Múza mi dala košem. Dočasně?

20. května 2011 v 22:01 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života. (Erich Maria Remarque)
Múza mi dala košem. Jen nemám ponětí, zda je to jen chvilkový vrtoch či zda je to na delší dobu. Sesypala se na mě realita a všechno mi zpřeházela naruby. Ano, umělecká duše by měla dokázat žít v chaosu, ovšem tohle je, jako když vám někdo ten váš oblíbený nepořádek dokonale uklidí a vymete všechny nápady jako staré pavučiny. Je to jedním slovem příšerné. Nevím, co malovat, respektive to vím, ale nemám ponětí, jak myšlenku ztvárnit. Nic se mi nelíbí a nic mě netěší. Tvůrčí krize prostě znovu klepe na dveře.
Poslední dobou se mi to stává docela dost často. Ale tentokrát je to něčím jiné. Zvláštní… První z krizí přišla po smrti, co mi vzala tu nejmilovanější osobu. Dědu. To jsem však ještě tolik nepsala a nekreslila. Spíš to nastartovalo depresi, která na mě shlížela ze všech stran, a já měla ten nechutný, neurčitý pocit, při kterém se mi ježily hrůzou chloupky na šíji a po zádech mi jezdil mráz nahoru a dolů jako na horské dráze. Život prostě dokáže být krutý a smrt si na nikoho nepočká. Bohužel.
Nedávno na mě přišla krize znova. Tentokrát však spíš z recese, poněvadž citové vydírání z řad prarodičů přímo nesnáším. Alergická reakce se dostavila téměř ihned a mezi mě a babičku (poněvadž babičky jsou to jediné, co mi po rodičích ještě zbylo) se vkradl chlad. Chlad, který se do mě zakusuje svými tesáky z rampouchů pokaždé, když projdu kolem jejích dveří. Tudíž každý den, protože z domu neodcházím tak, že bych skákala z okna. Už se to nespravilo…
Nálada na malování však pak zase přišla a jakž takž jsem psala - tedy v rámci možností a volného času, jelikož práce ve fastfoodu mi taky ukázala něco, co jsem za žádnou cenu nechtěla vidět. A proto si hledám novou práci.
Ale neskončilo to. Druhé babičce diagnostikovali rakovinu. Už druhou nebo třetí, ztrácím v tom přehled. Matka je z toho celá špatná, což samozřejmě vyvolává řetězovou reakci nervozity a smutku, jež se pozvolna přenáší i na mě. Jsem drzá, odmlouvám a ke všemu není moc lidí, s nimiž bych si rozuměla.
Dneska tu sedím v okně a cítím, jak cigaretový dým putuje mými dýchacími cestami, dusí a spaluje. Špatné řešení. Já však nejspíš oslepla, poněvadž jiné se mi nezdá správné. Prostě sedím na parapetu, pozoruji kapky deště, co mi usedají na kůži a studí, a dívám se, jak obzor městských kulis osvětlují blesky. Doufala jsem, že ionizovaný plyn alespoň trošku pomůže pročistit myšlenky, ale nejspíš marně. Protože se neděje nic. Jen ta bambusová zvonkohra mi připomíná vůni dálek, které bych jednou chtěla vidět na vlastní oči…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veverka | Web | 20. května 2011 v 22:25 | Reagovat

Achjo, nědy mi přijde, že tam nahoře s námi někdo dost slušně vy****bává ...
Každopádně hlavu vzhůru, drž se.:)

2 Septima Severa | Web | 20. května 2011 v 22:28 | Reagovat

[1]: Kéž by jenom vy****val... Nějak to se mnou prostě mává, to jsou nervy.

3 Dragowlin | Web | 20. května 2011 v 22:34 | Reagovat

Člověk může přijít o můzu i jen tak z rozmaru života. Ale hlubší důvody jsou závažnější a dlouhodobější. Sama jsem zažila téměř roční výpadek umělecké tvorby po odchodu mého otce a rodiny, která se otočila zády. Příšerné.

Ale člověk se za nějakou dobu otupí, obalí problém, jako perlorotka zrnko písku a zahladí bolest. Člověk si z toho něco vezme, stane se lepším, jak to zrnko písku se změní na perlu.

Přeju hodně síly, úsměvů a slunečních dní.

PS: Za každým mrakem je slunce.

4 Blackness | Web | 20. května 2011 v 22:34 | Reagovat

Múza se vrátí..., ale jestli všechno bude, alespoň z poloviny fajn.. to už ti nikdo nezaručí...

5 werewolf's spirit | Web | 20. května 2011 v 23:35 | Reagovat

tohle znám...když se nemůžu nazývat umělcem...někdy to prostě nejde a k tomu se začnou navalovat další a další problémy ...vypadá to jako nekončící řetězec...ale neboj, tohle období přejde...třeba ve svých útrapách a nástrahách života svou můzu najdeš, nebo si z těhlech věcí něco odneseš...každopádně držím palce, ať ji brzy najdeš a ať se všechno obrátí k lepšímu

6 Aidrien Assagir | Web | 21. května 2011 v 0:03 | Reagovat

Jsem tu pro tebe, melda. Samotné mi není chvílemi nejlépe, ale pro tebe bude mé rameno připravené kdykoliv. Melinye le.

7 elnewlif | Web | 21. května 2011 v 0:30 | Reagovat

Snaď ťa Pani múza osloví v tom najlepšiom a pomože ti zahodiť realitu a nájsť "tvoj svet " .
Držím palce , aby si mala plné nervy a aby babka bola zdravá :)

8 Candido | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 3:29 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama