"Jdou po tobě." (2. díl)

28. března 2011 v 20:59 | Septima Severa |  Myšlenky zločince
"Nicku Huntingtone, tady policie! Otevřete!" Flack bušil na oprýskané dveře bytu podezřelého v jedné z pochybných čtvrtí v Bronxu.
Dva dny uplynuly jako voda a oni stále neměli čeho se chytit. Čas neúprosně běžel a s každým dnem šance na přežití ženy po operaci klesaly. Zánět byl příliš velkým rizikem i po osmačtyřiceti hodinách po operaci, nehledě na to, že Nicol byla unesena mnohem rychleji.
"Čistý," ozvalo se z vedlejší místnosti. Poněvadž nikdo na výzvu nereagoval, musely být vykopnuty dveře. Po nich standardně následovalo zajištění objektu. Policisté prohledali každý kout. "Tady taky nic."
"Hej, Macu, tohle musíš vidět," zvolal Don, když dorazil do koupelny. Všude byly krvavé šmouhy a rozházené věci i pootevřené okno naznačovaly pokus o útěk. "Co myslíš, byla tady?" zeptal se.
"Jestli ano, zjistíme to," kývl Mac směrem ke koupelně.

-
"Budeš trpět stejně jako ona. Umírat v bolestech a prosit, škemrat o milost. Zažiješ si dva týdny pekla." Seděl obkročmo na židli naproti ní svíraje v ruce zbraň. "Vlastně jsi mi ani neřekla, jaké to bylo mít kulku v hrudi… Anebo," natáhl kohoutek, "že bychom si to zopakovali?"
"Jste šílenec," sykla Nicol.
"Aspoň víš, cos' ze mě udělala, čubko!" křikl Rodrigo a zlověstně se mu blýsklo v očích. Vstal a přešel k ní. "Jen se podívej, jak jsem dopadl," jeho teplý dech olízl její ucho a on jí zvrátil hlavu dozadu. Táhl ji za vlasy. "Dva roky jsem byl zavřený na psychiatrii. Dva roky života uplynuly, aniž bych je nějak smysluplně využil! Užíralo mě to. Hlodalo to ve mně. Ale na pomstu jsem nikdy myslet nepřestal!" Při těch slovech se šklebil. "Pumpovali do mě sedativa, mysleli si, že mě to vyléčí!"
Věděla to. To ona nahlásila jeho podezřelé chování a doporučila pobyt v psychiatrické léčebně. Měla ho na svědomí - alespoň tak se on domníval.
"Jak se vám to líbí, detektive?" začal znovu. "Doufám, že vás budou až do konce života provázet noční můry." Pustil ji a znovu se vrátil ke své židli. Čtrnáct dní oživlých nočních můr…
-
"DNA potvrdila, že ji tam držel, Macu, ale nevím, co se tam stalo a jestli vůbec ještě žije." Do kanceláře vešla Lindsay Monroová s výsledky krevních testů.
"Bylo tam hodně stop zápasu," pokrčil Mac rameny.
Nicol byla patrně nejméně čtyřiadvacet hodin zavřená v místnosti dva krát tři metry. Se záchodem a sprchou, u okna, které bylo rozbité a vedlo na požární schodiště. Proč neutekla? Nejspíš ji hlídal. Nebo…
"Na místě se našla injekční stříkačka s barbituráty," pokračovala.
… Nemohla utéct, zdrogoval ji. Držel ji pod vlivem sedativ, aby mu kladla co nejmenší odpor. Mohl si s ní dělat, co chtěl. Nemohla se bránit, nejspíš byla dezorientovaná. Ale proč to tam bylo celé vzhůru nohama? Došla snad únosci tlumící droga? Když pak přišla k sobě, začala se s ním prát…
"Na zemi bylo pár relativně čerstvých kapek mužské krve. Nevíme však, komu patří, protože nebyla v evidenci."
"A co ten zápas?" zeptal se Mac.
"Nicol bojuje za dva, Macu," povzdechla si Lindsay.
"Cože?" Jeho hlas zněl překvapeně. "Je těhotná?"
Přikývla. "Krev shodná s Nicolinou, co jsme tam našli, vykazuje zvýšenou hladinu humánního choriového gonadotropinu, hormonu HCG vyskytujícího se u žen v jiném stavu. Mluvila jsem se Sidem. Prý takové množství ale není jednoznačné."
"Ví o tom Adam?"
"Nejspíš ne. Možná to ještě neví ani ona sama. Množství by odpovídalo čtrnácti dnům až třem týdnům od početí. Je na začátku prvního trimestru."
"Dobrá. Tak tedy únos kvůli dítěti můžeme vyloučit. Naštěstí. Jinak by už byla nejspíš mrtvá - dítě by vyřízli, prodali na černém trhu a její tělo pohodili někde u dálnice." Mac se zatvářil krajně znechuceně při představě zohaveného těla na kraji silnice. Za svou přes deset let trvající kariéru viděl obdobných případů nespočet. A dokázal si představit, jak by se asi cítil, kdyby se obětí stal někdo, koho znal. Bylo by to příliš kruté a nespravedlivé.
Lindsay přikývla a odešla.
Ze zamyšlení ho vytrhl až příchod Stelly. "Macu?" podívala se na něj. "Děje se něco?" Její ztišený hlas působil jako z jiného světa. Vrátil jej zpět do reality.
"Musíme ji najít, Stello. Čas běží." V tu chvíli jí připadal spíše jako starostlivý otec než jako vrchní vyšetřovatel. Takového jej viděla jen párkrát za dlouholetou společnou kariéru.
-
"Jdou po tobě, Martinezi," pronesla Nicol temným hlasem. "Porušils' zákon. Unesl jsi detektiva."
"Zmlkni, náno!" vybuchl Rodrigo. Byl nervózní. Potil se, zbraň se mu v rukou třásla. "Mlč už!" Plán mu až doteď vycházel. Po několika přesunech si byl jistý, že policie dorazí příliš pozdě. Tak jako pro jeho sestru. Byl si jistý, že za sebou zahladil stopy. Domluvil se přeci s těmi spolehlivými. V tom skladišti se to ale zvrtlo. Doufal však, že to byl jen jediný kaz, malá trhlina v jeho plánu. Pak se mu přeci naskytla ta příležitost v nemocnici. Jeden dobrovolník mu něco dlužil. A Rodrigo mu slíbil, že si dluh náležitě v brzké době vybere.
"Hledají mě. Nemáš šanci," nenechala se Nicol odradit.
"Nestihnou to!" vyštěkl Rodrigo.
* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama