Únor 2011

V podvečer Beltainu

18. února 2011 v 13:25 | Septima Severa |  ► povídky
Autor: Veronika Truhlářová
Dějství: artušovská doba, Anglie, 6. století našeho letopočtu
Omezení: heterosexuální tematika, polyteismus

V PODVEČER BELTAINU

            V dobách krále Artuše Pendragona, kdy stará víra ještě dokázala existovat po boku té nové a přežívala v podvědomí lidí prostých i těch, kdo vzešli z modré krve, slavili pohané na přelomu čtvrtého a pátého měsíce křesťanského roku svátek plodnosti. Byla to noc, kdy očistné ohně plápolaly, a jiskry stoupaly k hvězdné obloze. Lidé tančili mezi vatrami a prováděli jimi i dobytek, aby byl očištěn od všeho zlého. Tehdy ještě věřili v bohyni-matku, jež udržovala křehkou rovnováhu mezi dobrem a zlem. A byla to právě ona, komu se zasvětil kult, z něhož jsem povstala i já. My, kněžky a oddané služebnice naší velké Matky, jsme jí denně skládaly k nohám v obětinu dary, jež nám ona sama přinesla. Byl to jakýsi rituál díků a vděčnosti za její milost. Ovšem i to si dříve nebo později vybíralo svou daň.

Artsemestr VŠUP, zima 2010 - 2011

8. února 2011 v 17:23 | Septima Severa |  ► (performed) art
ARTSEMESTR - PŘÍLEŽITOST NAHLÉDNOUT POD POKLIČKU UMĚLCŮM, KTEŘÍ STUDUJÍ NA VYSOKÉ ŠKOLE UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ V PRAZE

Artsemestr 2011
Výstava klauzurních prací studentů v zimním semestru 2010/2011
27. 1. - 2. 2. 2011
Náměstí Jana Palacha 80, Praha 1
www.vsup.cz

            Netuším, kolik z vás touží po tom jít jednou na vysokou uměleckou školu, ale pro mne je to dávný sen. Vždy po semestru studií se tak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové otevírají dveře široké veřejnosti, aby měli i obyčejní lidé možnost nahlédnout pod ruce budoucím vystudovaným umělcům. I teď v nedávné době jeden takový prezentační týden proběhl.
            Nemusíte být zrovna umělci či zájemci o studium, prezentace klauzur je otevřena všem, kdo o ni projeví zájem. A poněvadž je to zdarma, nemusíte si se vstupným lámat hlavu. A navíc si můžete vychutnat jedinečnou atmosféru školy.

Přízraky bohémy, 1. část

4. února 2011 v 9:44 | Septima Severa |  ► povídky
Přináším vám první část svého příspěvku pro Sborník 2010; letošním tématem bylo "Až padne poslední hvězda". Nejspíš ne všichni pochopí, co jsem tím chtěla říct a jak vůbec souvisí má povídka s tématem, ale já se nesnažila o popis hvězdy jako něčeho mrtvého, co miliony let putuje rozpínajícím se vesmírem. Poněvadž i mezi námi jsou hvězdy. Některé rychle vyhasnou, jiné září mnohem déle - ale jedno mají společné: Mnoho lidí v nich nevidí to, čím doopravdy jsou a zavrhují je, ať už pro jejich původ či z jiných důvodů. Jedni se snaží být objeveni celá desetiletí, z jiných hvězdy udělají média během zlomku vteřiny...
Co se však stane, když je sama hvězdička zapuzena až na samý okraj společnosti jen proto, jak naloží se svým životem?
Pojďme nahlédnout pod pokličku mladého neobjeveného umělce Terrence Shawa. Co vedlo bezprostředně k jeho smrti a jaké byly okolnosti ututlaného rozruchu kolem jeho osoby. Vydejte se do sedmdesátých let minulého století a poznejte již neexistující atmosféru Hotelu Chelsea...



Omezení: povídka obsahuje lehce vulgární prvky, drastické pasáže


PŘÍZRAKY BOHÉMY

            V ulicích rušného města život snad nikdy nespal, nehledě na roční dobu. To si nejspíš pomyslel inspektor Murdoch, když brzdy jeho vysloužilého vozu zaskřípěly před vysokou cihlově červenou budovou o dvanácti patrech, na jejímž průčelí ještě poblikával neonový nápis jako němý svědek další z nesčetných prohýřených nocí. Opět byl zavolán sem, na toto nejspíš prokleté místo, centrum všeho dění ve Třiadvacáté ulici mezi Sedmou a Osmou Avenue. Hotel Chelsea.
            Dveře auta zaskřípěly do mrazivého rána na protest a ono jako kdyby vzdychlo, když se inspektorova postava ve vybledlém klobouku a dlouhém zimním kabátu zvedla, aby posléze v polobotkách došlápla do sněhové břečky, jež pokrývala nejen silnici, ale i chodník. Psala se totiž zima roku 1974 a nad Manhattanem se ženili snad všichni čerti.