Červenec 2011

Lucian Freud (1922 - 2011)

25. července 2011 v 12:20 | Septima Severa |  ► (performed) art

Lucian Michael Freud, vnuk zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, se narodil 8. prosince 1922 v Berlíně. Jeho otec, nejmladší syn proslulého psychoanalytika, byl architektem. Ihned po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 Freudova rodina uprchla z Německa do Británie. O šest let později bylo Lucianovi uděleno britské občanství. Výtvarné umění studoval nejprve v londýnské Central School of Arts and Crafts, poté na East Anglian School of Painting and Drawing v Dedhamu v hrabství Suffolk. Tam byl žákem tehdy uznávaného britského malíře Cedrika Morrise. V roce 1941 sloužil tři měsíce na obchodní lodi plující v konvojích v severním Atlantiku. Již o rok dříve mu londýnský literární a umělecký časopis zveřejnil jeho kresbu - Autoportrét. V roce 1944 měl svou první samostatnou výstavu v Lefevre Gallery v Londýně. (www.rozhlas.cz)
Podle historika umění Edwarda Lucie-Smithe je Freud "malíř, který je zcela vázán na svůj ateliér a který zobrazuje pouze to, co vidí před sebou. V jeho tvorbě není vzlet podobný tomu, jaký objevujeme v imaginaci Baconových děl." K jeho věrným příznivcům patřil například vévoda z Devonshiru, jenž si u Freuda objednal řadu portrétů i členů své rodiny. (www.rozhlas.cz)
...
William Feaver o Lucianu Freudovi:
"Freud považoval všechny své obrazy za druh autoportrétu. Říkával, že všechny jsou autobiografií. Když se však dívám na jeho práce, vidím jeho zvláštní způsob přístupu k věcem: trochu s odstupem, trochu neohrabaně, ale úmyslně, nikoli nešikovně. Když maloval, tak v okamžiku, kdy vy nebo já bychom řekli: ,Fajn, nechám toho,' Lucian pokračoval. Někdy to mělo katastrofální následky, ale často právě naopak. Řekl bych, že jeho práce se špatně reprodukují, což je často osud prací opravdu velkých umělců. Avšak když skutečně stojíte před jedním z jeho pláten, máte jeho obraz před sebou, je účinek mimořádný. A tento účinek je on."
...
Můj názor:
Freud mýma očima možná byl geniální. Jeho realistické obrazy se mi líbí, vidím v nich částečný návrat k historii, ačkoli zobrazují holou přítomnost. Vypadají poněkud zvláštně: nejsou idealizované, ani přikrášlené. Protože co by dala plnoštíhlá modelka za to, aby jí umělec ubral pár kil? Zas na druhou stranu, právě ta realističnost možná dává jeho dílu punc kvality, který nelze najít jen tak u někoho… Na druhou stranu: faktem zůstává, že každý umělec podle mého názoru dává do práce i kousek sebe. Nikdy to nebude čistá esence reality, poněvadž zobrazujeme jen to, co vidíme. Jeho obrazy nejsou nijak přeplácané - spíše by se dalo říct, že jeho paleta obsahovala jen pár pro něj základních tónů. Nesvítí na vás jako některé pestrobarevné braky, ani jen nepřejdete bez povšimnutí, jako kdyby to byl jen odpad. Možná vás zprvu šokuje, možná se mu vysmějete. Ale takový přeci život umělce je, nemýlím se? Musí si vás něčím získat: a pokud si vás Lucian Freud nezískal dosti svérázným zobrazením reality, pak to určitě budou jemnější obrazy, kdy se modelky ocitají ve společnosti nejlepších přátel člověka. Myslím, že každý by si mezi jeho plátny vybral to své oblíbené…

-----
Zdroje obrázků: rozhlas.cz,
kirbymtn.blogspot.com, artobserved.com

Fanfiction: Brak nebo poklad literatury?

24. července 2011 v 22:16 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Fanfiction je snad jako Velký Bratr. Jedná se o tematizované užité umění (ať už média či tradiční formy umění) i o psaný projev. Ta literární číhá téměř všude a stává se velmi populárním, a to nejen v rámci českého internetu. Poslední dobou se mezi vyznavači fanfiction rozmohla možnost překládat cizojazyčné povídky tohoto typu.
Bohužel, pokud si chcete přečíst něco kvalitního, trvá dlouho, než to najdete. Dnes aby si jeden zaplaval v moři braku, než najde něco, co má ten správný spád. Jistě, existují lidé, kteří se tomu věnují na "profesionálnější" úrovni. Takových si ceňme, poněvadž ano, ti jsou hodně dobří. Většinou se psaní fanfiction věnují dlouho a pracují na sobě. Psát něco takového není jen o sexu. Ti, kdo si to neuvědomují, zveřejňují spíše své sexuální fantazie a buďme k sobě upřímní - baví vás číst deset povídek o něčem jiném, ale zároveň jako kdyby si z oka vypadly?
---
"Bylo by … upřímné přiznat si, že fandom je sociální ghetto. Zároveň je to ale krystalická ukázka vytváření populární kultury v moderním pojetí v praxi." Ivan Adamovič: Bída a lesk fanouškovství
- ačkoli původně v jiném smyslu, citace je výstižná
---
Asi hlavním fandomem pro literární tvorbu je Harry Potter. Přiznejme si, že Joanne Rowlingová si svým světem dobyla ten náš. Kdo by dnes aspoň trochu neznal toho malého kouzelníka, co přežil vlastní smrt a ještě zničil černokněžníka Voldemorta, jemuž se na kobylku nedostalo ani Ministerstvo kouzel? Dnes se Harry Potter stává nejčastějším tématem pisálků, kteří se věnují jak jeho době, tak i době před jeho příchodem. Popisují jej z mnoha úhlů a prezentují jej čtenářům z různých pohledů - ať už jako "normální" povídky, ty heterosexuálně zaměřené nebo homosexuálně. Je to prostě hit.

Od nuly k cizojazyčným knihám

24. července 2011 v 13:27 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Číst knihy v jiném jazyce, než je váš rodný, se může jevit jako skvělá pomůcka při studiu jazyka. Řeknete si, že si k tomu sednete se slovníkem a při nejhorším - když se dostanete do úzkých a nebudete psanému projevu rozumět - se mrknete na pár slovíček do chytřejší publikace. A ouha. To je častým kamenem úrazu, jak jsem již sama stihla vyzkoušet…