Říjen 2012

Dvojité drabble: Bezva šukna (18+)

30. října 2012 v 16:17 | Septima Severa |  ► drabbles
Varování: užití vulgárních slov

BEZVA ŠUKNA: PROLOG

Stála u barového pultu, ještě pořád prudce oddychovala, protože před několika okamžiky dotančila. Její krátké šaty s kovovým páskem daly vyniknout dlouhým nohám a skvělé postavě, na kotnících se leskly stříbrné pásky jejích sandálů od Manuela Blahnika Rodriguéze, světoznámého návrháře bot.
"Jeden Cosmopolitan, prosím," objednala si. A barman se mohl přetrhnout, aby té pěkné slečně vyhověl.
Opřela se o pult a rozhlédla; náramky zacinkaly, když uchopila sklenku a nezaujatě z ní upila. Dva mladíci ji pozorovali, v hlavách jim bujela fantazie. Bude to devětašedesátka, nějaký vzrůšo, anebo dneska jenom nudný misionář?
"Kočka."
"Bezva šukna, s tou bych si dal říct."

BEZVA ŠUKNA: EPILOG

Slyšela je. Odložila skleničku a přistoupila k nim, jako by se nic nedělo. Sladce se usmála a oni jejímu pohledu nedokázali odolat.
"Vidíš?" otočil se jeden. "Jede po mně." Tvářil se jako naprostý idiot, druhý mu jen přikyvoval. Vypadá to nadějně, třeba by si to mohli rozdat rovnou na toaletách v klubu, dokud je ještě žhavá…
Naklonila se k nim trochu víc, jejich pohledy zabloudily do jejího výstřihu, což ještě popíchlo jejich bujné představy o skvěle prošukaném večeru. Akorát do ruky.
"Ještě jednou mi řekneš 'bezva šukna' a dám si tvoje koule na stříbrným podnose k snídani," zasyčela výhružně.
"Kurva!"

Padesát odstínů šedi

30. října 2012 v 16:04 | Septima Severa |  ► drabbles
PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI
Zasloužíte si na prdel, pane Greyi.
Odsuzuji vás za to, že jste dokázal být tak povrchní. Že jste tolikrát ublížil ženě, kterou tolik milujete. Že jste dokázal být chladnější než ocel a jste vypočítavým šmejdem. Že jste pouze imaginární postava z knihy, přesto dokážete učarovat milionům žen po celém světě. Imponujete jim - ach ano, vy si to moc dobře uvědomujete, vždyť se tomu ještě dokážete zasmát. Hluboko uvnitř jste ďábel, uvězněný v těle řeckého boha; říkáte, že nemáte srdce.
Čtu ve vás jako v otevřené knize - stačí mi k tomu málo: znát jen čtyři slova.
Bitch, troll, fuckery a submissive.

Krysařka

12. října 2012 v 20:32 | Septima Severa |  ► drabbles
KRYSAŘKA

Seděla naproti mně v autobuse číslo sto osmdesát osm a tvářila se nezaujatě, možná až znuděně. Nijak se nezajímala o lidi, co procházeli občas kolem, nejspíš jí byl lhostejný celičký svět. Přesto jsem měla pocit, jako by o mně věděla. Až příliš dobře. Zdálo se mi to, anebo se na její tváři opravdu objevil náznak jakéhosi pokřiveného úsměvu? A pořád tak divně skládala ruce dlaněmi k sobě, jakože šplháš po laně. Jako by to byl tik. Tušila jsem, že tam něco je. Něco živého. Jako když tam má malou krysu, co pořád leze a nezastaví. Fousky, čumáček, nožička. Krysí přítelkyně.

Výprodej záchodových prkýnek...

7. října 2012 v 11:19 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
VÝPRODEJ ZÁCHODOVÝCH PRKÝNEK
... aneb Zákaz nelegální skládky

Synteticky vyrobené materiály - něco, s čím si příroda jen tak neporadí a člověk by jí měl trošičku pomoct. Ovšem pomůže jí tím, že tu pohodí plechovku od RedBullu, tam zas lahev od Coca Coly? Hmm, asi ne.

První tři dny nového života

3. října 2012 v 20:12 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Dvacítka na krku, kdo by to byl řekl. Tedy, o je hodně oklepaná fráze a prozatím nepravdivá (tedy už jen několik málo dní od vydání tohoto článku), ale o tom vážně nehodlám psát. Protože věk nepovažuju za hranici mezi starým a novým životem.
Tou hranicí nechť jest Karlova Univerzita, která se přiřítila téměř nadzvukovou rychlostí do mého života a já se teď s tím musím poprat, poněvadž mám své ambice a ráda bych si pro ně došla. Až do konce.
Rozvrh mého zimního semestru na PřF je tak trochu ochuzený. Ale říkejme tomu zahřívací kolo. Každý den mám něco, ovšem není to tak nabité, jako bude ten letní. Přímo český masakr studentskými skripty. Milí zlatí, pokud nestihnu dopsat Vraždu v Covent Garden do prvního zkouškového, pak ji budu psát až napřesrok, což nedoporučuji ani sobě, natož vám, poněvadž napřesrok si ani náhodou nevzpomenu, jak jsem to chtěla napsat. A poznámky, které si k tomu čile vedu, mi čmajzne domácí skřítek, tudíž nad tím asi leda zapláču…

Pondělí, den první.
Oficiálně nenávidím pondělky. Zaprvé, vždycky zapomínám kalkulačku. A vůbec, nic nedokáže tak spolehlivě otrávit jako počty molárních koncentrací hned po ránu. Ale víte co? Pro mě to už není ráno, jelikož vstávám mnohem dřív, abych stihla se psy jít na procházku. Potom navíc následuje má velice neoblíbená fyzika, kterou ovšem potřebuji pro zdárný chod laboratoře. Přeci jenom se hodí, aby přírodovědec věděl, jak přístroje, které používá, fungují, a ne jenom holý fakt, že má zmáčknout červené tlačítko. V mém případě tedy nemačkat…

Úterý, den druhý.
Genetika odpadla. Úžasné. Předmět, na který jsem se tak těšila, protože jsem přímo blázen do tripletů a kodónů a antikodónů, DNA, mRNA a dalších takových serepetiček, (s)prostě odpadá kvůli imatrikulačnímu maratonu prváků. Tak zase fyzika. A opět obecná chemie - nejkratší přednáška v historii, co trvala minutu a půl. Přišli, pozdravili, řekli, že to odpadá, a zase odešli. Fíha.

Už minimálně stokrát jsem narazila na komentáře typu "na vysoké je pravidlem nechodit na přednášky". No jistě, já mám rozhodně vůli otevřít doma skripta a šprtat se sama. Tůůůdle. Já si to radši hezky vyslechnu, abych pak věděla, co po mně budou u zkoušky chtít. A pokud mám zájem o obor, určitě si radši vyslechnu přednášejícího, který je ochotný k případné konzultaci, než si přečíst skripta s informacemi, které stejně na první pokus občas pochopit nelze, a pak koukat jako vyoraná myš.
A…

Středa, den třetí.
Večerní přednášky mi nevadí. Mám je svým způsobem ráda. Ale netušila jsem, že jsem přišla mezi bandu ignorantů a paviánů. Oni se profesorce smáli a pořád ji komentovali, jen ti vepředu měli občas alespoň nějakou otázku do pranice… No, budu muset přijít ještě dřív než dneska, abych si tam sedla. Mě ta histologie zajímá víc než poznámky nafrněných a nedospělých kluků.

Slibuji, že budu řádně vykonávat práva a plnit povinnosti člena akademické obce Univerzity Karlovy. Slibuji, že uchovám v úctě slavnou humanistickou a demokratickou tradici Univerzity Karlovy, budu dbát jejího dobrého jména a budu studovat tak, aby má činnost přinášela všestranný užitek.

Kniha, která mě děsí: Vyhoďme ho z kola ven

1. října 2012 v 20:31 | Septima Severa |  Knihy, které mi prošly rukama

Nemůžu říct, že bych se kdy úplně nejvíc bála nad celou knihou. Mě dokáže rozhodit sice jen málo věcí, ovšem mezi ně se řadí i některé scény na papíře. Tak například Odula z Cirith Ungolu v Pánu prstenů - nenávidím pavouky a moje představivost v té době byla docela bujná. A pak to Peter Jackson jako režisér dovedl k naprosté dokonalosti. Nejraději bych to vystříhala. Z mnoha důvodů. Zaprvé, je to přece pavouk! A tak dále…
Jako malá jsem od dědy dostala sbírku příběhů Čarodějovo doupě (nemluvila jsem už o tom v nějakém předchozím článku?). Tam bylo pár docela kvalitních kousků, ze kterých mělo určitě devítileté děcko v mém podání husí kůži. Například ta o diletantech nebyla k zahození. Ale.
Navíc já nikdy neholdovala nějakým hororům (a dovolte, z knih Stephena Kinga vážně nahnáno nemám, ačkoliv jeho Secret Window, Secret Garden, podle něhož byl natočený film s Johnnym Deppem, bude určitě luxusní thriller). A tak jsem sáhla po titulu, který byl shodou okolností poslední knihou mého maturitního seznamu a doháněla jsem ho vždycky po deseti stránkách v tramvaji.

Ken Kesey: Vyhoďme ho z kola ven