Květen 2010

Jako droga.

30. května 2010 v 16:30 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
na téma týdne
       
     Když se řekne slovo droga, většinu lidí nejspíš napadne pervitin, heroin a LSD. Ty vzdělanější místo pervitinu možná napadne metamfetamin (tím nechci nijak diskriminovat lidi, kteří se chemii nevěnovali déle, než na základní škole). O marihuaně už zas tolikrát slovo nepadne - nejspíše proto, že je tak masivně rozšířená mezi dnešní generací mladistvých, že to nemá ani cenu. Ale alkohol a cigarety už při slově "droga" neřekne nikdo (samozřejmě až na ty, kdo je nevyužívají a mají možná doktorát z chemie, co já vím). Proč? Protože jsou všudypřítomné.

Epilog

20. května 2010 v 14:05 | Septima Severa

jistila to teprve před několika dny a ještě o tom s nikým nepromluvila, ani s Alasseonem. Ale alespoň jeden pokrok se konal. Alasseon souhlasil s jejich pozdějším přesunem do Sídla. Eleně se nechtělo žít v Tarquestě, neznala to tam tak dobře a cítila se nesvá, ale v Sídle byla doma. Koneckonců on prohlásil, že by chtěl žít na klidnějším místě…
            Avšak nebyl to jen Alasseon, s kým chtěla mluvit… Měl by to vědět i Ress. Jenže ona neměla zatím příležitost sejít se s ním. Pokaždé, když jej ve městě zahlédla, byl to jen pomíjivý okamžik, když se míjeli na cestě.

Cestou necestou

20. května 2010 v 14:04 | Septima Severa
Bylo jí čerstvých devatenáct let, když se rozhodla k dočasnému odchodu ze Sídla. Představa, že opustí všechno a všechny, které milovala, jí trhala srdce na cáry, ale nemohla jinak. Bohužel se musela otočit zády k Eressielovi, Írimovi a dalším, kteří jí zakořenili hluboko v srdci. Dokonce ani Melinda nemohla vzít s sebou, avšak nevypadal, že by chtěl odejít s ní, i když se mu to moc nezamlouvalo. Nikdo jí v jejím úmyslu nebránil. Však oni to časem pochopí. Snad…
            Rozhodla se odejít koncem jara. Ještě jí zbývalo pár týdnů na přípravu. Za tu dobu se snažila všechno urovnat a dát do pořádku. Sic by to měla v lecčems lehčí, kdyby po zkouškách přijala nabídku stát se členkou elitních bojovníků, ale nelitovala, že odmítla. Aspoň neměla tolik starostí, nemusela se starat o zájmy spolku a nebyla fixovaná na rozhodnutích Rady. Takhle se mohla řídit jen sama sebou…
            Ress byl poslední dobou zaneprázdněn, stavby v Tarquestě vrcholily a vypadalo to, že se nové hlavní město co nevidět ponoří do ruchu všedního elfského života. Elena tedy neměla šanci si s ním promluvit, rozloučit se. Nenapadlo ji nic lepšího než mu zanechat ve své pracovně vzkaz…

Zkouška II/II

20. května 2010 v 13:58 | Septima Severa


Seděla vysoko v koruně starého jírovce vedle cvičební plochy. To, co ji zítra čeká, v ní vyvolávalo smíšené pocity, ale především nervozitu, kterou nešlo zahnat ničím. Snažila, seč mohla, přijít na jiné myšlenky, ale nic nepomáhalo. Měla spíš pocit, že nervozita v ní ještě víc roste. Nedokázala se pomalu na nic pořádně soustředit. U všech bohů, co mám dělat?
Kde přesně hledat, netušil. Instinkt, jenž ho vedl, mu napovídal, že cvičiště je to správné místo, kde začít. I on se kdysi zašil na podobném místě, vystresovaný z nadcházejícího boje. Cvičného, avšak rozhodujícího.

Zkouška I/II

20. května 2010 v 13:57 | Septima Severa
Měl pocit, že se mu vyhýbala. Neviděl ji už bezmála dva, možná dokonce tři dlouhé měsíce. A jeho touha po ní za tu dobu nepohasla. Schovala se někam do podvědomí a každá vzpomínka na ni ji přiživovala. Bylo to k zbláznění, většinu času nebyl schopný myslet pomalu na nic jiného. Ale proč po ní stále tolik toužil? Proč si přál ji znovu spatřit?
            Až se mu jednoho dne poštěstilo. Zrovna měl volno a Sairon jej ničím nepověřil, tak se jen tak toulal po Sídle. Podzim byl v plném proudu, vládlo přívětivé počasí, i když bylo o poznání chladněji, než v létě. A ona tam stála na cvičišti, právě skončila další lekci.

Lugaru

16. května 2010 v 16:51 | Septima Severa |  Dračí doupě
Slyšel za sebou dusot kopyt. Byl jako štvaná zvěř, copak to nikdy neskončí?
To jej nikdy nepřestanou pronásledovat? Bude pořád utíkat, dokud se jednoho dne nezhroutí v křeči k zemi uštván k smrti? … Náhle se něco mihlo mezi stromy. Šířilo to kolem sebe mlhavé, téměř nepostřehnutelné světlo, jež každým krokem, kdy mu byl blíž a blíž, postupně sílilo. Následoval tu neznámou věc.

Hortensie

15. května 2010 v 21:41 | Septima Severa |  ► povídky
            Procházel se po chodbě a nahlížel do všech pokojů, stále si však nemohl vybrat tu pravou. Pořád se mu nedařilo najít tu správnou společnici pro dnešní noc. Ne, nemohl říct, že by zde nebyla pěkná děvčata, snad ta nejpěknější z celé provincie se tu nacházela. Žádná z nich nebyla nikterak škaredá, ale on prostě sháněl jen jednu jedinou.

Jako déšť

11. května 2010 v 22:02 | Septima Severa |  ► povídky
Černá pírka vznášející se v prachu…
Připadám si jako déšť. Jako vodní pára, co se sráží v oblacích na miliardy a miliardy drobných kapek vody, jež pak padají dolů do propastných hloubek. Těžké provazce vody bičují ten bezútěšný svět, smáčí pochmurnou realitu, stékají po oblých vybledlých deštnících a dopadají na chladný, nudně šedý asfalt; vpíjejí se do něj a čekají, až opět ve věčném koloběhu přijde slunce, aby je zalilo svými hřejivě zlatavými paprsky, vysvobodilo je z toho vězení a opět je vyneslo nahoru, jako andělé unášejí třpytivé hvězdičky po obloze. Čekají stejně netrpělivě jako já, až jim zlatý kotouč světla vnese do života alespoň špetku naděje. Dočkají se vůbec?

Layla

6. května 2010 v 19:29 | Septima Severa |  Dračí doupě
Layla se procházela na pokraji lesa, pohroužena do svých chmurných myšlenek pozorovala listí, jež nadcházející podzim pomalu zbarvoval do červených tónů. I ona poněkud změnila vizáž. Zatímco v létě nosila zelenou kazajku, teď její tělo zdobil červenočerný korzet.
Mírný vánek si pohrával v korunách stromů, stromy si mezi sebou šeptaly všelijaká tajemství. Avšak ona sama nevnímala okolí.

Ochrana svědků

6. května 2010 v 19:26 | Septima Severa |  Dračí doupě
Předpokládám, že je to pokračování ke Zradě, ale nejsem si úplně jistá. Nalezeno v archivu mého zlatého noťasu. Kdy jsem to napsala, to už netuším...

    "Nelze jej bez kouzel přečíst, ihned by se rozpadl… Pomůžete nám, má paní?" otočila se s prosbou Eileen k princezně.
            Ta jej kouzlem rozevřela a ve vzduchu začala žhnout jednotlivá písmenka, projekce…
            "Je to v mrtvém jazyce," přecházela kolem nich princezna, táhnouc za sebou plášť, "takže je to někdo z podsvětí. Podle dialektu hádám, že z východu. A tam je jen jeden takový šmejd: Temný rytíř. Což znamená, že tu čarodějku sledoval jeho nejvěrnější sluha…"