Leden 2012

HEMINGWAY

14. ledna 2012 v 14:15 | Septima Severa |  ► drabbles
HEMINGWAY
Její únavou zarudlé oči se dívaly z okna na krvavý západ slunce. Hlava jí těžkla, ruce, studené jako led, necítila. Prokřehlé prsty upustily knihu, jež se žuchnutím dopadla na podlahu. Neslyšela. Stále svůj zrak upírala k západu, pořád před očima viděla tu hrůzu.
"Přes tu zeď se sem chtěli dostat ještě tři. Zastřelili jsme je. Všichni se sem takhle dostávali…"
Z chmurných myšlenek ji vytrhnul až horký dech věrného zvířete, které se jí lísalo k nohám a kňučelo. Co na tom, že zasloužilý zatracenec Hemingway zůstal ležet na podlaze nehnutě, otevřený na stránce číslo devadesát osm? Válka přeci dávno skončila.

Morana

14. ledna 2012 v 10:14 | Septima Severa |  ► drabbles
MORANA
V tichosti poslouchal ozvuk veselých písní vzdalujících se výrostků, opíraje se o dřevěné zábradlí, vpíjely se jeho světle modré zornice do vodního živlu. Zase děti. Vždy ji přinesly sem na lávku a s veselím vrhly symbol smrti a zimy do potoka. Pomalu utápěl své těžké myšlenky v bystřině, jejíž dravé vlnky se překotně valily přes hladké barevné oblázky, prokousávajíce si cestu těžkým tajícím sněhem, a unášely na svých hřbetech slaměnou pannu oděnou ve smuteční šat. Nyní, když první sněženky prodraly se sněhovou poduškou k pichlavým paprskům slunce, pro Moranu, paní smrti, už zde nebylo místo.
Sestřenko Morano, jaks' to dopadla?

Kerouac: Na cestě

13. ledna 2012 v 20:59 | Septima Severa |  ► drabbles
KEROUAC: NA CESTĚ
Psals' o nespoutaném životě, o bytí, které není závislé na konzumní společnosti. Byls' bohém, který procestoval stopem napříč Spojené státy a žil ze dne na den. Hlásals' nespoutanost, svobodu a plnohodnotný život. Sex, drogy a jazz, to bylo heslo Beat Generation, nespoutaných buřičů a vyvrhelů konzumu, co si nenechali nic líbit. Jak voněla svoboda? Věřím, že sladce. Jaký to byl pocit být nezávislý? Doufám, že osvobozující. Jak dlouho jsi o tom psal? Nepochybně krátce - a stejně jsi nemohl vystihnout všechno. Viděls' hodně, zažils' mnoho. Taková podle tebe byla léta padesátá - bohémská.
Má to jen jediný háček: Dnes je století jednadvacáté.

Štěstí (fejeton/úvaha)

11. ledna 2012 v 16:25 | Septima Severa |  ► literární odpad
Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí
že štěstí vždycky není
tak velký požitek.
(Lawrence Ferlinghetti)
Svět. To je takové to kulaté cosi, kde se to jen hemží sedmi miliardami jedinců dvounohých a dvouokých. Tento rotační geoid má čtyři světové strany, na každém rohu se skrývají krásy, z nichž by jeden nemohl oči spustit, a přeci to není krychle. Zdá se býti báječným místem k narození - ovšem zdali vám nevadí, že se za pěknou krustou nádherných věcí a divů světa skrývá prach, špína a pokrytectví.