O chudobě. O lidstvu. (úvaha)

4. srpna 2010 v 12:32 | Septima Severa |  ► literární odpad
O CHUDOBĚ. O LIDSTVU.
(Úvaha)


Jedni by penězi mohli s přehledem plýtvat místo toaletního papíru, jiní pečlivě počítají každou drobnou minci, aby s nimi nějak vyšli. Jaký to nepoměr. Pak tu jsou i tací, kteří mají nouzi - stěží vydělají pár drobných na jídlo, žijí ve slumech a modlí se k bohům, aby jim od jejich trápení pomohl. Ještě horší. A bohužel to tak bude pokračovat, hmotná nouze se bude prohlubovat a chudých bude přibývat. Neb právě v rozvojových oblastech je nejvíce lidí. A stále přibývají. Podle dosavadních výpočtů bohatě stačí dvanáct let, které uplynou jako voda, a na světě přibude rovná miliarda lidí. Indie se stane nejlidnatějším státem světa, Evropa a Japonsko budou vymírat. No nezní to tak trochu jako science fiction? Asi ano, ale bohužel vše stojí na pevných pilířích faktů, jejichž pravdivost nelze zvrátit.

Co s námi za ty roky bude? Dokáže takové množství lidí planeta vůbec uživit? Vždyť i teď na mnoha místech světa řádí hladomor a epidemie nemocí, které by si každý dnešní zpohodlnělý obyvatel západního světa dokázal spojit jedině se středověkem. Jenže to, co řádí v Africe a jiných zemích třetího světa, se kdykoliv může stát noční můrou kohokoliv. Neb na spoustu nemocí léky neexistují.
My jsme zpohodlněli. Zatímco támhle někde tisíce kilometrů od našeho domova lidé umírají na nedostatek kvalitní lékařské péče - a to i přes fakt, že ve světě působí mnoho organizací, jež se tomu snaží zabránit -, my vysedáváme u počítače, televize či playstationu jen tak, protože nám to přijde úplně normální. My si bez elektřiny a technických vymožeností už ani nedokážeme život představit. Stěhujeme se do měst, protože vesnický život nám přestává být po chuti, jsme kariéristé, protože peníze znamenají všechno. Máme děti až v pozdějším věku nebo si je nepořizujeme vůbec, protože rovnoprávnost žen umožňuje budovat kariéru i "něžnému pohlaví". Ale ne vždycky byly ženy něco podřadnějšího. Někteří je i uctívali…
Ale to už nás dávno přestalo zajímat. My si totiž můžeme kdykoliv zajít do restaurace, kina, muzea či galerie, můžeme celé noci protančit v klubech a pít alkohol, co hrdlo ráčí, můžeme si koupit letenku a cestovat, můžeme chodit do školy a vzdělávat se. Můžeme si kdykoliv zajít k lékaři i odborníkovi, můžeme jít do obchodu a utratit tisíce za věci, o kterých si myslíme, že bez nich nemůžeme být. Co by za to však jiní dali? Jsou tu miliony - ne, možná i miliardy - lidí, jimž tohle není umožněno. Protože peníze hýbou světem a kdo je nemá, je looser.
            Jak jsme se k tomu nepoměru dostali? Jak jsme se vzdali "primitivního života a obklopili se džunglí ze železobetonu a skla? Jak jsme došli k pokroku v mnoha vědních oborech? A hlavně, proč je nás už tolik? Dříve nám do miliardy chyběla celá pokolení, celá staletí trvalo, než jsme toho počtu dosáhli. A teď se to jen zrychluje.
            Říkáme, že známe náš domov. Zkoumáme přírodu a předstíráme, že jí rozumíme. Že jsme na její vrtochy připraveni. Dokonale. Ale jak můžeme dopustit, že jsou lidské životy promrhány právě těmi vrtochy? Záplavy, tsunami, sucha, rozpínání pouští, sopky… Mnozí z nás se s tím nikdy ani nesetkají. Ale zprávy snad denně hlásí ztráty na životech…
            Že jsme dokonale připraveni? Dovolte mi, abych se rozesmála. Protože to, co jsme předvedli, když si na Islandu na jaře tohoto roku "odfoukla" sopka, se přímo protiřečí tomu, co "pokrokové" lidstvo západního světa hlásá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ponořená | Web | 4. srpna 2010 v 12:48 | Reagovat

My můžeme být hlavně rádi, že žijeme tady, v Česku, ještě jakš takš vyrovnaném státu. Ono se to možná nezdá, ale chudoba zdaleka nevládne jenom v rozvojových zemích. Ve Francii například si sice střední vrstva vyjede na prázdniny na Floridu, ale ta nižší nemá svým dětem namazat co na chleba. A také musí vyžít bez všech těch vymožeností, co mnoho z nás považuje za samozřejmost. A to žijí v Paříži- velkoměstě! A souhlasím s tebou v pointě. Počet obyvatel v rozvojových oblastech díky malé ochraně nekontrolovatelně stoupá. Ale můžeme jim nějak pomoci? Ano, můžeme, pokud si to dovolíme, posílat peníze do různých organizací. Bohužel ty také nemají prsty všude.. příroda je mocnou paní a my jsme proti ní jenom nehty malíčku u nohou. Mnoho z nás si neuvědomuje, že není možné ji porazit.

2 niaiserie | Web | 4. srpna 2010 v 13:03 | Reagovat

Pekná úvaha s realistickým pohľadom na svet. Pri takomto čítaní som vďačná (neviem komu), že som sa narodila do Európy, síce v nie príliš geniálnom štáte.
U nás je pohroma keď nám na dve hodiny odpoja pitnú vodu, keď nám padnutý strom poškodí elektrické vedenie, no vždy príde niekto kto sa o to postará.
No sme už tak namyslení a zlenivení, že nám sa tú pomocnú ruku podať nechce.
Súhlasím, že by sme mali robiť všetko preto aby sme to aspoň trochu ovplyvnili. Nikdy nevieme kedy sa v ich situácii ocitneme my, kedy sa nám minie pitná voda lebo jej tak bezhlavo míňame, nemysliac na možné následky.
Je to smutné hľadieť na dnešný svet.

3 Septima Severa | Web | 4. srpna 2010 v 14:19 | Reagovat

[1]: Souhlasím s tebou, že chudoba vládne i "za našimi dveřmi", ale mluví se o ní? Ne, protože komerce těží z utrpení "Třetího světa". Vždyť kolik fotografií z Indie a Afriky obletělo svět? ...
Je to skoro jako hyenismus... Vydělává se na utrpení jiných, což není v žádném případě správné.
A mimoto i přes existenci organizací na pomoc lidem v takových oblastech si někdy ani sami ti lidé nenechají pomoct. To už je však věc názoru jedince, jeho vyznání a mnoha jiných faktorů...

4 bridesmaid dresses | E-mail | Web | 23. října 2012 v 7:50 | Reagovat

Q. Which is the longest word in the dictionary?
http://www.agoweddingdresses.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama