Červen 2013

Blackwood Farm jako kniha? Neobstála.

25. června 2013 v 15:27 | Septima Severa |  Knihy, které mi prošly rukama
Na úvod bych měla říct, že tohle zas taková recenze úplně nebude. Napadlo mě průběžně při čtení knihy psát, co si o ní myslím, a pak to třeba doplnit nějakým závěrem. Protože Zrovna Blackwood Farm je jedna z knih, u které jsem slepě dala na anotaci, jež div nepěla ódy, a vlastně to byl přehmat. Velký přehmat.
Takže spoilery. Všude samé spoilery.
Anne Rice: Blackwood Farm. Arrow Books, London 2003. 774 p. ISBN 9780099548171.


19. 6. 2013:
"Kdyby to byl aspoň slash, ani nepípnu. Ale Lestat je něco mezi Edwardem Cullenem a Draco Malfoyem. A Quinn, hlavní postava, je naivní dvaadvacetiletý upír hledající svůj idol… ještě že na světle netřpytí."

O nakupování knih po internetu

21. června 2013 v 12:08 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
"Strašně bych si chtěl přečíst knížku xy, ale:
a) v knihovně ji nemají (nebo jen v omezeném počtu výtisků, které jsou momentálně rozebrané),
b) v češtině sice vyšla, ale už ji nemají na skladě,
c) v češtině nevyšla, ale na skladě českých obchodů s cizojazyčnou literaturou jsem ji nevygooglil…"
Takže vlastně takový to "Chtěl bych si objednat knížku…"

Pohádka o tom, jak si Septima Severa obstarává cizojazyčné knihy. I přes půl zeměkoule.

Kdysi jsem ve článku Od nuly k cizojazyčným knihám napsala, že už dva roky čtu a že začít Stephenií Meyerovou nebylo zrovna moje nejšťastnější rozhodnutí. Také jsem se zmínila o slovníku jako obrovském pokušení.
No, lidi, nevím, jak vám, ovšem mně se to podařilo odbourat ještě ten rok.
A ačkoliv čtu v angličtině již od roku 2009, stále nacházím slovíčka, která nedokážu ani zařadit, natož uhodnout jejich význam.
Když spočítám anglickou beletrii v policích kolem, vychází mi nádherné číslo 33… Vlastně 34, zapomněla bych totiž na rozečtenou Blackwood Farm! Počítat učebnice po mně ale prosím nechtějte.
Ne že bych přečetla všechno, to vůbec. Průběžně si dokupuji tituly, které mě zajímají, a občas to střídám s česky psanou literaturou, abych se zase nestala češtinářským horským trollem. A ačkoli já zas tak vyhraněný styl v literatuře nemám, neb přečtu historický román, sci-fi i detektivku a jsem schopná konec konců přežít i biografii, musím přiznat, že v tom občas mívám docela nepořádek, jak se mi to prolíná. Takové ty perné chvilky, když jeden den skončíte s Hornblowerem jakožto historickým románem a druhý den tiše zvracíte nad upíry - do doby, než se myšlenky utřídí a ustálí. Taky že už mi z toho v hlavě straší povídka…
Ale to jsem trochu odběhla.
Nemůžu říct, že bych se při výběru knih nikdy nesekla a domů si přinesla jen ty kousky, co za to opravdu stojí. To vůbec není pravda. Občas si přečtu recenze, než si vyberu, anebo alespoň anotaci (minimálně ze zdroje odlišného od prodejce). Jenže anotace vyzdvihují i brak ke hvězdám - jednoduchý marketingový trik.
Jakmile však máte v tomhle jasno a vyberete si zahraničního prodejce s tím, že vám to pošle poštou, přes DHL či PPL, přichází další dilema: objednat nebo neobjednat? Váháte, zda se vám to vůbec vyplatí. Jestli to má vůbec smysl a jestli vám zboží přijde v celku.
No, všechno je jednou poprvé.

Wei Hui: Shanghai Baby

14. června 2013 v 23:07 | Septima Severa |  Knihy, které mi prošly rukama

Dobře, nemyslím to úplně do slova. Protože pro mě neexistují knihy, u nichž bych po přečtení vysloveně litovala toho, že jsem je vůbec otevírala. Anebo mě momentálně nenapadá žádná konkrétní. Být zklamaná z knih, to je jiná věc. To už se mi stalo hodněkrát. Ale vysloveně regretting something that has been done, to teda ne.
Je sice fakt, že mě na okamžik napadlo, že bych se tu mohla rozepsat o sérii Padesát odstínů (a to vysloveně kvůli tomu, že jsem po přečtení druhého dílu měla existenciální krizi), ale pak jsem si řekla, že tenhle téměř pornografický brak už byl propírán dostatečně a že by to zasloužilo trochu čerstvého větru.
Myslím si, že v Číně vládou zakázaná a cenzurovaná autorka, jejíž knihy byly veřejně spáleny, toho čerstvého větru přinese dostatek. Proto bych vám, drazí čtenáři, chtěla představit Zhou Weihui. A popovídáme si trochu rovnou o obou jejích knihách, které na sebe navazují.
"A steamy Chinese novel in the Western style about life in contemporary China." - Times (London)

Wei Hui: Shanghai Baby
Washington Square Press 2002, Spojené státy americké. ISBN 0-7434-2157-4.
Wei Hui: Marrying Buddha
Constable and Robinson Ltd 2005, Londýn, Velká Británie. ISBN 1 84529-170-0.


Velká voda v Praze jako lákadlo

8. června 2013 v 21:35 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Když udeřila velká voda v roce 2002, chodila jsem teprve do třetí třídy. Tehdy jsem s babičkou trávila dovolenou u její sestry na Strakonicku, když nám v noci na dveře zabušili vojáci, že prý se máme pakovat a mazat na nádraží v kopci, poněvadž se Otava rozvodnila. Ani nás odtamtud nestihli evakuovat a jediný most přes řeku byl zavřený. Víte, že už si ani pořádně nepamatuju, jak se za námi strýc dostal, aby nás po kolejích dovedl až někam úplně jinam, kde zaparkoval auto?
Tehdy to byl docela velký emoční šok, když jste mohli leda pozorovat, jak vám voda ničí majetek, tudíž nemohu říct, že bych nechápala postižené jedince při letošních povodních. Přesto, jen co voda opadla, nemohou obviňovat jedni druhé, že k tomu došlo.

Praha, na kterou se přivalila Vltava s průtokem kolem 3100 kubických metrů vody za vteřinu, to i přes (podle mého názoru) pochybení přestála. Až na Zoo Troja - nechápu, proč bylo dohodnuto, že to bude oblast, kde se voda může svobodně vylít. Chce snad magistrát cpát pokaždé stovky milionů na obnovení spodní části? To je trochu kontraproduktivní. A ohlasy typu "tak ať se přestěhuje výš", také nejsou zrovna jednoduché. Ne všechna zvířata by se mohla přestěhovat (hlavně z druhé strany už snad ani není pořádně kam, tedy pokud nechtějí dát třeba pavilon šelem zrovna do vinic sv. Kláry, která patří botanické zahradě). No, kritizování protipovodňového plánu a dalších věcí nechám jiným (nemohu ovšem říci zasvěcenějším, poněvadž mi to nedovoluje složení českých politiků, již se sice tváří světaznale, ale v mnoha případech mají IQ houpacího koně).


U Prahy ovšem zůstaneme. Ačkoliv i sám premiér Nečas vyzýval k tomu, aby občané, kteří nutně nemusí do centra, do města nejezdili, já jsem se tam vydala. Děkan na Přírodovědě zrušil na pondělí zkušky i státnice, a já tak měla volno.