Prosinec 2012

S alergií na citrusy, aneb Když vás Maglaiz vyzpovídá...

30. prosince 2012 v 18:21 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Nesnáším "řeťězáky" a jiné oběhové nástroje na blozích. Nečtu je a toleruji jen ty nejlepší a smysluplné. Bohužel, poněvadž smysl nevidím v 99,9% případů, nevěnuji jim náležitou pozornost, neb mám rozhodně lepší věci na práci.

Mé fakultní Já: "Třeba se učit, viď? A víš vůbec, jaké jsou balancované chromozomové přestavby?"
Já: "Drž pysk, nebo ti budu posílat anonymní vyděračské dopisy!"

Jo, občas mi hrábne, co se týče čtení mých "oblíbených" blogů, jako například toho Temnářčina, kde se téměř pokaždé zapojí do diskuze i její imaginární postavy z Podmoří. No, tak takhle se hádám se svým druhým až entým Já. Je to opravdu nuda. A nejsem schizofrenik. Jenže někdy vám z lačnosti po nových vědomostech jednoduše přeskočí a vy to nijak neovlivníte. Leda že byste z fakulty dobrovolně odešli, což se ovšem v mém případě rozhodně stát nesmí.
Ale zpět k Maglaizímu dotěrnému dotazníku, ať se můžu vrátit zpátky do své pseudoreality. Pokud jste zvědaví, co ona dostala od Ekyelky, potom si můžete náležitě počíst u ní na blogu článek S alergií na citrusy o Ekyelčí zvědavosti. Co bych vám na to měla říct víc? Snad jen… "Vždyť víte, je to přeci Maglaiz." Protože každý by měl být unikátní.

Friends with benefits

12. prosince 2012 v 13:45 | Septima Severa |  ► drabbles
Drabble na téma... když se vztah zvrtne.
Varování: vulgární

Vždycky přijdu, když to nečekáš,
vezmu si, co chci,
odejdu, a ty pláčeš.
Tak proč jsi souhlasila s tím, že budu tvůj kamarád s výhodou? Jsi z toho jen smutná, zklamaná a neděláš pro vztah nic. Ničíš ho. Protože byl krásnej, než ses začala tahat s tím troubou odnaproti. Jestlipak ví, že má parohy? Protože mně se to líbí a nehodlám se vzdát tvýho těla. Je pevný a takový akorát, do ruky. Hebký na omak.
Víš, vždycky ses mi líbila v tom krajkovým prádýlku. Už jsi mu zatančila svůj fenomenální striptýz? Nedokáže tě uspokojit. Co mám já a on ne?

Zapomenutí skřítkové (mikropovídka)

10. prosince 2012 v 16:22 | Septima Severa |  ► povídky
ZAPOMENUTÍ SKŘÍTKOVÉ PŘEDVÁNOČNÍHO SHONU
(mikropovídka)


Nesnáším Vánoce. Pokaždé je to o jednom a tom samém - jak vyždímat co nejvíc peněz ze spotřebitele, kterého je docela jednoduché pobláznit reklamami. A v nejednom případě vám k tomu stačí jediné kouzelné slůvko, kupříkladu kyselina hyaluronová. Obchody praskají ve švech a sem tam se mihotají lidé ověšení nákupními taškami jako bizarními ozdobami, od rána do večera hrají jenom koledy a v televizi běží spoty na výhodná balení prášků. Pche! Kdyby mi někdo dal pod stromeček balení rádoby zázračných pilulek, umlátím ho k smrti.
Já mám ráda takovou tu klasickou domácí pohodu. Když můj komorní byteček provoní perníkoví sloníci (uznávám, že tradice se mi vyhnuly obloukem) a granátová jablka, která s chutí uždibuju. K tomu se tu line tichounký Frank Sinatra. Klasika. Žádné ukřičení "We Wish You a Merry Christmas", "Jingle Bells" či "Neséém Váám nóóviny, poslóóuchejtéé". To poslední zní, jak když ubohou Sphynx mé kamarádky přítel tahával za vousky. Ten jekot! Ten vřískot! A on se ještě divil, že se opakovaně snažila vykostit mu ruku drápky ostrými jako břitva.
Procházím se Vodičkovou ulicí. Žiju ve svém vlastním světě, mě se komercializace přece netýká. Nechávám své myšlenky poletovat v údolí melancholie mé duše stejně lehce, jako se kolem mne snáší droboulinké sněhové vločky, vstříc zemi. Je mi trochu zima, ačkoli si připadám, jako bych si oblékla úplně všechno, co jsem ve skříni našla. No, to je jedno. Musím se ještě někde stavit ve zverimexu, dočista bych zapomněla na nějakou pozornost pro činčilu Bambulku, kterou jsem na fakultě dostala k narozeninám… A už si dělám plány, jak to omotám tou luxusní stuhou, již jsem uchvátila na Dyzájn Márketu. Pod mým netradičním stromečkem se to bude vyjímat.
Ano, netradičním. Není ani pravý, natož umělý. Vlastně to vůbec není stromeček. Pavlína mi pomohla postavit kužel z knih, pro které už rok nejsem schopná smontovat poličky, takže se až doteď válely všude možně po zemi. A pak jsme to omotaly čirými vánočními světýlky. Myslím, že se to víc než povedlo. A mě zas' chytá sentiment.
Škoda jenom, že mi doma nepobíhají takoví ti roztomilí vánoční skřítkové, co by se o všechno postarali, a já tam mohla jen sedět a užívat si.
Miluju Vánoce.

Darwinův syndrom (ochutnávka)

2. prosince 2012 v 10:37 | Septima Severa |  ► povídky
Možná jste to někdo zaregistroval včera na mé facebookové stránce (ale spíš ne), chystám si tu koncept čistého futuristického sci-fi. Je to pro mne jen okrajová záležitost, přesto mám potřebu ukojit i své vědecké já, když už studuji tu biologii. A tak se mi nějakým zázrakem rozvinula povídka, kterou jsem začala psát už v roce 2010. Její koncept teď má tu čest být předskokanem celé novelce. Přesto vám sem servíruji ochutnávku z první kapitoly.

Myslíte, že to má budoucnost?
Momentálně si jmen nevšímejte, do dovysvětlím pak. Zatím je to ve fázi vývoje a já chci znát váš názor.
Díky.
- Sep.

DARWINŮV SYNDROM

"D-doktorko Taylor?" vytáhlý mladík v laboratorním plášti nervózně přešlapoval na prahu pracovny, aniž by se snažil nepřipouštět si přítomnost dvou vojáků, kteří mu dělali doprovod.
"Nejsem doma, Jonathane. A pokud vím, máš práci," řekla ona ironicky, ač ochraptěle, aniž by vzhlédla od své práce. Na interaktivním monitoru bylo jen stěží rozpoznatelných několik struktur, jež pozorovala v mikroskopu. Byly to dvě hodiny od aplikace jedu a jeho účinky se zatím projevovaly jen slabým, sotva znatelným mravenčením v prstech.