Hippokratova přísaha

17. října 2010 v 13:00 | Septima Severa |  ► povídky
Damien stál před vysokými dveřmi. Měl strach z toho, co jej čeká. Měl strach z budoucnosti. Protože právě tribunál právě třímal jeho budoucnost ve svých rukou a bylo jen na něm, jestli jej pustí dál vstříc spáse anebo jej na věky zatratí.
Když se otevřely, jasné bílé světlo jej na okamžik oslepilo. On se však nevzdal a udělal první krok vstříc osudu. Před očima se mu v tu chvíli přehrál celý jeho dosavadní život jako němé groteskní divadlo. A on musel naprázdno polknout…
Viděl je všechny. Své velké vzory, ochránce, věřitele. Stáli tam a shlíželi naň jako na svou poslední naději. Apollon, bůh slunce, vedle něho Hippokrates, otec medicíny, andělé i sama Smrt. Všichni se naň dívali svýma prázdnýma mrtvýma očima navždy uzamčeni v chladném, bezduchém kameni těmi nejlepšími sochaři z nejlepších. Dokázali je zkrotit a na věky zastavit čas. Aspoň pro ně.
Kéž by to někdo udělal i pro něj. Kéž by se i pro něho zastavil čas…

Předstoupil před tribunál, a aniž by se snad jeho hlas jedinkrát zachvěl v náznaku jeho vnitřního strachu, s rukou položenou na lékařské knize před sebou odříkal Hippokratovu přísahu slovo od slova: "Přísahám při lékaři Apollonovi a Asklepiovi a Hygieii a Panaceii a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu: Budu považovat toho, který mě naučil tomuto umění, za rovnocenného svým rodičům a budu žít svůj život v partnerství s ním; bude-li mít potřebu peněz, rozdělím se s ním o svůj díl; budu se dívat na jeho potomky tak jako na své bratry v mužské linii a budu je učit tomuto umění - budou-li si přát být tomuto učeni, a to bez odměny a bez smluvní listiny; podělím se o předpisy, ústní instrukce a o všechny ostatní vědomosti se svými syny a se syny toho, který mě učil, a s žáky, kteří podepsali závazek a složili přísahu dle lékařského zákona, ale s nikým jiným. Budu aplikovat dietetická opatření pro dobro nemocných podle svých schopností a podle svého úsudku; budu je chránit před poškozením a před křivdou. Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. V čistotě a v posvátnosti budu střežit svůj život a své umění. Nepoužiji nože, dokonce ani ne u lidí trpících kameny, ale ustoupím ve prospěch těch, kteří se zabývají touto prací. Navštívím-li kterýkoliv dům, přijdu pro blaho nemocného a budu prost jakékoliv záměrné nepravosti, veškeré zlomyslnosti a obzvláště sexuálních vztahů ať se ženami, nebo s muži, ať se svobodnými, nebo s otroky. Cokoliv uvidím nebo uslyším v průběhu léčení nebo dokonce mimo léčení v pohledu na život lidí, to, co se v žádném případě nesmí šířit mimo dům, vše si nechám pro sebe; vždyť bych se musel stydět o tom mluvit. Jestliže splním tuto přísahu a neporuším ji, mohu mít zaručeno, že se budu radovat ze života a z umění a že budu ctěn a proslulý mezi všemi lidmi na všechny časy, které přijdou; jestliže ji však poruším a budu přísahat falešně, ať je opak toho všeho mým údělem."
Měl pocit, že se mu musí srdce rozskočit napětím. Že tohle všechno je jen sen, ironie, hra. Tragédie. Opak však byl pravdou.
Protože pro něj to byl teprve začátek…

-----------------------------------

Zdroj znění přísahy:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 E L - D Ý | Web | 25. října 2010 v 22:02 | Reagovat

Nabízí se možnost, že i já si ji jednou odříkám. Lidstvo se modlí, aby se tak nestalo.

Zvláštně psané, avšak na kráse tomu neubírá. Naopak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama