Červenec 2010

Testament zbloudilé duše

31. července 2010 v 12:50 | Septima Severa |  ► povídky
Seděl v okně, v ruce cigaretu, z úst mu stoupal její dým kamsi ven. Z nebe padaly těžké dešťové kapky. Možná to byly kroupy, nevěděl.
Ony bičovaly sluncem rozpálenou zem hluboko pod ním. Tam, v hluboké propasti, kde lidé chodili s černými deštníky, po nichž klouzaly dál a dál, protože tam jejich nekonečná pouť ještě nekončila. Byl to docela pochmurný svět. Nic ho už pořádně netěšilo. Dny ubíhaly jeden za druhým v líném tempu, slunce přes den rozpalovalo ulice natolik, že se nad nimi tetelil vzduch, měsíc pak svítil hvězdám na té obloze bez jediného obláčku, který by se tam byť jen s příslibem úlevy mohl minout. Nic. Až pak najednou přitáhla černá oblaka nesoucí váhu masy vody. Masy, jež se pak valila dolů v provazcích, jež nenalézaly konce. Občas jim na cestu blesknul výboj, to však bylo vše. Nastala tma.

Pouliční kráska

29. července 2010 v 16:22 | Septima Severa |  ► drabbles
Roztrhané punčošky schovávaly útlé nohy s drobnými chodidly, zelenkavý korzet svazoval už tak útlé tělo rusovlásky, která stála na chodníku a nabízela se kolemjdoucím mužům ve fracích a cylindrech, s vycházkovou holí. Vlnité kadeře jí držela jednoduchá kožená spona s jehlicí. Vrstvená sukně z modrého a zeleného hrubějšího plátna s urousanými lemy neměla šanci dosáhnout až na zem, když si její majitelka dnes večer vzala botky na podpatku. Kolem pasu měla ledabyle převázaný červený šátek, přes ramena jí visel zase křiklavě žlutý. Jeden by si možná myslel, že je počestná, ale zdání klame. Prodávala své tělo už od dvanácti let.
Grisette
Autor obrázku: leftlimp.deviantart.com

Pláč harlekýna

28. července 2010 v 15:59 | Septima Severa |  ► literární odpad
Harlequin
PLÁČ HARLEKÝNA

Láska s nenávistí ruku v ruce jdou,
štěstí v neštěstí, obě totéž jsou.
v srdci se jim již dávno usadil strach -
z pěkných vzpomínek zbyl jen měsíční prach.
Prach roznesený větrem do všech koutů světa,
teď přijde už jen smrt - budu sketa.
                           
Už není místo pro lásku v zlaté kleci žití,
ona musí žít v osamění, pro ni není zbytí.
Odložila samet, hedvábí a své střevíce,
aby dál nemusela žít ve zlaté klícce.
Na vzpomínky padá prach dlouhých let -
nespatří nikdy více tento svět.

Teď masku přetvářky si nasadila,
aby v intrikách a klepech mne zradila.
Nahá a bezbranná jako malé děcko?
Pozor si dát - vezme mi všecko.
Jiného světa už pro ni není,
příliš dlouho žila ve lži a osamění.

Pro její nápravu šel bych světa kraj,
neb doufal jsem, že spatřím ztracený ráj.
Jí však nemohu nijak pomoci,
mohu si jen škubat vlasy v zoufalství, bezmoci.
Kdo spasí mne? Štěstěna mě dávno opustila -
jako proradná múza, ta děvka mne zradila.

Sedím teď nešťasten, s tvářemi v dlaních,
ona mne utápí v chudobě, daních.
Ach, jak vysoká je daň za lásku, kterou bych chtěl,
neb tahleta ošklivá mne uvrhne do pekel.
Chtěl bych si též nasadit masku přetvářky,
aby náš společný tanec přehlušil mé nářky.

Má paní…

Z čeho pramení strach?

27. července 2010 v 11:14 | Septima Severa |  Dračí doupě
Procházím mezi stany. V táboře panuje napjatá atmosféra, ve vzduchu visí předzvěst bitvy. V jejich tvářích se zrcadlí vystrašené dušičky, vše však skrývají za masku odhodlání a houževnatosti. Mnoho se jich z boje nevrátí, zůstanou ležet na širých pláních a poslouží jako potrava mrchožroutům, kteří již netrpělivě krouží a hlídkují nad našimi hlavami.
Míjím jednoho po druhém, hloučky choulící se u teplého ohně. Většině z nich ještě nebylo osmnáct a už jsou tady. Už je panovník povolal do boje, jejž s největší pravděpodobností prohrajeme. Nemáme šanci.
Nemáme moc příznivé vyhlídky, bohové naši zem již dávno opustili. Není důvod tu sečkávat a jít vstříc smrti. A přeci se tomu děje. Přeci tam jdeme a pokusíme se vydobýt si zpět slávu a hrdinství, jehož lesk v tomhle království tak nějak zašel s postupem věků…

Jak chutná lež

26. července 2010 v 17:13 | Septima Severa |  ► povídky
Název povídky: JAK CHUTNÁ LEŽ
Autor: Veronika Truhlářová
Fandom: Harry Potter
Postavy: Lucius Malfoy, Severus Snape


            Zvracela jsem. Klečela jsem tam a zvracela. Všechno se mi v tu chvíli zdálo odporné. A on tam nade mnou stál vysmívaje se mi do očí. Od začátku si se mnou jen pohrával. Byla jsem jeho loutka, odpad, jímž ve skutečnosti celou dobu pohrdal. Lhal mi do očí, stále mne ujišťoval, jak moc mě miluje. Všechno to však byly falešné city, kterým jsem já, husa, naletěla. Vytáhl mě ze špíny ulice nahoru jen proto, aby se s potěšením mohl dívat, jak pod jeho vlivem opět padám dolů, do stoky pouličního života. Jak chutná lež? Jako sladké borůvky s kyanidem.
- - -

Láska s příchutí AIDS

10. července 2010 v 14:57 | Septima Severa |  ► povídky
Pokojem se linula vůně květů pomerančovníku, lehké záclony tančily v mírném teplém vánku. Po umně kovaném zábradlí balkónku se nahoru šplhalo zdivočelé víno a hledalo oporu. Život tu líně plynul v horkém dni, tak jako pokaždé. V úzké uličce pod domem se líně procházelo několik turistů, kteří marně hledali úkryt ve stínu starého města. Někteří se jen tak procházeli, jiní mířili k ruinám starého hradu nad údolím řeky Cetiny.

Zpečetěný konec (7. díl)

9. července 2010 v 10:08 | Septima Severa |  Agnus Dei...
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
------------

Richter s očima otevřenýma zíral do stropu. Předstíral, že ho tam něco zaujalo, přitom jeho hlavou vířily myšlenky jako rozbouřené vody maëlstromu. Nemohl se pořádně soustředit ani na jednu z nich. Měl pocit, že zaspal celé století a teď jej stíny dorážejících vln přemýšlení doslova doháněly k šílenství. Hlava mu sice netřeštila, avšak i tak měl pocit, že se mu každým momentem rozskočí.
Ucítil závan chladného větru, ale netušil, odkud to vycházelo. Pomalu vstal nic nedbaje, že se do jeho kůže chladnokrevně zahryzla zima doprovázena sestřičkou bolestí. Byla to taková ta pichlavá, drobná bolest, jako když si rozškrábete pupínek po štípnutí nebo tak. A byla na krku. Instinktivně do těch míst sáhl rukou. Na prstech mu ulpělo pár krůpějí jeho krve. Nepamatoval si však, jak k takovému drobnému zranění přišel…

Slib (6. díl)

8. července 2010 v 23:05 | Septima Severa |  Agnus Dei...
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
----------

            Den za dnem plynul Richterův život pomalým, klidným tokem jako líná řeka v deltě. Jeho rány na duši se hojily dobře, z těch na těle zbyly jen jizvy jako ubohá upomínka na minulost. Dokonce i cejch trochu zbledl. Richter dokonce svého hostitele Alucarda podezříval z užívání magie, nikdy však neviděl nic, co by jej usvědčilo.
            Večery trávené společenskými dýchánky s ním se staly pravidelným zpestřením. Povětšinou si sedli u sklenky vína a povečeřeli spolu, jindy zas hráli karty či dokonce i šachy, které se Richter od Alucarda naučil. Alucard v něm zase našel rovnocenného soupeře. Učil se rychle a s postupem času dokázal odhalit i jeho úmysly ještě dříve, než je vůbec mohl uplatnit na šachovnici.

Alucard (5. díl)

8. července 2010 v 21:23 | Septima Severa |  Agnus Dei...
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
----------

Pozvedl smrtící ocel. Na čepeli meče se odráželo dění kolem. Krev tekla proudem, boje neustávaly. Kdyby se zaposlouchali, mohli slyšet šustot křídel Andělů smrti. Ti tu měli hotové hody. Lidé padali k zemi jako mouchy. A on mezi nimi procházel hledaje jediného člověka. Měl úkol. Úkol, jejž musí dotáhnout do konce, neb jej stihne trest. Musí zabít svého bratra…
Viděl odlesk zděšení a strachu ze smrti v jeho očích. Vždyť to bylo ještě dítě! Zradil. A za zradu musel draze zaplatit. Ani on z toho nevyšel bez bolesti. Bratrovražda je smrtelný hřích, zaslouží si věčné zatracení, nekonečná muka v ohni Očistce. Proč jen poslechl vrchnost? Proč nad ním měli takovou moc? Proč jej donutili složit přísahu, jež jej uvrhne do propasti? Proč?
Znovu a znovu slyšel, jak jeho meč se svistem prořízl chladný vzduch a dopadl na jeho krk. Jeho hlava se mu skutálela k nohám, jeho oči zastřené mlhou smrti naň stále zíraly, jako by křičely 'To on! To on mě zabil, vlastní bratr!'…

Jsi volný (4. díl)

8. července 2010 v 19:20 | Septima Severa |  Agnus Dei...
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
--------

Dveře jeho chladného vězení, jeho světa vměstnaného do několika metrů čtverečných prostoru, se otevřely a vpustily dovnitř váhavý paprsek světla. Dávno zaschlé slzy prolité za smrt Eithne na jeho špinavé tváři zanechaly nepřehlédnutelné stopy. On už však z tohoto místa strach neměl. Teď mu bylo všechno jedno. Jediná spřízněná duše, jež mu byla souputnicí, odešla kamsi do záhrobí a on zůstal sám trčet v bezútěšné nicotě vlastního zhrzeného vědomí, zlomeného všemi křivdami, jež na něm tribunál provedl. On přeci za nic nemohl, dokonce uposlechl rozkazu a zbavil vlastního bratra jisker života v jeho očích, slepě šel za těmi, komu odpřisáhl věrnost. Tak proč?

Smrt přichází nečekaně (3. díl)

8. července 2010 v 17:18 | Septima Severa |  Agnus Dei...
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
--------

            …        Probudil se malátný, hlava se mu trochu motala. Měl pocit, že se mu žaludek smrsknul do malinkaté kuličky, ale ačkoliv už snad celé dny nic nepozřel, měl jej jako na vodě. Dělalo se mu mdlo, na těle mu vyrašil studený pot. Převrátil se na bok a dávicí reflex jej zkroutil do klubíčka.
            "Richtere?" ozval se šeptající hlásek od vedle. "Slyšíš mě?"
            "A-ano," vypravil ze sebe namáhavě Richter mezi jednotlivými nápory křeče.

Vězeň (2. díl)

8. července 2010 v 9:31 | Septima Severa |  Agnus Dei...
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
-------

Dalo by se říct, že jej násilně odvlekli do smrduté kobky žaláře kdesi v podzemí tvrze. Ani malými okny ústícími na nádvoří sem ve dne neproudil dostatek světla.
            Ucítil krátké bodnutí, myslel, že se mu to zdálo. Pak už jen padl naznak na podlahu spoře pokrytou slámou páchnoucí hnilobou a přestával vnímat okolí. A když si jeho oči přivykly šeru, obraz se mu rozplýval jako pára a zvuk se pozvolna začal měnit na šum v pozadí. Víčka klesla, obklopila ho temnota.
            … In te, Domine, speravi… exaudi nos… veni…

Bratrovražda (1. díl)

7. července 2010 v 22:03 | Septima Severa |  Agnus Dei...
   
Název povídky: AGNUS DEI, QUI TOLLIS PECCATA (Beránku boží, který snímáš hříchy)
Autor: Veronika Truhlářová
Postavy: Richter Belmont, Alucard
Upozornění: Může obsahovat obscénní popisy a jiné zvrhlejší části děje… Varování pro mírné povahy: NEČÍST
---------   
     
 Už dál nechtěli správu toho, který se podrobil říši a nadále by býval byl zbaběle platil tribut pacis jako jeho otec, kdyby je už dávno neobsadili a jeho neponechali jako ubohou, bezvýznamnou loutku ovládanou prefekturou. Císař s nimi skrze jeho osobnost zacházel bezohledně, vydával zákony a nařízení jedině ve svůj prospěch. Jeho nezajímalo, co se tu dělo, on chtěl z tohoto lánu půdy vyždímat co nejvíc zisků.

Krutá nevinnost hraček

1. července 2010 v 19:57 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
na téma týdne
Co je špatného na tom nechat si jako upomínku na léta minulá nějakého plyšáka jako stylový doplněk a pro podtržení atmosféry útulného útočiště - domova? Byť jen ze sentimentu, a teď ruku na srdce, udělali jste to někdy? Není vám snad také líto vyhodit něco, k čemu se například váží nějaké pěkné vzpomínky? Vždyť vás nikdo neodsoudí za trochu originální sentimentality, nevidím na tom nic špatného. A že vám rodiče říkali, ať dospějete a zbavíte se těch neužitečných krámů? Není to krutost vůči hračkám? Copak si to za svou nevinnost zaslouží? Zaslouží si ležet někde na smetišti a postupně se rozkládat mezi haldami komunálního odpadu? Stop!

Já nemám to srdce vyházet všechny plyšáky. Asi jsem vážně sentimentální, ale pár jsem si jich nechala a vystavila si je na poličkách mezi knížkami stejně tak, jako si maminka vystavuje drobnou keramiku a jiné suvenýry z cest. Nevidím na tom vůbec nic špatného. A navíc teď různé nábytkářské řetězce (hlavně teda IKEA) prodávají stylové plyšáky se zajímavým designem, který je vhodný nejen pro děti. Nemyslím si, že když třeba holka má v pokoji plyšáka, že by to byl projev jakési nevyzrálosti nebo nedospělosti nebo tak něco. Je to přece "in" a může to vypovídat i o kreativitě ducha toho či onoho jedince.
Nevyhazujte proto plyšáky jen proto, že už podle svého okolí musíte. Nebuďte krutí k hračkám, které si to nezaslouží. Když si chcete plyšáka nechat, nechte si ho a nepodřizujte se. Nerezignujte. Nepodléhejte nátlaku svého okolí, které o tom nic neví. Buďte sami sebou, utvářejte svůj vesmír podle sebe. To vy udáváte styl svému doupěti, ne katalogy a ne ti, kteří s vámi nebydlí.