Líbivost a nadčasovost uměleckého díla (úvaha)

7. ledna 2011 v 15:44 | Septima Severa |  ► literární odpad
JEDEN PROGRAM VLÁDNE VŠEM, JEDEN JIM VŠEM KÁŽE


            Jedněm se líbí to, druhým zas ono. Ale jedno mají společné: mnoho fotografů, které znám třebas jen dle jména a nikoli osobně, dnes naříká a zoufá si. Denně prý s obavami sledují internet a zjišťují, co "letí" a co je "out". Pak se podle toho řídí. Například dle posledních slov, jež jsem zaslechla z úst jednoho nejmenovaného českého fotografa prostřednictvím fotografického speciálu časopisu Instinkt, se on musí podřídit mase, aby se uživil. Že snad dokonce i svou vášeň pro focení aktů pověsil na hřebík jen proto, že umělecky hodnotné obrázky nahých lidí (které se ovšem nesmí nikdy brát jako porno) vůbec nejdou na odbyt. Dost oblíbenými se staly kolorované fotografie z prostředí urbanismu či všelijaké krajinky.

            Musím mu dát za pravdu. Stačí jít jen do Ikey (přesněji do oddělení s bytovými doplňky) - a co nevidím? Šťastný mladý pár si odnáší zarámovaný plakát: snímek z Times Square v New Yorku, černobílou fotografii, na níž se míhají kolorované taxíky. Zásah Photoshopu. Jak tedy má vypadat to umělecky hodnotné, líbivé a nadčasové cosi, co by bylo čistě výtvorem autorových kvalit a schopností, když v současné době světu vládne technika? Vždyť kolik fotografií právě teď, v tomto prchlivém okamžiku, prochází "nezbytnými" úpravami (retušemi aj.) v nějakém počítačovém programu? Nejspíš tolik, že by to ani matematik nespočítal.
            Umělci to mají těžké. Když J. R. R. Tolkien řekl "Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže…" ještě v provní polovině dvacátého století, dnes by jakýkoli umělec mohl prohlásit parodii na ten známý citát z Pána prstenů - nejspíš něco ve smyslu "Jeden program vládne všem, jeden jim všem káže". Protože dnes si podmínky diktuje konzument, posléze Photoshop, nikoli však autor.
            Ne, není moc těžké upravit fotografii v jakémkoli vychytaném programu, to umí téměř každý. Podle mne je spíš těžké vymyslet něco, co by nebylo retušované a líbilo by se to. I ten fotograf by mi to potvrdil.
            Dnes už má drtivá většina lidí jako on digitální fotoaparát a počítač hned s několika takovými "chytrými" programy, ateliér zcela prázdný, jen s jednolitým pozadím, jelikož všechno, co chce ve snímku vyjádřit, tam může "namontovat" právě až při finálních úpravách v počítači. Tak nač zbytečně utrácet peníze za drahé zařízení? "Blah, humbuk!" jak by řekl Dickensův Scrooge.
            Byli jsme to právě my, kdo způsobil úpadek kvality. Respektive umělec by s ní v dnešní moderní společnosti vyšel jako zpráskaný pes. Může být snad něco horšího?
            Ano, jistěže existuje něco stokrát horšího. My. Protože my, vynálezci jejich beznaděje, ještě jako slepé ovce následujeme ten zvrhlý trend. Obdivujeme se tomu, co jako pokřivené zrcadlo odráží falešný škleb jiskry líbivosti.
            Stane se snad právě tento fenomén nálepkou naší zvrácené epochy v budoucích letech, anebo se budou dít ještě větší zvěrstva? Umělci pak budou moci odejít do polí, poněvadž jejich dosavadní práci bude každý jednoduše kopírovat a donekonečna upravovat v Photoshopu. Budou prostě zbyteční. Zbude jim jen přelud zašlé slávy, jenž v prachu jejich duše se zvonivým smíchem v železných střevíčkách své poslední flamengo jejich konce (Aidrien, promiň…).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Metteorwa | Web | 7. ledna 2011 v 16:37 | Reagovat

Pravda, já samozřejmě svoje fotky upravuji také, ale čím déle fotím, tím méně je upravuji. Poslední dobou mi klasická úprava fotky trvá jen několik málo minut.(znám fotografy co nad úpravou jedné fotky jsou schopní trávit i několik dní) Focení na film jsem si vyzkoušela, bohužel nemám moc šanci negativy naskenovat, navíc fotit na film je dnes oproti digitálu poměrně drahá záležitost, ale vždycky se pár drobných stranou najde. Hádám že jsi mluvila o Robertu Vano, okouzlující člověk. Jeho řeč na vernisáži Instinktu mě dost pobavila :-D

2 Aidrien Assagir | Web | 7. ledna 2011 v 16:59 | Reagovat

Není co promíjet. :-)

3 adaluter | Web | 7. ledna 2011 v 20:12 | Reagovat

Ne, že bych o tom někdy dřív uvažovala, ale po přečtení musím souhlasit. Já jsem svoji éru focení (totálně amatérského,nicméně nadšeného)prodělala v době, kdy digitální technologie nejspíš ani neexistovala. Kinofilm, černobílé fotky, temná komora a nadšení, když něco vyšlo, zklamání, když se nedařilo, ale všechno muselo být na první dobrou, žádné úpravy, žádné vylepšování, žádné švindlování. To vzrušení a napětí, už dneska těžko zažít, když každý "zmetek" můžeme vymazat z paměti pár sekund po té, co jsme ho pořídili.Bohužel finanční stránka věci, udělala z mého koníčka záležitost v podstatě nedostupnou. Asi to nemá moc společného s tématem uměleckým, ale to, že technika nahrazuje lidský um a jedinečnost, je dnes běžné i ve spoustě jiných oborů. K naší velké škodě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama