Prosinec 2011

Srdceryvná pohádka

29. prosince 2011 v 19:41 | Septima Severa |  Dračí doupě
Inspirováno působivými ilustracemi ORPHEELIN.

Krutá severská sněhová bouře jako by kradla i ty poslední zbytečky tepla z prostor hradu. V jeho komnatách dali zapálit ohně nejen v krbech, ale též vytápěcích koších, které teď lemovaly chodby a stály v koutech užívaných komnat. I zde, v komnatách královny, odletovaly jiskrné víly od řeřavých uhlíků, dopadajíce na ledově chladnou kamennou podlahu, umírajíce.
Elfka, jež napůl ležela na kožešinami pokrytém lůžku, byla snad i přes několik vrstev oděvu a pléd promrzlá až na kost. Barva se z jejích tváří dávno vytratila. Pocházela z posledního elfského království, které ještě existovalo, marně se však snažila si vzpomenout na dotyky paprsků teplého slunce, na šum listů ve větvích rozložitých stromů, jimž celé dny a noci jako malá zpívala, aby potěšila jejich duchy. Zde, v Zemi Bílého medvěda, jen chřadla. Vadla jako květina a ani král se nemohl dívat na její smutek. Doufal, že s příchodem vytouženého potomka se vše změní.
Trvalo to několik let, než se to podařilo. Na její tváři se znovu objevilo dávno ztracené štěstí a břicho rostlo. První trimestr se pozvolna přehoupnul v druhý, který poklidně plynul den po dni, než se však stala nehoda…
Po královniných tvářích se kutálely horké slzy a smáčely malý uzlík, který vedle ní ležel zabalený v peřince, aby neprochladl. Ale idylku kazilo to ticho. Žádný dětský pláč ni smích, žádný pohyb ani křik. Nehýbalo se to, nedýchalo to. Jen vzlyky a štkaní jeho matky přerušovaly v pravidelných intervalech pohádku, kterou mu vyprávěla.

Inteligence 21. století? Nenalezena.

28. prosince 2011 v 20:50 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
K jednoznačně zápornému (až na pár výjimek, zajisté) jsem ve své parodii na výzkum dospěla poté, co jsem strávila svátky bez učení, což byla asi největší chyba roku 2011, ale to bych ponechala do budoucnosti.

… jedna polovina své IQ raději nepřizná a druhá, ta matematicky "větší polovina" (s IQ občas obdobným, jaké se nalézá u houpacích koníčků pro dětičky do tří let) si pak vylévá své problémy na serverech alá Krásná.cz.


"Za dvacet let mé kariéry profesora na Akademickém gymnáziu jsem se nesetkal s třídou plnou takových ignorantů, jako jste vy."




Tak takhle zní perla z úst našeho profesora na dějepis. Mířeno na nás, maturanty.

Bohužel, nejen podle statistik (neb ty nechroustají a zprůměrují i kozu s vozem) vyplývá, že s námi odchází elita. Jak vystihla Raven ve svém trefném článku "Proč bych (ne)měla být redaktorkou krásná.cz" (http://veni-scripsi-vixi.blog.cz/1112/proc-bych-ne-mela-byt-redaktorkou-krasna-cz-prvni-cast) - a musím říct, že nejspíš budu opakovat již zmíněné - největším tajemnem se pro mladší generace stávají knihy, odedávna považované za studnici poznání, archaismem. Přežitkem doby, podle moderního slangu "vykopávkou" či "předpotopní technikou".

Mimochodem, pro následující sekci výslovně doporučuji obeznámit své já s obsahem onoho článku, poněvadž z něj pokračování vyplývá.



Raven: "Zóna tajemna! Co jsou to ty KNIHY?"



Kdybyste si alespoň pořídili čtečku e-knih, tak neřeknu. Ale že mnozí lidé vůbec netuší, jak taková kniha vypadá, a naposledy viděli jen učebnici v salátovém vydání? Tak to pardon, jenže bez základů takové jedince neměli vypustit ze základní školy.

Chápu, že jednoho dne se knihy stanou přežitkem (jen malá odbočka: dnes se stávají díky vysokým pořizovacím nákladům luxusem). Ale do té doby ještě nějaký čas bude, tudíž je nasnadě se alespoň částečně s něčím seznámit. Pokud ovšem dotyční jedinci zamrznou na literatuře pro děti předškolního věku, mají docela smůlu. Nikdo nemusí číst zrovna Freuda, Junga nebo chápat kvantovou fyziku (jelikož ani sami kvantoví fyzikové "kvantovku" ještě nepochopili), stačí i něco krapítek delšího než titulek aktuálního vydání bulváru.



Raven: "Exkurze do minulých životů: Kdy naposledy ses místo taháku naučila?"



Jo, to by někdo musel vědět. Víte, ono mít známky zadarmo, to se pozná. Protože většina takových pak u zkoušek na vysokou školu vylétne, až se ani dveře nebudou stačit divit. To, že existují soukromé školy, které takové věci tolerují, to je bohužel chyba státu, nikoli naše. Aneb zaplatit si za samé jedničky umí i největší troll (tím se všem poctivým dříčům omlouvám).



Raven: "Retro znovu v módě! Pořiď si VLASTNÍ NÁZOR!"



Vlastní názor, tak to je nejspíš sen. Poněvadž myslet přeci tak strašně bolí (zvlášť, pokud to za dotyčné jedince udělá hodný strýček Google a milá tetička Wiki).



Pokud například nedokážete pochopit výklad, nehledejte vždy chybu jen u vyučujícího. To, že jsou mladší a mladší generace rozmazlovány technickými vymoženostmi, že svůj společenský život tráví na komunitních sítích a ráno, sotva rozlepí oči, zapínají Facebook, aby si přečetli výlevy svých kamarádů po opici, je podle všeho nejspíš realitou 21. století. A my pak posloucháme jen to, jak školství rok od roku musí slevovat nároky, protože už by na to studenti neměli a inteligence by šla do kopru. Hlody typu "17% vysokoškoláků v ČR je stále moc" (vyšel z úst Václava Klause) začínám chápat čím dál tím víc, ovšem nemyslím si, že prezident Klaus by zrovna trávil čas jen tím, že by pozoroval studenty českých středních škol a vypracovával by statistiku. Pozorovat to může i obyčejný člověk. A to mnoha způsoby.

Řeknu vám případ ze svého okolí, abych také měla nějaký ten VLASTNÍ NÁZOR. Kvůli svým ambicím s Přírodovědeckou fakultou UK jsem začala chodit na přípravné kurzy. Tak to je síla, to vám řeknu. Pochopím, že člověk nebude znát globulární strukturu bílkoviny, protože chemie na humanitních gymnáziích občas pokulhává, ale že ani neví, že erytrocyt je bezjaderná červená krvinka? Mívám pocit, že jsem si spletla dveře. A ospravedlňování sebe sama jako "Já jsem biologii nikdy neměl, chodím na obchodní akademii" je houby platné. Proč se někdo takový hlásí na přírodovědný obor, když biologii viděl naposledy v deváté třídě základní školy před bůhvíkolika lety?

Jedno o "Gymnasium Academicum Pragense"

5. prosince 2011 v 17:04 | Septima Severa |  ► drabbles
Víte, AG je taková ta žlutobílá budova vklíněná mezi další jí podobné v uličce Štěpánská. Takový to nevýznamný zapadákov jménem Nové Město pražské. Ale to bych nijak neřešila…
Stavba se honosí čtyřmi patry a hřištěm na dvoře, které vlastně už není její, protože patří pod územní správu Prahy 2. V přízemí, spolu se šatnami a tělocvičnami (malou a menší) sídlí kromě kabinetu němčiny občas mrzoutskou náladou poznamenaný vrátný. Po schodišti (ne)vhodně umístěném uprostřed budovy se lze dostat až nahoru, do odborných učeben a laboratoří fyziky a chemie, což - to vám řeknu - je po ránu docela dost zajímavé. Vražedná kombinace, nemyslíte?

Purpurová tuberkulóza

4. prosince 2011 v 20:41 | Septima Severa |  Dračí doupě
Nádvoří, doposud poloprázdné, se pomalu ale jistě plnilo lidmi. To kejklíři opět zavítali do říše, kam se kočovné společnosti neodvážily vkročit už několik desítek let, aby zde předvedli večerní číslo na počest narození dědice. Nacvičování bylo v plném proudu a přilákalo děti i dospělé, bohaté i chudé. Provazochodkyně bezstarostně žonglovala s granátovými jablky nad hlavami přihlížejících, aniž by byť jednou jedinkrát zaváhala. Žongléři si ve skupinách házeli s kuželkami i planoucími pochodněmi, jako by je oheň nikdy nemohl popálit. Jednotlivci se oháněli hořícími provazy na řetězech, jejichž řinčení působilo snad jako rajská hudba, propouštějíce zas na okamžik na svět derviše, již se v jejich tělech skrývali. Vyhladovělí psi, kteří se opatrně proplétali se staženými ocasy v rozbředlém sněhu mezi nohama všech přítomných, hledajíce potravu, nikoho neznervózňovali. A bělostné vločky se stále trousily s obtěžkaných nebes…

Odvržená gejša

3. prosince 2011 v 12:02 | Septima Severa |  ► drabbles
Tiše snáší svůj vnitřní žal. Rodiče ji prodali, aby se uživili, a ona teď dělá profesionální společnici. Hraje na šamizen, zná veškerá pravidla čajového obřadu, dokáže příjemně konverzovat s muži, baví je, tančí, je mladá a krásná. Je to prostě umělkyně. Ale k čemu jí to teď je? K čemu jí teď je ikebana a všechny ty hodiny studia, když ji všichni opouští? Náhle už není oblíbená, nemá svého danna, který by ji sponzoroval. V čajovém salónku už není konkurencí dalších takových. Nikdo o ni pohledem nezavadí. Jaké to je být odvrženou gejšou? Peklo. Dávno není opěvovanou tanečnicí jako dřív…

Odvrácená strana půlnoci

2. prosince 2011 v 21:51 | Septima Severa |  ► drabbles
Chladný měsíční kotouč vrhá svou stříbřitou záři na krajinu kolem, jeho družky hvězdy jako malinkaté, titěrné lampiónky blikají kolem něho. Jsou jako kočovné nevěstky, jež následují kočár Boha Měsíce na jeho nekonečné pouti od východu na západ a zase zpět na začátek, na cestě, kde neexistuje odpočinek. Vlastně jen jednou za těch devětadvacet dní sundá měsíční bůh své prošlapané střevíce a nechá vypřáhnout. Lidé tomu říkají nov.
Říká se, že má moc nad kouzelnými bytostmi. Dokáže je ovládat silou vůle. Za úplňku. Tehdy nastává odvrácená strana půlnoci. Nikdo z pověrčivců se neodváží ven, do noci, v jejímž přítmí čeká neznámo.