Štěstí (fejeton/úvaha)

11. ledna 2012 v 16:25 | Septima Severa |  ► literární odpad
Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí
že štěstí vždycky není
tak velký požitek.
(Lawrence Ferlinghetti)
Svět. To je takové to kulaté cosi, kde se to jen hemží sedmi miliardami jedinců dvounohých a dvouokých. Tento rotační geoid má čtyři světové strany, na každém rohu se skrývají krásy, z nichž by jeden nemohl oči spustit, a přeci to není krychle. Zdá se býti báječným místem k narození - ovšem zdali vám nevadí, že se za pěknou krustou nádherných věcí a divů světa skrývá prach, špína a pokrytectví.


Rozvrhněme si teď tři modelové příklady, abychom si alespoň částečně nastínili těžkost bytí.
První, nijak drobný problém vyvstane hned v počátku. Vy se narodíte a ihned je to samé ťuťu ňuňu, na což souhlasně či s odporem odpovídáte zvuky, které by uši utrhly. Maminka je nadšená z uzlíčku jen pár nanosekund: najednou totiž zjistí, že vstávat, přebalovat a snažit se vyhovět všem vašim požadavkům není jen tak. Ztloustla kvůli vám až hrůza, má kruhy pod očima z nevyspalosti, a aby toho nebylo málo, díky změněné psychice teď pláče i nad filmy, za něž by nikdy v životě neuronila ani slzu. Nemůže snad za všechnu tu smůlu ten kousíček štěstí, kterého si vaši rodiče chtěli uzurpovat v šíleném gestu lakomství?
Druhá problematika - tedy ta poněkud větší problematika, když to eliminujeme na minimum - se na obzoru objeví poté, co si rodiče uvědomí, že už je vám patnáct let. Ten čas tak letí! Po překlenutí období pohřešovaných dětí totiž nastává doba kriminality mladistvých delikventů. "Je moje dítě potenciální kriminálník?" ptají se s hrůzou v očích maminky. Toť ovšem otázka. Kdo vlastně je či není budoucí zločinec?
A třetí vlna nevole se vzedme tehdy, když potomstvo emigruje z domova. Věk se přesně definovat nedá, lze jen pozorovat strmě stoupající emoční křivku a lítost, že i po překonání pubertálního období už doma nebude takové pozdvižení, jako když si dítě přeje prvního domácího mazlíčka. V tom lepším případě vám totiž doma zbude mírně invalidní zvířátko. A dítě, jež jste nedobrovolně vyslali jako satelit na oběžnou dráhu kariérního žebříčku, se najednou bude muset s násilím, vraždami, smrtí a strachem potýkat samo. Udělali jste pro něj to nejlepší? Položili jste fundament pro jeho šťastný a úspěšný život? - Náhle jste na pochybách.
Násilí, vražda, smrt a strach. Ta slova na člověka působí stejně hrubě a hořce, jako když černý havran zakrákal své strohé "Nevermore". Najednou už není čas dohánět resty, je nevhodné mísit se do života nové generace. Jeden by si připadal starý a nepotřebný, snaže se alespoň nevnímat zlo ve světě. Uvědomují si však lidé, že právě ono koexistuje jako revers toho jejich blaženého štěstí? "Šťastný ten, kdo žije ve zlaté klícce iluzí a snění," povzdechnou si. A tím povzdechem možná vyjádří, že štěstí vždycky není tak velký požitek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M*Harry | Web | 11. ledna 2012 v 17:15 | Reagovat

Nádherný laout :)

2 ~Corelaine-sama | Web | 11. ledna 2012 v 18:20 | Reagovat

Závěr se mi opravdu hodně líbí. Je to dobře napsané... :-)

3 greed | E-mail | 9. června 2012 v 8:11 | Reagovat

no je to hodně na zamyšlení. štěstí je jenom stav kdy se cítíme dobře dosáhneme jej tím že najdeme něco z čeho máme radost ať je to cokoli. svět je sice jedna velká špinavá díra ale stále jsou tu lide a věci za které má cenu žít, ať je to partner či dítě nebo nějaký sobecky pocit. Každý hledá svůj vlastní smysl života některý život je šťastný a druhy ne nevybereme si co nás čeká ale můžeme si zvolit jak se tomu postavíme.

4 evening dresses | E-mail | Web | 23. října 2012 v 7:44 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama