Sarkasticky, pavědecky a neodborně

13. února 2013 v 16:49 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Víte, vždycky mě zajímalo, co že je vlastně měřítkem té "bestsellerovosti" knih. Pokaždé, když vyjde nový román - ať už je jakýkoliv - a všimnu si v metru jeho reklamy (což se nestává moc často, metrem jsem přestala jezdit už ve druháku na střední), je tam napsáno "Knižní bestseller" či jiná hláška podobného charakteru. Jsou to takové ty vykřičené fráze, jejichž význam dávno vzal do zaječích.

Víte, jak to myslím, že?
Protože například Viewegha bych moc za bestseller nepovažovala (to je ovšem můj osobní dojem, nepopírám, že ho nemám ráda). A není to jen on. Minimálně polovinu knih takhle prezentovaných veřejnosti bych nenazvala nejlépe prodávanými. Alespoň však vidím, jak dokážou být vydavatelé vychytralí. Protože měřítko prodaných výtisků je pro potenciálního zákazníka též měřítkem kvality onoho titulu. Psychologie prodeje.
A hloupé ovce na to vždycky naletí.
V posledních měsících mám ovšem pocit, že se bestsellerem stává brak. A to doslova. Protože - a nezlobte se na mě, taková série Padesát odstínů je tedy opravdu… Jak bych to řekla… laciná pornografie pro bibliofily, navíc bez pořádného nápadu (a aby to autorka řádně prodloužila, je to nejenže plné sexu, ale pak je tam únos, svatba a nečekané dítě). Těsně na paty tomu však šlape série Stmívání, které je výsměch upírství a predace vůbec. Přijde mi to všechno jako podle jedné šablony. Naivní mladá hrdinka, které zkříží cestu švihák s kladným či záporným nábojem, a hned je z toho nějaký průšvih, který se pak po zbytek knihy žehlí, až to skončí minimálně příslibem postelové scény. Achich.
Mívám občas pocit, že jsem se narodila ve špatném světě. Nejspíš mám nějaké úplně zkreslené představy o lidském intelektu. Doufala jsem, že se inteligence lidí s postupem času (z evolučního hlediska, ne z hlediska vývoje jedince - tehdy je to naopak) zvyšuje. Tedy, celkový průměr ano, ale vypadá to, že ten táhne jen hrstka odvážných.
Relativně nedávno jsem v tramvaji potkala mladého muže, který mi od pohledu připadal jako intelektuál. A četl si. Jenže ejhle, v jeho rukou nebylo nic zajímavého, poněvadž ony žluté desky patřily Rozbřesku. Já… já nechci soudit čtenáře podle titulu, který má v zrovna ruce. Stále je tu totiž možnost, že si knihu vybral jako odpočinkovou - aby nad jednoduchým dějem nemusel sáhodlouze přemýšlet a mohl také relaxovat. Protože v jednoduchém dějovém schématu není nutno číst mezi řádky. Koneckonců, i náš profesor psychologie na střední, Mgr. Filip Grygar, říkával, že si po náročném dni rád odpočine u filmů "mlátiček" se Stevenem Seagalem, jelikož jsou jednoduché (je to vlastně paralela na literární brak, jen v bledě modrém).
Jenže tohle opravdu neomlouvá. Velké procento knih označených jako bestsellery stojí opravdu za starou belu. Stačí se podívat na stránky knihkupectví Luxor (ke dni 13. 2. 2013): první místo Padesát odstínů temnoty, druhé místo Padesát odstínů šedi. Na třetím místě Paulo Coelho, čtvrtý je aktuální daňový zákoník a pátá mzdová účetní. Opravdu si lidé tak moc potřebují odpočinout, anebo skočili na vějičku E. L. James a pornoprůmysl se pozvolna přesouvá i do knih?
A stejně mám pocit, že je ve společnosti stále majoritní komunita tupých ovcí, co jsou líné číst. Nemusí to být zrovna Kant, stačil by Umberto Eco. Klidně skočím po Nesbovi, jen abych se vyhnula růžové obálce ženského románu pro sexuálně frustrované paničky v domácnosti s pěti dětmi na krku.

Ale hoď první kamenem, kdos bez viny. Přiznávám, že jsem Stmívání i Odstíny četla, protože jsem prostě byla zvědavá. Ale nijak mě to neobohatilo, což na knihách přímo nesnáším. Já si obyčejně při výběru dávám hodně načas. Přehrabuji se, čtu anotace, úryvky, "výkřiky do tmy" světových top periodik (takové to "Úžasné, přečetl/a jsem jedním dechem. - Boženka Kdovíjaká, Kvikálkov Post."). A když se nemůžu rozhodnout, protože obě knihy si prostě koupit nemůžu, dávám si ententýky.
Vychytralost těch supů nezná mezí. "Bestsellery" prostě táhnou na knižním trhu. Je to zase jeden z mnoha případů toho, jak je člověk v dnešní společnosti ovlivněn reklamou (opět mi na mysli vyvstává profesor Grygar, tentokrát jeho příklad nerozhodnosti žen v oddělení pracích prášků v místním supermarketu).
A jak jste na tom vlastně vy a bestsellery? Spolknete to i s navijákem, anebo musíte knihy v přetékajících policích dlouhé hodiny vybírat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natas | Web | 13. února 2013 v 17:46 | Reagovat

Foto knihy jako schodiště se mi líbí, je to originální a k obsahu článku, je to jen reklama, nafoukla propagační kampaň, mnohdy nekupujeme kvalitu ale škvár, kouknu do regálu a tam podivnej obal knihy s kosočtvercem, říkám si jaká to je asi poezie, brak a hodím ji zpět, tam kam patří.

2 Majklice†Světice | Web | 13. února 2013 v 18:09 | Reagovat

A proto si kupuju jenom komixy :D

3 Sentencia | Web | 13. února 2013 v 18:48 | Reagovat

podle mě je definice bestselleru naprosto jasná: kniha, která se nejvíc prodává, a tím pádem nejvíc vydělává. Bohužel, poslední dobou se tohle pravidlo potvrzuje, čím dál tím víc a jak jsi psala, na kvalitu knihy se už moc nehledí. Jak se mohlo třeba Stmívání stát bestsellerem, to mi hlava nevezme, protože z hlediska kvalitního čtení, je snad i Mateřídouška přínosnější, než tohle. Ano, taky jsem tuhle upírskou parodii přečetla, ale jen ze zvědavosti a proto, že nejsem schopná nechat rozečtenou ságu už jen z principu. A ze stejného důvodu si nejspíš přečtu i Padesát odstínů. Ne, že bych podobný žánr vyhledávala, ale protože je to tak kontroverzní a rozporuplná kniha, že mě zkrátka zajímá, do jaké skupiny se zařadím - mezi ty, co jí zbožňují, nebo ty, co jsou tím znechucení. Když si ale můžu opravdu vybrat, co si přečtu, tak sahám po úplně jiných titulech a stejně jako ty, si předtím často pročítám různé recenze a názory :) Člověk tak aspoň neztratí x hodin života zbytečně při čtení braku nebo dokonce x stovek, za koupi braku :)

4 nel-ly | E-mail | Web | 13. února 2013 v 19:04 | Reagovat

pornoprůmysl :-D
já nevim, co vešihni máte s tím pornem, to je tím, že většina lidí si přečte Odstíny, ale jinak červenou knihovnu nejčte a pak je překvapená nenápaditými okopírovanými popisy, kde autorka používá stejně věty, jako všechny spisovatelky před ní...
to je jako kdybys říkala, že porno je romantická komedie, opravdová expilicitně popisovaná literatura je něco daleka jinýho (nevyžívám se, ale kusit se má všechno). Já čekala, kdovíjak to bude radikální (alespoň ta erotika), ale neni, je to brak, ale na druhou stranu, do kina se taky nejvíc hocíd na blockbustery bez mozku a romantický komedie, než na cizojazyčné filoofické filmy. Lidem se nechce přemýšlet.

5 Septima Severa | Web | 13. února 2013 v 21:06 | Reagovat

[4]: No, zrovna z červené knihovny to není jediná kniha, kterou jsem přečetla, takže ne, porno není romantická komedie :-D

To bude taky důvod, nel-ly, proč do kina nechodím :-D

6 Teeda | Web | 16. února 2013 v 12:42 | Reagovat

Já si myslím, že člověk musí brak číst, aby pak docenil skutečné knihy. Pan docent nám na přednáškách vtloukal do hlavy, že kniha, která nás zaujme do prvních třiceti stran je brak. Nejsem až zase tak striktní, protože každý to má nastavený jinak, ale je fakt, že Odstíny šedi ani Stmívání jsem nečetla. Zato mě na základce neminula Lanczová. A proč taky ne. Patřilo to k vývoji.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama