Září 2012

(Pa)vědecky dokázáno: Víly (ne)existují

17. září 2012 v 17:10 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Aneb když se kolegium usnese udělat si srandu ze stereotypů na Blog.cz. Tento "Sókratovský dialog" věnuji všem zúčastněným, tedy jmenovitě AidrienAssagir, Maglaiz a Sikarovi. Přeji příjemnou zábavu.
TENTO ČLÁNEK NENÍ ZKOPÍROVÁN, ALE JE VEDEN VE SPOLUPRÁCI S psano-krvi.blog.cz.

Aidrien: "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!"
Septima: "Chcípni, Cink."
Sikar: "Na víc už neodpověděla. Jemný prášek na jejích křídlech začal opadávat a s ním i její život. S každým dalším zrnkem se její malé krásné tělo pokrucovalo a schnulo, až jsem nakonec v rukou držel jen cosi podobné kořenu, na jehož vrcholku se na mě svým mrtvolným způsobem usmívala miniaturní lebka.
Chtěl jsem jí vystrojit pohřeb, ale jako kriticky ohroženému druhu muselo její nalezené mrtvé tělo připadnout vědě."

Chvilka bezpáteřních charakterů

11. září 2012 v 10:08 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Aneb dokáže žít spisovatel bez páteře?
----
Rozhodně ne - z biologického hlediska je nemožné, aby Homo sapiens sapiens (o tomto zařazení se však u některých jedinců dá silně pochybovat) jakožto zástupce velké rodiny savců a ještě větší rodiny obratlovců existoval bez páteře.
No, zdali spisovatel dokáže býti bezpáteřním, o tom občas není pochyb. Postavy jsou naše literární dítka a my s nimi můžeme nakládat, jak je nám libo. Tedy většinou. Poněvadž ony samy mají svůj vlastní život, vlastní charakter (aneb jsme králové a královny konstituční monarchie, která se občas může zvrtnout v anarchii našich věrných poddaných). Musíme zosnovat pikle, nastražit pasti a rozhodit sítě, to vyžaduje docela slušnou představivost a určitou dávku odvahy překročit hranici morálky a etikety… Je to samý sadismus a masochismus (chudák Markýz de Sade).
Ale co to ten charakter vlastně je?
Podle psychologie se "ta věc" projevuje a utváří v lidské činnosti.
Je to soubor nebo syntéza vlastností či mravních postojů a způsobů chování, jež člověku umožňuje řídit, reflektovat a kontrolovat své jednání a to podle morálních zásad či principů a společenských požadavků a to ve vztahu k sobě, svým bližním a k ostatním lidem i společnosti. Jsou to mravní zdroje naší osobnosti, jako jsou zásady, principy, přesvědčení. Tyto vlastnosti či mravní zdroje ovšem v nás nejsou vrozené, získáváme je výchovou a vzděláním a to vše je opět ovlivněno kulturně-historickou zkušeností a tradicí.