Červen 2011

Svobodná duše honáků

30. června 2011 v 21:36 | Septima Severa |  ► povídky
--
"Žena by měla být doma a vychovávat děti, madam."
"Ano, ovšem pokud by děti mít mohla, pane Collinsi." Rázný krok nezpomalil a stále mířil k osedlanému koni čekajícímu na svého pána. Ženská postava v pohodlných kalhotách a kostkované košili, se šátkem ovázaným kolem krku a kloboukem se širokou krempou by urazila každou slušně vychovanou anglickou dámu. Ovšem tohle byla Austrálie, nikoli Británie. Tady měl život jiná pravidla.
"Měla byste se vrátit domů, mylady."
"A opustit svobodu? Nikdy, pane," odsekla. Žena moc dobře věděla, co by ji doma čekalo. Opět by ji uvěznili v těsném korzetu a byla by vězněm neustálých večírků a plesové sezóny. Rodina by si vymyslela nějakou prapodivnou historku, aby vysvětlila čtyřletou nepřítomnost jejich dcery a matka by se ji opět snažila provdat, a to i přes její nesouhlas. Když Sára utekla před necelými čtyřmi roky sem, do Bohem zapomenutých končin, měla k tomu více důvodů…
"Žijete tu s honákem!" vyprskl podsaditý mužík, pan Collins. "Co vám ten může nabídnout? Žije ze dne a den! Je stejný jako ti divoši tady! To je pod vaši úroveň!" Pohrdání v jeho hlase bylo více než zřejmé.
"Laskavě už držte hubu," vyprskla. Vyhoupla se do sedla a pohrozila mu smotaným bičem.
Ten muž, o němž předtím padlo několik slov, seděl na koňském hřbetě hned vedle nich. Všechno slyšel. A věděl, jak povýšeně se aristokraté dokážou chovat. Zvykl si na to. Už pro pár takových dříve pracoval jako námezdní honák dobytka, ovšem to, že potkal právě Sáru, byla víceméně náhoda. Viděl ji párkrát ve městě, pak i na dobytčí farmě u jejích vzdálených příbuzných, kteří se přistěhovali do divočiny ještě před první světovou válkou. Ona sem utekla ve dvaadvaceti, po dvou zmařených pokusech své matky provdat ji, aby jí manžel a povinnosti konečně vyhnali myšlenky na svobodu z hlavy.
"Vaše matka, lady Rushwoodová -" mužík se nenechal odbýt.
"Moje matka nemá tak dlouhé prsty, aby sem dosáhla její moc. Ať se smíří s mou volbou. Viděla jsem, jak udusila mé dvě sestry sňatky s vévody, to musí její ješitnosti bohatě stačit!" Kůň začal nervózně přešlapovat. Cítil napětí.
"Ale -"
"Je čas jet, pane Collinsi. Čeká mě patnáct set kusů dobytka. Sbohem." Jedna pobídka koně a za oběma jezdci se zvedl oblak prachu. Skupinka pěti pomocníků už čekala dál na cestě.
"Zatracená ženská!" ulevil si Collins a otřel si čelo kapesníkem. Věděl, že nebude lehké vyřídit vzkaz její matky, ale že ho nepustí ani ke slovu, to nečekal. Změnila se. Zdivočela. Už patřila k nim, nikoli k aristokratické rodině.
---
Byl pozdní večer. V ohništi tančily plamenné víly a na jasné obloze blikaly tisíce vzdálených hvězd. Do noci jen hrálo pár cvrčků v suché trávě smutnou melodii o vyprahlé zemi, jež se rozléhala mezi červenými skalami. Všichni v táboře už spali a nabírali sílu na další den - nahánět stádo dobytka přes vyprahlou australskou zem nebude žádná procházka růžovým sadem. Jen Sára v honákově objetí nemohla usnout.
"Proč tě nenechají být? Je to přeci tvůj život," Ianův hlas prořízl ticho.
"Nemyslím si, že se kdy smířili s mým odchodem. Ale pochop, že mě to dusilo," zašeptala ona. "Vzepřela jsem se jim, to je můj hřích…"
Ian ji políbil. Dnešek nebyl dobrým dnem pro černé myšlenky. "Jsme dingové, ne palácoví psíci," řekl jen a přitáhl si jí víc k sobě. "My jsme svobodní a nikomu se nezodpovídáme, jen Bohu," šeptal jí do vlasů. "Nikdo nás nezaměstnává a nepropouští, nemáme majetek a dávno jsme přišli o všechno. Žijeme vlastní příběh. Příběh života v koňském sedle."

Vesmír: Neprobádaná genialita

17. června 2011 v 19:26 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Na počátku věků, kdy neexistovalo nic, přišel Velký třesk. Dokazuje to Hubblův zákon z roku 1929, který určuje posuv galaxií. Jinak se mu také říká zákon všeobecné expanze vesmíru. Jestliže se jednotlivé galaxie od sebe stále vzdalují, musel dříve existovat moment, kdy začalo k mohutné expanzi hmoty a prostoru docházet.
… Teoreticky byla tedy v okamžiku Velkého třesku veškerá hmota vesmíru soustředěna v nulovém objemu, to znamená, že hustota hmoty byla nekonečně velká. Tento stav nazýváme singularita. Velký třesk se sestává z několika fází, které následují rychle za sebou. Před kvantovou érou byla tzv. éra chaosu. Začíná singularitou s obrovitou hustotou a teplotou, v okamžiku, od kterého je definován čas (t = 0). Podmínky byly tak výjimečné, že je neumíme vystihnout žádnou fyzikální teorií. Tato éra skončila uplynutím elementárního časového úseku, Planckova času t = 10-43 s (www.mfweb.wz.cz).
Právě Einsteinova slavná věta E = mc2 pak dokazuje, že energie, která se uvolnila během Velkého třesku, byla obrovská. Kdybychom to mohli porovnat například s pokusy Rakušanky Lisy Meitnerové, kdy došlo k převratnému objevu štěpení jádra urania. Později díky tomu byly v Americe v rámci projektu Manhattan vyvinuty atomové bomby - jen několik málo kilogramů uranu a plutonia dokázalo dvaadvacet tisíckrát převýšit ničivou sílu trinitrotoluenu.
----
Dodnes je vesmír předmětem žhavých dohadů, a to nejen mezi vědci z NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku). Člověka odedávna pohání zvědavost a snaha pochopit svět - až na několik období, kdy dogmata zakazovala jakoukoli vědeckou činnost. Už od dob starověku se mezi lidmi pěstovala astronomie a astrologie, hvězdám se připisovala zázračná moc a sestavovaly se horoskopy. Například gejši ještě na začátku 20. století, než se jejich tradice zvrhla vlivem druhé světové války, se výhradně řídily horoskopem a svou pověrčivostí byly přímo vyhlášené.
Většina lidí si alespoň matně vzpomene na takové velikány, jako byl Aristotelés, Johannes Kepler, sir Isaac Newton, Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Tycho Brahe a mnoho dalších. Všichni se snažili pochopit funkčnost světa.
Právě ve starověku se objevila myšlenka zavěšených hvězd nad zemí, jež tehdy byla ještě rovinou a existovala vlastně jen oblast Středozemního moře. Měření poloh hvězd a dalších nebeských těles mělo veliký význam pro navigaci. Dodnes si například lidé pamatují, že Polárka je na severu, ovšem námořníci by se celá staletí nedokázali obejít bez sextantu, díky němuž se orientujeme podle naší nejbližší hvězdy - Slunce. První sextanty byly sestrojeny nezávisle na sobě pracujícími Isaacem Newtonem a Johnem Hadleyem.
Mezi starověkem a novověkem také došlo k mnoha revolučním teoriím: geocentrismus byl vystřídán pokrokovějším heliocentrismem, byť se to týkalo jen naší sluneční soustavy, jež se ve skutečnosti nachází na jednom rameni galaxie, které označujeme jako Mléčnou dráhu. Otcem myšlenky heliocentrické teorie byl právě již zmiňovaný Mikuláš Koperník, pochází z první poloviny 16. století. Galileo Galilei pak zdokonalil dalekohled, svým pozorováním Jupiterových měsíců taktéž vyvrátil myšlenku geocentrismu, ale jeho nejslavnější věta je "A přece se točí!". "Astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě, se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit," to řekl Johanes Kepler, a proto byl podezříván, že se astrologii věnoval jen za účelem zisku. Sám sestavil na osm stovek horoskopů. A Tychona Brahe považujeme za nejbrilantnějšího pozorovatele hvězdné oblohy do vynálezu dalekohledu.
Ve středověku se za revoluční názory upalovalo. Ovšem jak velký dopad na obec církve měl názor, že Země je kulatá? Ve skutečnosti je to "rotační šišoid", ale kdyby byla jen placka, nemohly by se uskutečnit námořní objevy, jako bylo například znovuobjevení Ameriky (poprvé Ameriku spatřil Erik Rudý, který doplul ke břehům Grónska, a jeho syn Leíf Erikson, jenž se dostal až k Newfoundlandu) či plavby do Přední Indie - lodě by se totiž přes její okraj překotily a spadly by do nikam.
Ovšem člověk si nikdy nedal pokoj, poněvadž jeho zvědavost je snad nekonečná. Na začátku dvacátého století přišli do vědních okruhů další zajímaví a vysoce inteligentní lidé. Věda jako taková dávno zažívala dříve nepoznaný boom a konečně ji nesvazovaly žádné okovy víry. Když už se zdálo, že bylo objeveno všechno, přišel Albert Einstein fascinovaný světlem. Škola ho nezajímala, ale jeho geniální a zvídavý duch ho předurčil pro velké věci.
Nedlouho po něm přišel Edwin Hubble - muž, který se zabýval především výzkumem mlhovin. Hubblův zákon jsem již zmínila. Asi největší událostí byla jeho klasifikace galaxií. Právě díky Hubblemu se učíme, že existují galaxie eliptické, spirální, spirální s příčkou, čočkové i nepravidelné. Na jeho počest pak byl pojmenován Hubblův vesmírný dalekohled, který je naším okem ve vesmíru od roku 1990, kdy jej do výše šesti set kilometrů vynesl raketoplán Discovery. Právě díky němu můžeme vidět spoustu věcí pouhým okem nepostřehnutelných. Vidíme supernovy, červené trpaslíky i hmotu seskupující se kolem černých děr, mlhoviny či světy tak vzdálené, že by člověku trvalo miliony let, než by se tam dostal.
----
Lidstvo je vesmírem fascinováno. Je v něm možné skoro vše - jen my jsme omezeni třemi dimenzemi vnímání (například teorie superstrun jich potřebuje rovnou jedenáct, z toho dvě časové - proto je to jen teorie). Vesmír jako takový se stal motivem mnoha filmů i seriálů, známých i neznámých. Některé z nich se staly kultovní, jako například Lucasovy Star Wars či seriál Star Trek, který se dočkal i mnoha filmových zpracování.
Kvůli vesmíru dokonce vzniklo mnoho náboženských sekt, dá-li se to tak říct. Člověk stále věří, že nejsme ve vesmíru sami, a neúnavně pátrá po jakýchkoli projevech života jinde než na Zemi. Mimo jiné i tato myšlenka vedla k objevu vody na Marsu. Je však jen na každém z nás, čemu uvěří a jak si co vyloží…

Zdroje obrázků: nasaimages.org

Výstava obrazů studentů AG 2011

16. června 2011 v 12:09 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Rok se s rokem sešel, milí čtenáři, a my si pro vás připravili další (ne)kulturní zážitek. Jakožto studenti gymnázia, jež není výtvarně zaměřeno, jsme si vám opět dovolili v galerii Nora v Truhlářské ulici otevřít výstavu našich prací za akademický rok 2010 - 2011. Pokud na výstavu zavítáte, budeme jen rádi.
---
---
Kdy: od 1. do 28. června 2010
Galerie Nora
Truhlářská 24, Praha 1
Tramvaje 3 a 24 (Masarykovo nádraží), 8 a 26 (Bílá Labuť)
Metro B - Náměstí Republiky
otevřeno:
pondělí, pátek 9 - 12; 12,30 - 16,30
úterý, středa, čtvrtek 9 - 12; 12,30 - 18----

---

























Všem návštěvníkům bych ráda jménem naší školy poděkovala, a zároveň připomínám (jako již tradičně) možnost zápisu dojmů, pojmů i průjmů, připomínek atd. do Návštěvní knihy, kterou naleznete při vstupu do hlavních sklepních prostor přímo pod cedulí Akademického gymnázia.
----
Septima Severa

Nebezpečné známosti vol. 2 (HET 18+)

15. června 2011 v 17:48 | Septima Severa |  ► povídky
NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI VOL. 2
---
---
Fandom: Hornblower
Žánr: HET 18+
Pairing: William Bush / Amy Lee Curtisová
Upozornění: Tato povídka nese sexuální podtext a obsahuje materiál, jenž by měl být mládeži nepřístupný. Koho pohoršuje senzitivní materiál, nechť odejde.
---
---
---
Důstojník William Bush byl zvláštní muž, jen co je pravda. Málokdy jej člověk viděl s úsměvem na tváři, ačkoli jeho oči začínaly lemovat vrásky, jež dodávaly jeho výrazu přívětivější charakter. V bleděmodrých hloubkách, které se vždy upíraly k obzoru, se zrcadlila neochvějná láska k moři. Úzká linka jeho úst se nikdy nezachvěla a rozkazy, které kdy splynuly z jeho rtů, se sotva minuly účinkem. Ovšem i když srdce tohoto muže bilo pro nekonečný oceán, své místo v něm měly i čtyři ženy: jeho tři sestry, které žily v Chichesteru, a žena, kterou mu přineslo právě ono milované moře.
Poslední noc, kterou s Hornblowerem strávili v přítomnosti Amy Lee Curtisové, byla poněkud divoká. Od té doby ji viděl jen jednou a Horatio mu pak ve zkratce pověděl o rozhovoru, který s ní vedl. Vyrozuměl, že se vydala na Britské ostrovy kvůli posádce a lékaři; taktéž si domyslel možnost převozu citlivých depeší, avšak stále v něm hlodal červík pochybnosti. Znal tu pozoruhodnou ženu příliš dlouho na to, aby bezpodmínečně uvěřil jejím příběhům. Dokázala lhát stejně zručně jako mluvit pravdu. Měla mnoho tajemství - ostatně jako spousta žen… A tak se rozhodl vyhledat ji na vlastní pěst.

Nebezpečné známosti (HET 18+)

13. června 2011 v 13:43 | Septima Severa |  ► povídky
NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI
---
Fandom: Hornblower
Žánr: HET 18+
Pairing: William Bush / Amy Lee Curtisová / Horatio Hornblower
Upozornění: Tato povídka nese sexuální podtext a obsahuje materiál, jenž by měl být mládeži nepřístupný. Koho pohoršuje senzitivní materiál, nechť odejde.
--
--
"Bocman a jeho posádka nástup!" Přichází kapitán!" hlas prvního důstojníka se rozléhal po palubě stejně tak, jako o chvilku později bocmanova píšťala. Ranní mlha nad přístavem částečně prořídla, chladný vzduch zůstával zcela nehybný.
Horatio Hornblower vstoupil na palubu a cítil se opět jako doma. Lehké tlumené pleskání zčeřených vlnek o bok lodi a to houpání jej uklidňovalo. Když byl vyhlášen vratký mír s Francií, těžce nesl, že musel zůstat nečinný na břehu a jen nečinně přihlížet, jak Královské námořnictvo jeho starou loď vyřadilo z provozu. Nedávno však naštěstí dostal od admirála Pellewa zpět svou hodnost korvetního kapitána a zdálo se, že se brzy znovu vydají na otevřené moře.
"Máte ve své kajutě návštěvu," pronesl ztišeným hlasem první důstojník William Bush, když k němu Horatio přistoupil.
"Koho?" podivil se. V tuto denní dobu by nikoho nečekal.