O strachu

18. srpna 2010 v 14:20 | Septima Severa |  ► literární odpad
na téma týdne
… z pohledu jedince, kterému poslední dobou nejspíš absolutně chybí pud sebezáchovy. Aneb někde se stala fatální chyba…

Sílu, odvahu a sebedůvěru získáte vždy, když se přestanete dívat strachu do očí.
V tu chvíli jste schopni si říct: "Přežil jsem jednu hrůzu. Unesu i tu další, která přijde."
(Eleanor Rooseveltová)

Už jste někdy měli takový ten pocit svírající vaše útroby, až jste si mysleli, že vás to zaživa rozdrtí? Cítili jste takový podivný tlak ponurého okolí a možná se vám ozval šestý smysl? Šeptal vám snad nějaký neviditelný hlásek do ucha, radil vám, abyste vzali nohy na ramena, dokud je čas?

Možná to znáte. Ozve se tichounké "Puff!" a vedle vás se na jedné straně objeví andílek a ďáblík. Každý našeptává něco jiného, hádají se mezi sebou, handrkují. Ten dobrý se vás snaží vytáhnout ze všech průšvihů, do jejichž osidel se díky tomu špatnému dostanete. Ale je to vždycky tak? Přetahují se o vás. Hrají mezi sebou piškvorky o vaši dušičku. Jak dětinské. Kdo vyhraje?
Většinou utíkáme před naprostými malichernostmi. Říkáme jim vědecky fobie a už jsme jich vymysleli tolik, že to snad nejde spočítat. Takový chorobný strach neboli fobii může člověk mít snad z čehokoli. Já sama mám arachnofobii (což je pro některé jedince pavoučího světa smrtelné, protože většinou jsem to poslední, co ve svém poměrně krátkém životě uvidí…). Nijak se tím netajím. Proč taky?
Je mnoho druhů fobií - od sociálních, přes ty týkající se fauny a flory, situací, v nichž se jedinec může vyskytnout, přes medicínu a jiná odvětví vědy až po náboženské otázky. Ano, i to jde. A znám pár lidí, kteří mají strach z bouřek, hadů a jiných plazů, noci a dalších a dalších věcí. Taky jsem strávila pár chvil ve výtahu s klaustrofobním člověkem - v zájmu vašich nervů nedoporučuji (faktem je, že než jsme dotyčného do výtahu dostali, taky to stálo dost nervů… ale nedalo se nic dělat). Pokud se chcete dozvědět, jaké druhy fobií jsou, pak se můžete podívat sem, co našla tetička Wiki. (Některé jsou možná úsměvné, dokonce až hloupé.) Jen nezaručuji kvalitu a správnost, dnes si na internetu píše každý, co chce. Serióznější zdroje si však můžete vypátrat sami, od toho tu opravdu nejsem.
A kolik lidí z vašeho okolí (nebo dokonce vy sami) má strach a z čeho? Kdybyste zapátrali, možná by vás to nepříjemně překvapilo. Mám takový dojem, že předmětů a jiných vjemů vyvolávajících v člověku až chorobnou úzkost je dnes, v jednadvacátém století, ažaž. A stále přibývají s rapidním pokrokem vědy a techniky, nemyslíte?
Pokud tedy znáte člověka, který trpí chorobným strachem, pak ho prosím nenuťte dělat to, co by mohlo vyústit v přímý kontakt s objektem jeho strachu. Protože to může mít docela zvláštní a naprosto ojedinělé účinky na jeho psychiku. Naštěstí nejsem doktor, abych vás tu kárala…

Ale zpět ke strachu jako takovému. Lidská duše je rozmanitá, u každého jedinečná. Nejsme přeci něčí klony. Máme své city, každý se díváme na zdánlivě stejné věci pod jiným úhlem pohledu a vnímáme je vcelku jinak. To mi nejspíš dáte za pravdu.
Jen jeden div je větší než moře, a tím je nebe. Jen jeden div je větší než nebe, a tím je nitro lidské duše. Tak řekl Victor Hugo.
Jenže… Kde se v nás vlastně ten strach bere? Je to pohnutka mysli nebo pud? Anebo je to obojí? Já to nedokážu s určitostí říct. Možná se najde někdo ve Vašich řadách, čtenáři. Tudíž vám teď dávám prostor se vyjádřit.
Život sám je tak trochu zkouška, nemyslíte? Zkouška lidské psychiky. Nakolik bude člověk odvážný, nakolik se bude bát? Snad jen ti méně odvážní pak utíkají do jiných světů. Do svých snů, knih a možná ještě dál. Protože tam na ně nečeká nic, čeho by se měli bát…
(zdrojem Vampire Wars by Zynga)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evelin | Web | 18. srpna 2010 v 14:51 | Reagovat

Já bych řekla, že do svých světů do jisté míry utíká každý. Pak je tu ovšem otázka, co ještě je jiný svět a co ne.

A jinak, doktor by asi řekl, že strach je obranná reakce na neznámou situaci...
(tak nějak to přeci bylo :-D)

2 Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená liška s jedovatými zuby | Web | 18. srpna 2010 v 18:47 | Reagovat

Mám opravdu chorobný strach z injekčních stříkaček. Už jen při představě braní krve nebo očkování se mi dělají mžiky před očima, začne mě svědět dolní část ruky (tam, kde jsou tepny a žíly) a je mi na zvracení.
Představa, že bych měla být diabetik a sama si musela do sebe něco píchat mě spolehlivě odrovnává. Brrrrrrrrr...

3 Septima Severa | Web | 18. srpna 2010 v 19:27 | Reagovat

[2]: Injekční stříkačky taky nemusím. Bohužel však takovou pokročilou diabetes mám v rodiě, takže můžu skončit i na inzulínkách... ale to až později

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama