Srpen 2010

Chceš být AFF? Tak vypadni z mého blogu.

29. srpna 2010 v 20:29 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
(předem se chci omluvit, neb tímto článkem nezamýšlím proti sobě nějak poštvat správcovské komando Autorského klubu, nýbrž jim poděkovat za inspiraci přinesenou jedním z mnoha článků na blogu AK. Bohužel jsem jej zpětně nemoha najít, abych naň mohla odkázat jako na zdroj)

Neb tady ti pšenka nepokvete.
Ne, nemám to zapotřebí. Nemám náladu nikde hlasovat pro jakoukoliv pipinku nebo klikat na posraný reklamy někde v úplný prdeli (nejen) českého internetu. A bez obalu. Tady funguje všechno jinak. Nebudu denně obíhat údajná eSBénka, nejsem naprostej idiot. A pokud toužíte po větší návštěvnosti a váš blog stojí za naprosté "velké há, malé ó, římskou pětku n a o", pak si ho radši zrušte. Protože pokud k vám nějaká střízlivá duše dorazí, pak se stala chyba v matrixu.
NESPŘÁTELUJI. A pokud na téhle adrese sháníte nějakou blbku, co se skamarádí s kdejakým "BloGhU!sQuEM" (řeknu vám, na to luštění aby měl jeden doktorát z kryptologie), pak vám musím s úsměvem na své škodolibé tváři oznámit, že jste právě najeli do betonové zdi. A ještě vám s radostí ukážu takové sprosté gesto.
Tohle se prostě nedá vystihnout normálním slovníkem. A i kdybych měla sprosté výrazy chrlit v cizím jazyce, věřte, že toho jsem schopná. Nijak mne netíží fakt, že jsem holka. Protože i moje babička, rádoby dáma ze střední vrstvy, dost pohořela při pokusu o mou převýchovu. Už jsem prostě taková, smiřte se s tím.

Píchla jsem snad do vosího hnízda? Nemám tušení. Ale řeknu to asi takhle: netuším, jak lidé mimo AK, ale blogy z Autorského klubu nemají zapotřebí obíhat jiné blogy a psát komentáře typu "nespřátelíš?", "nechceš být můj affík?" atd. pod články, jejichž nadpis si ani nepřečetli. Bohužel jiní to tak vesele praktikují dál a dál. A nikdo je nezastaví. Snad jen malej hudlánek s nákladním vlakem (dejme tomu, že i kdyby měl řádově jen pár tisíc tun, bude brzdit hodně dlouho, aby se vám vyhnul, což je nemožné).
Jsem potvora. Drzá, oprsklá potvora. A budu kousat, jestli mě někdo opět "poctí" takovým bezduchým komentářem. Ať se jde raději vyplakat ke Zdi nářků, ale mne ať nechá být.

Mne už návštěvnost stránek nějak závratně netrápí. Vděčím za to AK, vděčím správcovskému komandu, že mi umožnili stát se členem komunity na Blog.cz. A pokud na můj hřbet někdy dopadne kladivo na bloggery, budu se snažit vše napravit. Možná se ze mě jednou opět stane ta malá hodná holčička…
signatura

Otevřeně o nahotě a homosexualitě

24. srpna 2010 v 20:53 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Vskutku nevím, jestli budu tak otevřená jako někteří jedinci, avšak hned ze začátku musím říct, že s nahotou nijak zvlášť problém nemám. To, co jiní mohou odsuzovat pro po generace zakořeněné předsudky, já mohu z jednoho pohledu (toho uměleckého, ne jakkoli perverzního) ocenit. Víte, nechci, abyste mne tu hned ukamenovali za mé možná až příliš necenzurované názory, ale řekněme si to narovinu a hned. Jsem toho názoru, že kreslit akty dle živého modelu ať už z přátelského porozumění (pakliže třeba stojíte modelem někomu ze svých kamarádů a nijak nemáte s ostychem před dotyčným problém či naopak) nebo na výtvarných kurzech pořádaných například školami, jež je pro širokou veřejnost za nějaký ten poplatek pořádají, není nic, zač by nás měli jiní odsuzovat. Pro umělce by to mělo být "normální" a neměl by v tom být hledán žádný jinotaj (pro nenapravitelné rýpaly). Ať už amatér či profesionál, prostě když se takový kurz vypíše, tak se přihlásí. Je to procvičení, které jinde nezíská, a možná i nějaká nová zkušenost od "kolegů" se naskytne.

Letem hudebním světem

23. srpna 2010 v 20:00 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
na téma týdne
Aneb Do hloubi 'hudební' duše místy potrhlé Septimy Severy
(plus nějaké citáty o hudbě, jež v posledních měsících posbírala)

listen to music
Ponejprv mi prosím dovolte uvést dva citáty týkající se hudby. Ten první řekl Říman, druhý Řek. A já mohu jen souhlasit s názorem, že už starověký svět věděl, co dělá lidské duši dobře… Ano, je to hudba.

Hudba je lékem na trápení duše. (Quintus Flaccus Horatius)
Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskrytějším místům duše. (Platón)

Nemohu si moc vyskakovat, tudíž parketu o tónech, akordech, stupnicích, oktávách a vůbec rytmu jako takovém nechám zasvěceným. Nikdy jsem na hudební výchově nedávala extra pozor a není to můj obor. Ale i tak mohu pár slov k tomuto tématu přihodit do pranice.
Z vlastní zkušenosti musím říct, že hudba může uklidnit, povzbudit, utěšit. Bohužel však nemůže obejmout, což je škoda, protože někdy nastane situace, kdy jeden potřebuje utěšivé objetí od kamaráda. Takže i když se hudba může stát přítelem, nikdy nedosáhne dokonalosti. Škoda.

Myslím, že každý z nás si více či méně prošel nějakým tím hudebním vývojem. Mezi naší generací frčeli Šmoulové, pamatujete si to ještě? Jejich nahrávky se prodávaly jako o závod. Dokonce jsem při úklidu nedávno nějaké našla… No nic. Pak nastalo takové to období Natalie Oreiro (řekněme, že mluvím o roce 2001, to měla v Praze myslím i koncert). Záleží však na generačním rozdílu. Každý to prosím berte s rezervou… Potom přišla ještě spousta dalších vln, mimo jiné například i chorvatská Karma. Když to tak vezmu, mohl se psát rok 2004, počítám-li správně. Jejich první hit "Sedam dana" asi docela dost zahýbal mimo jiné i naší hudební scénou…
A pak přišla tma. Tedy alespoň pro mne. Omílala jsem stará cédéčka a pouštěla si rádio. Taková normální pohoda. Nejspíš proto jsem se naučila poslouchat takový ten popík a hip hop, při jehjichž poslechu mi teď poslední dobou vstávají chlupy na zátylku. To pak byl hotový boom, když jsem začala poslouchat písničky na netu (naštěstí měli mí rodiče celkem dobrý úsudek a k počítači mě pustili, až když mi bylo čtrnáct - i tak jsem se stala závislá…). Shakira, Britney Spears, Madonna, 50 Cent, Eminem, Missy Elliot a spousta dalších okupovala do té doby volné megabyty našeho stařičkého počítače…
Všechno se však s přestupem na střední zlomilo. Spousta z nás si začala hledat svůj vlastní styl, svou identitu (ostatně to nastalo už mnohem dřív, jen já jsem byla tak trochu zamrzlá na místě a nemohla jsem se nijak hnout…). Já ji našla v rocku a tomu podobných rytmech. Nastoupili komerční Green Day, My Chemical Romance. Dokonce jsem vytáhla i staré nahrávky Black Eyed Peas. Ale nemohla jsem zůstat jen u nich. S postupem času jsem našla přátele, kteří pro mne odkrývali další a další melodie. Když se mi písničky líbily, jednoduše jsem je poslouchala stále dokola. A jak to dopadlo?
Paramore, Flyleaf, Rise Against, The All-American Rejects, Billy Tallent, Bowling For Soup a jiní se mi stali mou náhradní rodinou. Doma to totiž jeden čas nevypadalo zrovna nejlépe a já utíkala do vlastního světa. Vlastně jsem jich měla několik. Ale všude byli se mnou.

Hudba je nejlepší umění. Zahání smutek. (Martin Luther)
Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky. (Fridrich Nietzsche)

Teď už dávno nejsem věrná striktně jednomu žánru. K rocku přibylo nějaké to beatování a k poměrně rychlým melodiím nějaké ty s volnějším tempem. Zklidnila jsem se. Na scénu nastupují Muse s originální muzikou, kterou jen tak nenajdu. A stále objevuji nové a nové. Dokonce se vracím i k těm, které patří víceméně létům sedmdesátým minulého století. A objevuji zaprášené kouzlo vinylových desek. I když The Beatles neposlouchám, Sex Pistols a Deep Purple na nich mají libový zvuk.
vinyl LP
K tomu samozřejmě přibyl i house a trance. Víte, nemám ráda, když taneční muzice říkají souhrnně pop. Nedá se to srovnávat a házet do jednoho pytle. Také mě však nezaujme každý kousek z mixážních pultů. Paul Van Dyk a DJ Tiësto mají některé songy pěkné, ale že bych musela poslouchat všechny, to se říct nedá.

Jaké by to bylo, kdyby všechno znělo stejně? Asi bych se zbláznila. A nebyla bych sama, kdo by ležel na poli poražených. Protože každý máme rád něco jiného. Hudba je prostě klíč k našim srdcím - a copak jsou všechny zámky úplně stejné?
A jak je to s vámi? Jak jste procházeli takovým vývojem vy? Hlásíte se snad k nějaké subkultuře, s níž je spojena nějaká specifická hudební skupina? Pochlubte se, jsem zvědavá na vaše názory.

Hudba je univerzální řeč lidstva. (Longfellow Henry Wadsworth)
Hudba je starší než lidská řeč. (Charles Darwin)

Ticho…

Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života. (Robert Fulghum)
rock cat

Autoři obrázků:
Rock'n'Roll Baby by gre3g.deviantart.com

Maska lži

22. srpna 2010 v 19:26 | Septima Severa |  ► povídky

            "Je to pravda, bratránku? To, co se povídá o tvé ženě?"
            "Co by měla být pravda?"
            "Zaslechl jsem, že její krása je nevídaná. Kdy mi ji už konečně představíš, Jindřichu?"
            "Neboj se, bratránku. Všechno ve správný čas. Už brzy se dočkáš."
            William si poposedl. Hořel samou nedočkavostí; chtěl na vlastní oči vidět ten zázrak, o kterém si šuškali až na samém královském dvoře. Navíc kolovaly zvěsti o tom, že sám král má zálusk na krásnou neznámou. Však o něm bylo všeobecně známo, že byl velký záletník.
            "Jak vypadá?"

Labyrint srdce - ráj utajených přání

20. srpna 2010 v 15:51 | Septima Severa |  ► (performed) art
"A co když má člověk hluboko v srdci schovaná ta nejtajnější přání? ..."

Za ten nápad bych chtěla moc poděkovat Ignitus Ventus, protože když jsme měly na začátku léta náš společný dýchánek a já viděla její seriózní práce, napadlo mne další experimentování s barevnými kartony a křídami. Prosím, nezlob se...

Labyrint srdce

O strachu

18. srpna 2010 v 14:20 | Septima Severa |  ► literární odpad
na téma týdne
… z pohledu jedince, kterému poslední dobou nejspíš absolutně chybí pud sebezáchovy. Aneb někde se stala fatální chyba…

Sílu, odvahu a sebedůvěru získáte vždy, když se přestanete dívat strachu do očí.
V tu chvíli jste schopni si říct: "Přežil jsem jednu hrůzu. Unesu i tu další, která přijde."
(Eleanor Rooseveltová)

Už jste někdy měli takový ten pocit svírající vaše útroby, až jste si mysleli, že vás to zaživa rozdrtí? Cítili jste takový podivný tlak ponurého okolí a možná se vám ozval šestý smysl? Šeptal vám snad nějaký neviditelný hlásek do ucha, radil vám, abyste vzali nohy na ramena, dokud je čas?

Zlomená tužka

14. srpna 2010 v 13:44 | Septima Severa |  ► povídky
Uhel lehce vykresloval kontury už tolikrát malovaného obličeje. Zvrásněná ruka s vystouplými žilami jej svírala s téměř až posvátnou úctou, jako by se dotyčná bála, že se každým okamžikem zlomí a jemný černý poprašek ulpí na napnutém plátně. Osoba, jež seděla na židli u stojanu, stále nemohla ten obrázek vyhnat z hlavy. Pořád ten obličejík viděla. Uplynulo tolik let… Její blankytně modré hloubky očí pozorovaly každý kousek chystaného obrazu, jako by snad hledaly tu sebemenší nepatrnou chybičku, jež by se snad mohla do její práce vloudit. Husté bělavé vlasy sepnuté dvěma sponami do drdolu vypovídaly, že daná osoba už měla mládí za sebou.

Bratrstvo Osiridovo

7. srpna 2010 v 13:43 | Septima Severa |  ► povídky
Moře burácelo. Zpěněný příboj neodbytně dorážel na skaliska, vlny se znovu a znovu lámaly o ostré kameny a padaly zpět do hloubek, kde postupně zanikaly, aby je mohly vystřídat další. Měsíc v úplňku se odrážel od vodní hladiny a vytvářel na ní obrazce, jež v mé mysli podněcovaly bujnou fantazii, a já viděl mnohem víc, než jen obyčejné, chladně modravé měsíční světlo. Pohrávalo si s mým vědomím jako s hadrovou panenkou, cítil jsem se jako omámený.

Žijeme beze strachu (femslash) part III/III

5. srpna 2010 v 13:18 | Septima Severa |  ► povídky
"Kate?"
Trhla sebou. Nad ní stála Hannah, vlasy jí neposedně povlávaly kolem obličeje.
"Kolik je hodin?"
"Necelá půlnoc… Kate, pojď dovnitř, ať nenastydneš."
"Já-já nechci…" V koutcích očí se jí leskly stříbřité slzy.
Hannah si přisedla vedle ní. "Kate… Co se děje?"
Všechno.
"N-nic."

Žijeme beze strachu (femslash) part II

5. srpna 2010 v 13:17 | Septima Severa |  ► povídky
Někdo zazvonil u dveří. Znělo to naléhavě. Vyměnila si významný pohled se psem patřičně se rozvalujícím mezi polštáři na pohovce přímo proti oknu, takže na něj skrze sklo dopadaly zlatavé hřející paprsky. Pak vstala ze židle před obrazem, položila paletu na stolek vedle a štětec dala do sklenice s voňavým terpentýnem. Narychlo si utřela ruce do hadru a šla do předsíně otevřít. Mezitím druhé zazvonění provázelo i zaklepání na dveře. Otevřela.
            "Kdo-"
            Ovanul ji průvan z chodby. Strnula překvapením, na pár sekund jako by se jí zastavilo srdce. V první chvíli si myslela, že ji šálí zrak.

Žijeme beze strachu (femslash) part I

5. srpna 2010 v 13:16 | Septima Severa |  ► povídky
VIVAMOS SIN MIEDO DE NUESTROS AMIGOS (Žijme beze strachu před našimi přáteli)

Otevřené okno, kolem ní proudil mrazivý vzduch posledního prosincového večera unášející s sebou ledové střípky sněhových vloček. Zachytávaly se jí ve vlasech, ulpívaly na její bělostné kůži téměř ihned se rozpouštějíce. Ještě více se zachumlala do kostkované deky a opět si přihnula z otevřené lahve, již držela v prokřehlé ruce. Spolu s alkoholem se jí tělem rozlévalo podivně příjemné a přívětivé teplo, jež však nikdy nezahřeje.
            Záclony tančily v rytmu chladivého vánku a objímaly ji, halily jako nějakou princeznu z východních zemí. Škoda jen, že se v její duši usadil smutek a stesk…
            Její zrak klouzal po zatažené obloze, ze které se už celý den sypalo to bílé studené něco. A jak dlouho tu vlastně takhle seděla? Jak dlouho už pozorovala dění venku? Dávno přestala vnímat čas. Jediné, co pro ni v těch chvílích existovalo, byla již poloprázdná lahev a fakt, že jí je paradoxně zima i teplo zároveň.

O autorce blogu

4. srpna 2010 v 16:31 | Septima Severa
Septima Severa je…

… místy cholerické a možná kresbou nadané cosi, co zřídilo tento blog dne 9. ledna 2008 proto, aby světu ukázalo svoje neumětelské patlátorství, jež s hrdostí nazývá vlastní tvorbou. Pokládá vám k nohám své poslední cáry snů, jež jí život na gymnáziu ještě nevzal.

O chudobě. O lidstvu. (úvaha)

4. srpna 2010 v 12:32 | Septima Severa |  ► literární odpad
O CHUDOBĚ. O LIDSTVU.
(Úvaha)


Jedni by penězi mohli s přehledem plýtvat místo toaletního papíru, jiní pečlivě počítají každou drobnou minci, aby s nimi nějak vyšli. Jaký to nepoměr. Pak tu jsou i tací, kteří mají nouzi - stěží vydělají pár drobných na jídlo, žijí ve slumech a modlí se k bohům, aby jim od jejich trápení pomohl. Ještě horší. A bohužel to tak bude pokračovat, hmotná nouze se bude prohlubovat a chudých bude přibývat. Neb právě v rozvojových oblastech je nejvíce lidí. A stále přibývají. Podle dosavadních výpočtů bohatě stačí dvanáct let, které uplynou jako voda, a na světě přibude rovná miliarda lidí. Indie se stane nejlidnatějším státem světa, Evropa a Japonsko budou vymírat. No nezní to tak trochu jako science fiction? Asi ano, ale bohužel vše stojí na pevných pilířích faktů, jejichž pravdivost nelze zvrátit.

Krevní msta vol. 2

1. srpna 2010 v 18:49 | Septima Severa |  ► povídky
Ty prolhaná kryso. Jak's mohl? Jak's mohl ubližovat zrovna jí? Proč jsi takový? Ano, jsi egoistický, bezcitný parchant, prahnoucí jen po ukojení svého chtíče. Jsi jako ostatní! Všem vám jde jen o jedno! A víš, co je na tom nejhorší? Vy se nikdy nezměníte!
            Kroužím kolem tebe jako sup čekající, až kořist pojde. Ale neboj, já zakročím dřív…
            Kochám se tvým strachem. Nemůžeš mě vidět. Nikdo nemá to právo pohlédnout mi do tváře. Zůstanu pro své oběti velká neznámá. Navždy. Příšeří kolem tvé židle, jež se ocitá v kuželu světla jedné staré lampy, ti nedovolí, abys viděl víc, než je nezbytně nutné. Možná si tak povšimneš ďábelských plamínků v očích. Ale víc ne. Obličej jsem schovala pod roušku masky, tak jako již mnohokrát.

Večer na Jadranu

1. srpna 2010 v 0:47 | Septima Severa |  ► drabbles
Přišel večer, město se pomalu začínalo probouzet z denní letargie. Horko ustupovalo, teď teplo sálalo ze zdí domů. Každodenní příval turistů přilákal i malé rybářské děti - nemohlo jim být více než deset dvanáct let -, které sem přicházely prodávat lastury a sušené korály, prostě to, co se jejich otcům ráno zachytilo do rybářských sítí, a nedalo se to jinak zužitkovat. Sedávaly si se svým zbožím na obrubník a čekaly, dokud si někdo nepřijde koupit malou upomínku na Jadran. Ani trh si nemohl stěžovat na nedostatek zákazníků. O melouny všeho druhu, fíky a další tropické ovoce přímo ze zahrádky byl zájem.