Velectěná poroto (4. díl)

2. dubna 2011 v 20:14 | Septima Severa |  Myšlenky zločince
Zazvonil mobilní telefon. "Taylor," zvedl ho detektiv. V tu dobu stále ještě prohledávali starou budovu a snažili se zjistit, co si musela Nicol vytrpět.
"Byla podchlazená, dehydrovaná a měla lehký otřes mozku," ozval se na druhém konci Sheldonův hlas. "Ale je v pořádku, Macu. Ačkoliv je zatím brzy mluvit o dítěti. Doufejme, že plod není poškozen."
Tohle na tom bylo to nejhorší. Ta bezmoc a nejistota. Na ultrazvuku by byl plod patrný až v osmém týdnu těhotenství, kdy dosahuje velikosti dvou a půl centimetru.
"Dobrá. Sejdeme se v laboratoři."
Pak byl hovor ukončen.
-
Když Nicol přišla k sobě, byla noc. Noční personál nemocnice nikde nebyl, na chodbě svítilo jen pár světel a žaluzie na skle oken pokoje byly zpola sklopené. V křesle vedle postele někdo seděl. Opatrně otočila hlavou a podívala se na tu postavu. Její rysy poznávala.
"Omlouvám se, Macu," šeptla. Na tváři se jí leskly slzy.

"Chceš si o tom promluvit?" zeptal se.
"Já… já nevím. Odešla jsem z Jersey, abych začala nový život. Minulost mě ale stejně dostihla… A já jsem tak zkomplikovala chod tvé laboratoře."
"Není to tvoje chyba," konejšil ji Macův tichý hlas.
"Co teď se mnou bude?" zeptala se Nicol po chvíli ticha.
"Doufám, že se k nám vrátíš," usmál se. "Chyběla bys nám."
Také se usmála. O odchodu od policie nikdy neuvažovala. Ta práce ji bavila. Ne, nemělo cenu si říkat, že se jí to všechno zdálo… "Jak dlouho jsem byla -" stěží polkla.
"Osm dní," odpověděl.
Osm dlouhých dní. Čtyři přesuny, život ve tmě. Zlý sen. Vyhrožoval jí, ubližoval, týral. Ale ani zdaleka neměl ponětí, jakým peklem si jeho sestra musela projít. Kdoví, kam až by ten šílenec byl schopen zajít. Jediné, v co teď upřímně doufala, bylo, aby ji Mac jako její nadřízený neposlal k policejnímu psychologovi. To by byl její konec. Nerada by vyprávěla o svém vězení někomu cizímu. Dost dobře jí stačil fakt, že bude sedět na lavici svědků a celá soudní síň si vyslechne její svědectví v případu 'Lid státu New York versus Rodrigo Martinez'. "Možná byl v právu. Možná jsem doopravdy zapříčinila smrt jeho sestry," hleděla do prázdna.
"Ale neměl právo tě unést, týrat a vyhrožovat ti. Překročil zákon, Nicol. A bude za to pykat ve státní věznici. O to už se postaráme." Naklonil se k ní.
"Ale…"
"Žádné ale. Jako tvůj nadřízený ti nakazuji klid na lůžku. Odpočiň si."
Poslechla.
-
* * *
-
"Přísahejte, že budete mluvit pravdu a nic než pravdu, k tomu vám dopomáhej Bůh," pronesl autoritativní hlas rozléhající se ztichlou soudní síní.
"Tak přísahám," odpověděla klidně Nicol, majíc ruku položenou na Bibli.
Uplynuly tři týdny. Nicol byla propuštěna z nemocnice a vrátila se do práce. Lékaři potvrdili, že je s nejvyšší pravděpodobností v jiném stavu a doporučili jí navštěvovat preventivní prohlídky na gynekologickém oddělení. Když to řekla Adamovi, celý dojatý nenadálým štěstím ji objal přímo uprostřed chodby v laboratoři. Mac Taylor, který to viděl skrze prosklené stěny své kanceláře, se na ně jen usmíval. Věděl to. Ačkoli potomka ještě zdaleka neplánovali a vztah spolu navázali víceméně díky kariéře, rozhodli se, že si jej nechají. A začali si plánovat společnou budoucnost.
Dnes však musela přestát ještě jednu nepříjemnost. Měla vypovědět o všem, co jí Rodrigo Martinez udělal. Nebylo lehké vracet se do minulosti, která bolela… A usvědčit jeho spoluviníky, které dopadli opět díky forenzní vědě.
"Slečno Santiagová, můžete velectěnému soudu říct, co se stalo dne 26. března?"
"Při policejním zátahu proti drogovým dealerům jsme byli zavoláni, protože při vyšetřování bylo nalezeno několik těl. Sbírala jsem důkazy na místě činu, které bylo předtím prohledáno a zajištěno -"
"Byl někdo zadržen?"
"Ano, na místě byli zadrženi dva podezřelí. Když jsme dorazili na místo činu s detektivem Rossem, měli už nasazená želízka."
"Tudíž uvnitř nebyl nikdo ozbrojen?"
"Nikdo kromě zásahové jednotky," přikývla Nicol.
"Co se dělo potom?" další z množství otázek, které zodpověděla snad už stokrát.
"Zaslechla jsem podivný hluk. Zajištěné důkazy jsme zamkla ve svém pracovním kufříku. Vzhlédla jsem právě ve chvíli, kdy se ozvaly první dva výstřely. Na druhé straně skladiště byl podezřelý pohyb. Následně jsme se dostali do přestřelky."
"Kolik ran vyšlo z vaší zbraně?"
"Patnáct kulek ráže devět milimetrů. Plný zásobník," odpověděla bez váhání. Služební zbraň typu Glock, blesklo jí hlavou.
"A potom jste byla postřelena. Jak si můžete pamatovat tolik detailů?"
"Námitka!" ozval se policejní prokurátor. "Tato otázka je irelevantní a s případem nijak nesouvisí."
"Vyhovuje se," pronesla soudkyně.
"Co se dělo po vašem únosu z nemocnice?"
"Obžalovaný mi ustavičně vyhrožoval, že budu trpět jako jeho sestra. Měl zbraň, Grizzly Magnum ráže čtyřicet pět. Mlátil mě."
"Jaký je váš vztah k obžalovanému?"
"Námitka!" ozval se policejní prokurátor znovu.
"Zamítá se," reagovala soudkyně.
A Nicol byla nucena pokračovat. "V lednu roku 2005 jsem na svém předchozím pracovišti v New Jersey řešila případ únosu mladé dívky a dvojnásobnou vraždu. Jmenovala se Carlota Martinezová. Obžalovaný je jejím bratrem. Bohužel zemřela dříve, než jsme ji našli. Rodrigo Martinez se nervově zhroutil. Byla jsem jednou z těch, kdo doporučovali jeho svěření do péče sanatoria sv. Ignáce po dobu nezbytně nutnou."
"Děkuji, Vaše ctihodnosti, nemám další otázky." Muž, který se až doposud vyptával, byl právník Rodriga Martineze. Ačkoli věděl o jeho trestném činu, hrál tuto podivnou, zvrácenou hru, aby pro svého klienta zařídil snížení trestu, který mu hrozil.
Obžaloba odmítla možnost ptát se dál. A tak ji vystřídalo ještě několik lidí, až na jejím místě spočinul sám vrchní vyšetřovatel. Mac Taylor ani nedosedl, když se na něj sesypaly otázky div ne ze všech stran. Už předtím několikrát zazněly zmínky o sedativech a dalších důkazech dokládajících, proč Nicol nedokázala utéct svému vězniteli. Nyní se však obhajoba rozhodla pro velice nebezpečnou taktiku.
"Jak byste charakterizoval svou podřízenou Nicol Santiagovou?"
"Jako spolehlivou, pracovitou ženu, vynikající vyšetřovatelku. Případy, které doposud měla na starosti, vždy zdárně vyřešila."
"Jak byste tedy vysvětlil její neschopnost ubránit se pachateli?"
"Byla unesena ani ne dvacet čtyři hodin po náročné operaci. Navíc jsme na jednom z míst činu nalezli injekční stříkačky s její DNA, stopami tlumících léků a otisky prstů s kožními epitely, které patřily pachateli. Zpočátku ji držel pod vlivem silných sedativ. Později už to ani nebylo nutné. Byla zesláblá a trpěla dehydratací."
V jakém stavu jste ji našel bezprostředně po zadržení pana Martineze?"
"Byla podchlazená a lehce dezorientovaná, krvácela z tržné rány na čele, která byla způsobena rukojetí pachatelovy zbraně."
"A pachatel?"
"V záloze schován za dveřmi. Býval by zaútočil na policistu. Odzbrojil jsem ho a zneškodnil."
"Je toto pistole, kterou jste na místě činu zajistili?" Obhajoba zvedla do vzduchu průhledný zapečetěný sáček.
"Ano."
"Střílelo se s ní v době zásahu?"
"Nikoliv."
"Byly na místech, kde obžalovaný držel rukojmí, stopy střelby?"
"Ne."
"Děkuji, nemám další otázky." Obhájce byl spokojen. Nyní to bylo tvrzení proti tvrzení - nebylo přímo dokázáno, že by jeho klient oběti vyhrožoval zbraní, alespoň ne nabitou.
Nicol se na to nemohla dívat. Při výslechu mu hrozili pětadvaceti lety až doživotím bez možnosti podmínečného propuštění. Nyní byl jazýček vah nakloněn spíš na stranu pachatele. Sice nepřímo potvrdila jeho motiv, ale mnoho otázek bylo dvojsmyslných. Jako kdyby ji chtěli před porotou konfrontovat. Udělat z ní naivní husu, byť se šesti lety zkušeností u kriminálky. Nesmí dopustit, aby byl ten grázl propuštěn na podmínku, za dobré chování… Byl příliš nebezpečný. Nikdo jí nemůže zaručit, že po ní znovu nepůjde… Měla strach.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ~..Lů..~ | Web | 2. dubna 2011 v 21:09 | Reagovat

pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama