Kniha, která mě děsí: Vyhoďme ho z kola ven

1. října 2012 v 20:31 | Septima Severa |  Knihy, které mi prošly rukama

Nemůžu říct, že bych se kdy úplně nejvíc bála nad celou knihou. Mě dokáže rozhodit sice jen málo věcí, ovšem mezi ně se řadí i některé scény na papíře. Tak například Odula z Cirith Ungolu v Pánu prstenů - nenávidím pavouky a moje představivost v té době byla docela bujná. A pak to Peter Jackson jako režisér dovedl k naprosté dokonalosti. Nejraději bych to vystříhala. Z mnoha důvodů. Zaprvé, je to přece pavouk! A tak dále…
Jako malá jsem od dědy dostala sbírku příběhů Čarodějovo doupě (nemluvila jsem už o tom v nějakém předchozím článku?). Tam bylo pár docela kvalitních kousků, ze kterých mělo určitě devítileté děcko v mém podání husí kůži. Například ta o diletantech nebyla k zahození. Ale.
Navíc já nikdy neholdovala nějakým hororům (a dovolte, z knih Stephena Kinga vážně nahnáno nemám, ačkoliv jeho Secret Window, Secret Garden, podle něhož byl natočený film s Johnnym Deppem, bude určitě luxusní thriller). A tak jsem sáhla po titulu, který byl shodou okolností poslední knihou mého maturitního seznamu a doháněla jsem ho vždycky po deseti stránkách v tramvaji.

Ken Kesey: Vyhoďme ho z kola ven


"Ta kniha se nejmenuje v originále Přelet nad kukaččím hnízdem, tak ne, že mi to budete u maturity zarytě tvrdit."
"Ne? A jak teda přeložím do češtiny One Flew Over The Cuckoo's Nest?"
Nesmrtelný Jack Nicholson. Tahle role mu u Formana prostě sedla. A ten film je jedním z mých oblíbených. Já prostě z prsaté vrchní sestry Ratchedové nemůžu. Ale proč že jsem ji vybrala jako knihu, co mě děsí?
No, řekněme, že je dost smutná. Léčba elektrošoky a tak, nakonec smrt a útěk údajně hluchoněmého indiána. Ne, nerozbrečí mě to. Prostě mě děsí představa, že takhle doopravdy mohl někdo skončit (a sám si to dobrovolně vybral jenom proto, že nechtěl jít bručet za katr). Co bych o tom měla ještě psát? Nebude lepší rovnou přejít k malému, nic neříkajícímu úryvečku ze závěru? Tady jsou totiž další slova zbytečná.

Úryvek:
"Pacient McMurphy," - kluk s fajfkou má pocit, že by měl své stanovisko hájit, aby docela neztratil tvář - "mi nepřipadá jako zbabělec."
Počítám, že ji naštve, ale kdepak; jen se na něj podívá, že aby dočkal času jako husa klasu, a povídá: "Neřekla jsem výslovně, že by byl zbabělec, pane Gideone, ach, to ne. Je jen do kohosi velice zamilovaný. A jako psychopat je do pana Randla Patricka McMurphyho až příliš zamilovaný, aby ho vystavoval zbytečnému nebezpečí." Obdaří kluka úsměvem, který mu tentokrát uhasí fajfku nadobro. "Když si počkáme, náš hrdina - jakže se to říká mezi vámi mladými? - půjde od válu? Ano?"
"Ale to může trvat celé týdny -" načne kluk.
"Máme na to celé týdny," řekne sestra. Vstane a takhle blaženou nad sebou samou jsem ji od chvíle, co před týdnem přišel McMurphy a začal jí dávat kapky, namouduši neviděl. "Máme na to celé týdny, celé měsíce, a když to bude nutné, třeba i celé roky. Nezapomínejte, že pan McMurphy je u nás ze soudního rozhodnutí. Délka jeho pobytu v nemocnici závisí pouze na nás. A pokud nikdo z vás nic dalšího nemá…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Renata Štulcová | Web | 1. října 2012 v 20:44 | Reagovat

Vždycky jsem přemýšlela, jak taková kniha vznikne. Stejně jako O myších a lidech a další podobné tituly. Mám jich načteno fůru z VŠ, ale neumím si představit, že bych takové napsala. O_O

2 Septima Severa | Web | 1. října 2012 v 20:48 | Reagovat

[1]: Nemám ponětí, jak taková kniha vznikne, ovšem určitě to vykoumám, poněvadž já musím sama psát vždycky něco extra :-D

3 cyrialka145 | E-mail | Web | 1. října 2012 v 20:58 | Reagovat

souhlas s Renatou štulcovou :-?

4 Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 1. října 2012 v 21:22 | Reagovat

Ve škole nám říkali, že za vznik této knížky může to, že se Kesey účastnil výzkumů o účincích LSD (myslím, že jako pokusný králík, ne jako experimentátor)

5 Renata Štulcová | Web | 1. října 2012 v 21:38 | Reagovat

[4]: Hm, tak to by mohlo odpovídat. Stejně tak ty ostatní knihy podobného ražení. Jsou to opravdu nezapomenutelné příběhy. Vždy když si na nějaký z nich vzpomenu, jen kroutím hlavou.

6 Amia | E-mail | Web | 13. května 2014 v 0:02 | Reagovat

Je to tak, prý za to mohlo LSD. Pak ještě příbuzný v podobné instituci či co, ale tyhle informace jsem si hledala už docela dávno, takže si nejsem jistá.
Mě nejvíc děsilo ne ani tak ten příběh sám, ale to že to v léčebnách fakt nějak podobně může fungovat. Personál má nad pacienty absolutní moc, co řeknou venku je pravda, protože, koneckonců, jejich pacienti jsou blázni.
A třeba to, že byl vypravěč Bromden indián, má taky hodně co dělat s tou děsivostí, protože minimálně v těch 50. letech byli indiáni ještě víc dehumanizováni než černoši. Nebo jimi opovrhovali, to je fuk.
Celkově je to docela hustá kniha :-)

Přelet nad kukaččím hnízdem je to v originále, ale u nás je kniha přeložena jako Vyhoďme ho z kola ven, učitelka se nejspíš prostě spletla.
Oboje pojmenováno podle známých dětských říkanek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama