Srpen 2011

Septima na FaceBooku

30. srpna 2011 v 20:38 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Nikdy bych si nepomyslela, že na komunitní síti skončí i mé alter ego. Nedoufala bych, že se loď, jež se pod mou korouhví plaví po vlnách internetu, odebere do přístaviště na Facebooku, aby zde vytvořila stránku pro fanoušky. Zatím zůstává ve svých začátcích, jež - jak někteří z vás jistě ví - bývají krušné. Ovšem nyní by měl přijít očekávaný zlom.
Všichni, koho jsem svou tvorbou alespoň trochu příznivě oslovila, dnes mají šanci stát se mými fanoušky dle novodobého trendu. Poněvadž však tento blog nezahrnuje všechnu moji tvorbu, mají i fanoušci svá privilegia:
• mohou být "navnazeni" krátkými úryvky z děl, jež se teprve rodí pod mým brkem
• jako první se dozví o chystaných projektech, jakožto i pokrocích v nich
• dozví se o uměleckém zaměření, obrazech, kresbách a fotografiích, případně mohou nahlédnout i do ukázkové galerie, jež bude v brzké době možná expandovat
• a konečně se mnou mohou být v kontaktu
Máte-li zájem, můžete se připojit i vy.
Septima Severa

Posedlost (2. část / 2)

8. srpna 2011 v 17:58 | Septima Severa |  ► povídky

Sára si právě v koupelně brala prášek, který jí psychiatr předepsal. Obvykle se po nich cítila malátná a ospalá, snižovaly krevní tlak. V zrcadle stále viděla odraz své noční můry. Severus Snape se v posledním měsíci stal nedílnou součástí jejího života - pronásledoval ji jako poltergeist všude, ať se hnula kamkoli. Bylo to strašné. Přivádělo ji to k šílenství.
Připadal jí hmotnější než jindy. Už to nebyl jen duch, přízrak, který se onehdy válel v její posteli. Nyní už to byla zcela reálná postava - vypadala, jako by byla z masa a kostí. Ne, ten dávno nebyl loutkou ve zvráceném divadýlku její vlastní mysli. Vysával z ní energii, aby se sám stával hmotnou existencí…

Posedlost (1. část / 2)

8. srpna 2011 v 17:55 | Septima Severa |  ► povídky

Už nejméně osm hodin tupě zírala do knih. Řádky jí splývaly a slova se pletla, přesto však až nyní usoudila, že by možná nebylo na škodu pro dnešek skončit a jít si lehnout. A tak jí nezbylo než odložit všechny knihy na stolek, jenž se pod tou náhlou tíhou s tichým skřípavým zasténáním prohnul, a odebrat se do koupelny. Z hladké roviny zrcadla na ni zíral portrét nějaké cizí ženské s rozčepýřenými neposednými vlasy a kruhy pod očima. Ne, nedalo se uvěřit, že by ji nadcházející zkouškové období takhle zřídilo. Byla však téměř průsvitná… A ten zatracený krám nebyl jediným, kdo ji upozorňoval na brzký kolaps.
Mohly být tak tři hodiny ráno, když se venku spustila prudká průtrž mračen. Okno se bezmocně zmítalo ve větru, což Sáru, celou rozespalou, vyhnalo z postele. Zavřela jej a chtěla si jít opět lehnout, když vtom zaslechla neobvyklý šramot ve vedlejší místnosti…