Únor 2013

Děti digitálního věku

20. února 2013 v 21:43 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
[tento článek vyšel i na Broukovi v hlavě]

Pamatuju si, jak jsem jako malá měla ještě Tamagoči. Takový to malý zvířátko, o který jsem se nemohla starat, protože mi maminka zakázala nosit ho s sebou do školky, posléze školy. No, takže vždycky chcíplo. Životnost tři dny byla asi tak maximum, co jsem z toho mohla vykřesat.
Pak dlouho nebylo nic, až teprve ve dvanácti letech jsem měla jet na počítačový tábor, a tak mi táta založil první mail. No, tábor se sice konal, ale rozhodně počítačový nebyl. Klasický program a honičky v lese, tomu teda říkám úspěch. Ale našla jsem si tam přátele a jela jsem na stejný turnus ještě dvakrát. Mezitím můj první e-mail vyšuměl.

Nalaďte si mě i na blogspot.com

16. února 2013 v 8:37 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Může se stát, že člověka někdy omrzí jeho dosavadní činnost. Anebo že bude chtít začít znovu od začátku. Já si to říkám už jak dlouho, ale teprve na sv. Valentýna jsem se rozhodla definitivně. Ne, neodcházím. Tenhle blog chci zachovat, přinejmenším ještě nějakou dobu. Uvidím, jak zvládnu přispívat na dva blogy.
… Vlastně tři. Začínáme s Aidri totiž nový projekt, Brouka v hlavě.
Takže pro všechny z vás, kteří čtete mou práci a sledujete, co se v mém životě děje (ačkoli já nejsem ten typ uživatele, který by psal deníček zrovna tak veřejný), by tento článek měl být čistě informativním a měl by jej navést na můj blogspot (a už nyní by na něm měl být naprosto nedůležitý první příspěvek).


Samozřejmě zde stále zůstává možnost sledovat facebookovou stránku, kde se motají nejen články z blogu, ale též kratičké úryvky mých rozdělaných prací. A mohlo by se tam objevit víc věcí, pokud brzy získám přístup ke specifické složce na počítači v sborce, kde jsme ukládali úžasné fotografie z fluorescenčního mikroskopu. To by se mohlo líbit i naprostým laikům. Přeci jenom, je to něco jiného než makrofotografie. A mikrofotografie je taktéž mým koníčkem. Až na to, že se s mikroskopy stále ještě učím.

Sarkasticky, pavědecky a neodborně

13. února 2013 v 16:49 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Víte, vždycky mě zajímalo, co že je vlastně měřítkem té "bestsellerovosti" knih. Pokaždé, když vyjde nový román - ať už je jakýkoliv - a všimnu si v metru jeho reklamy (což se nestává moc často, metrem jsem přestala jezdit už ve druháku na střední), je tam napsáno "Knižní bestseller" či jiná hláška podobného charakteru. Jsou to takové ty vykřičené fráze, jejichž význam dávno vzal do zaječích.

Víte, jak to myslím, že?
Protože například Viewegha bych moc za bestseller nepovažovala (to je ovšem můj osobní dojem, nepopírám, že ho nemám ráda). A není to jen on. Minimálně polovinu knih takhle prezentovaných veřejnosti bych nenazvala nejlépe prodávanými. Alespoň však vidím, jak dokážou být vydavatelé vychytralí. Protože měřítko prodaných výtisků je pro potenciálního zákazníka též měřítkem kvality onoho titulu. Psychologie prodeje.
A hloupé ovce na to vždycky naletí.
V posledních měsících mám ovšem pocit, že se bestsellerem stává brak. A to doslova. Protože - a nezlobte se na mě, taková série Padesát odstínů je tedy opravdu… Jak bych to řekla… laciná pornografie pro bibliofily, navíc bez pořádného nápadu (a aby to autorka řádně prodloužila, je to nejenže plné sexu, ale pak je tam únos, svatba a nečekané dítě). Těsně na paty tomu však šlape série Stmívání, které je výsměch upírství a predace vůbec. Přijde mi to všechno jako podle jedné šablony. Naivní mladá hrdinka, které zkříží cestu švihák s kladným či záporným nábojem, a hned je z toho nějaký průšvih, který se pak po zbytek knihy žehlí, až to skončí minimálně příslibem postelové scény. Achich.
Mívám občas pocit, že jsem se narodila ve špatném světě. Nejspíš mám nějaké úplně zkreslené představy o lidském intelektu. Doufala jsem, že se inteligence lidí s postupem času (z evolučního hlediska, ne z hlediska vývoje jedince - tehdy je to naopak) zvyšuje. Tedy, celkový průměr ano, ale vypadá to, že ten táhne jen hrstka odvážných.
Relativně nedávno jsem v tramvaji potkala mladého muže, který mi od pohledu připadal jako intelektuál. A četl si. Jenže ejhle, v jeho rukou nebylo nic zajímavého, poněvadž ony žluté desky patřily Rozbřesku. Já… já nechci soudit čtenáře podle titulu, který má v zrovna ruce. Stále je tu totiž možnost, že si knihu vybral jako odpočinkovou - aby nad jednoduchým dějem nemusel sáhodlouze přemýšlet a mohl také relaxovat. Protože v jednoduchém dějovém schématu není nutno číst mezi řádky. Koneckonců, i náš profesor psychologie na střední, Mgr. Filip Grygar, říkával, že si po náročném dni rád odpočine u filmů "mlátiček" se Stevenem Seagalem, jelikož jsou jednoduché (je to vlastně paralela na literární brak, jen v bledě modrém).
Jenže tohle opravdu neomlouvá. Velké procento knih označených jako bestsellery stojí opravdu za starou belu. Stačí se podívat na stránky knihkupectví Luxor (ke dni 13. 2. 2013): první místo Padesát odstínů temnoty, druhé místo Padesát odstínů šedi. Na třetím místě Paulo Coelho, čtvrtý je aktuální daňový zákoník a pátá mzdová účetní. Opravdu si lidé tak moc potřebují odpočinout, anebo skočili na vějičku E. L. James a pornoprůmysl se pozvolna přesouvá i do knih?
A stejně mám pocit, že je ve společnosti stále majoritní komunita tupých ovcí, co jsou líné číst. Nemusí to být zrovna Kant, stačil by Umberto Eco. Klidně skočím po Nesbovi, jen abych se vyhnula růžové obálce ženského románu pro sexuálně frustrované paničky v domácnosti s pěti dětmi na krku.

Ale hoď první kamenem, kdos bez viny. Přiznávám, že jsem Stmívání i Odstíny četla, protože jsem prostě byla zvědavá. Ale nijak mě to neobohatilo, což na knihách přímo nesnáším. Já si obyčejně při výběru dávám hodně načas. Přehrabuji se, čtu anotace, úryvky, "výkřiky do tmy" světových top periodik (takové to "Úžasné, přečetl/a jsem jedním dechem. - Boženka Kdovíjaká, Kvikálkov Post."). A když se nemůžu rozhodnout, protože obě knihy si prostě koupit nemůžu, dávám si ententýky.
Vychytralost těch supů nezná mezí. "Bestsellery" prostě táhnou na knižním trhu. Je to zase jeden z mnoha případů toho, jak je člověk v dnešní společnosti ovlivněn reklamou (opět mi na mysli vyvstává profesor Grygar, tentokrát jeho příklad nerozhodnosti žen v oddělení pracích prášků v místním supermarketu).
A jak jste na tom vlastně vy a bestsellery? Spolknete to i s navijákem, anebo musíte knihy v přetékajících policích dlouhé hodiny vybírat?

Zatracený Schrödinger!

13. února 2013 v 13:43 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Vejde Schrödingerova kočka do baru.
A nevejde.


Hodiny bych se tu prala s editorem rovnic ve Wordu, kdybych na to měla odvahu. Ale protože jsem na to líná ještě víc, než já nevím co, píšu si výpisky a poznámky v ruce. A nestačím zírat, co ti rádoby chemici, které profesor Vacík ve své téměř třicet let staré učebnici obecné chemie zmiňuje, byli schopni vymyslet. Víte, já mám jadernou fyziku ráda. Jsem schopná nadrtit se i rozpadové řady, ať už jde o tu uranovou, anebo je libo aktinovou. Ale na co jsem strašně háklivá, to je řecká abeceda. To psí, jež Schrödinger použil ve svých rovnicích, mi upřímně řečeno leze na nervy víc než pavouk-hazardér, kterého asi brzy sejmu pantoflem.
Já se snad na stará kolena naučím nadávat řecky, ačkoli mi dělá problém už samotná abeceda. Například to velké tiskací , které mi připomíná ožralý anglický přepis výslovnosti "the". A ve fyzice se mi motalo celý semestr, to bylo vážně peklo.
Ale zpátky ke Schrödingerovi.
Tuším, že případ živomrtvé kočky v krabici, kde se ampulka s jedem rozbije po rozpadu radioaktivního prvku, měl v prezentaci ještě docent Štěpánek, poněvadž s doktorem Šmejkalem byla větší sranda (a ten aspoň místo imaginárních koček týral svá elektronická udělátka na měření pH, která si vždycky špatně nekalibroval - a pak naměřil hodně velké záporné hodnoty). Přednášky s ním mi přišly záživnější.
A já teď jen doufám, že po mně tu rovnici nebude chtít odvodit. Protože před závěrem "psí rovná se psí živá plus psí mrtvá" je něco jako bitva u Waterloo na Divokém západě. Místo derivací tu začnu ještě řešit vlastní deprivaci. Zatracený princip superpozice.
… Tak je ta kočka živá nebo mrtvá?


-------------------------