla k posluhovači Temnoty a držela mu pod krkem hrozbu…
"Kdo vážně jsi? Kdo tě najal? Co všechno ksakru víš???" pálil na něj Elesar jednu otázku za druhou. Jenže trýzněný se neměl k řeči. Místo toho zbrunátněl a pak vydechl. Byl mrtvý.
"Sakra!!! Místo toho, aby něco řekl, se zabil!" Elesar se rozčílil.
Eileen se znechuceně podívala na mrtvolu. Sehnula se k němu a strhla mu jediným škubnutím z krku amulet.
"Možná neuchránil všechno…" řekla tajemně. "Podej mi dýku, jestli nějakou máš."
Elesar na ni jen nechápavě pohleděl, avšak vyhověl jí. "Na," řekl a podal jí požadovanou zbraň.
Lehce ji uchopila do ruky a popošla na světlo. Bedlivě přívěšek zkoumala v dlani. A nemýlila se ve svém mínění. Opravdu po chvíli našla štěrbinu. Po několika okamžicích odporu se amulet otevřel. Jednalo se tedy o medailon. Uvnitř byl srolovaný kousek pergamenu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama