Listopad 2013

Takové ty bláznivé večery se spoustou práce

26. listopadu 2013 v 19:20 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Taky je vám taková kláda, když musíte v tomhle nechutném počasí na tramvaj a hurá na přednášku? Začínám takové podzimy vrcholně nenávidět - je to období, kdy víc než obvykle toužím sedět na verandě svého bungalovu nejlépe v Austrálii a dívat se, jak se mi pod nohama plazí pakobra červenobřichá… Dobrá, to poněkud přeháním. Ovšem letenkou někam blíže k rovníku by u mě muž v těchto dnech zabodoval. S největší pravděpodobností.
Ne že bych toho neměla na práci dost - ve skutečnosti se v materiálech ke zkouškám atd. můžu vyloženě koupat asi jako strýček Skrblík ve svém trezoru - ale vždycky si najdu tak pět minut na nějakou tu pauzu. Přece nemůžu tušit, že se pět minut najednou natáhne na dvě hodiny!
Ty filmy nemají být tak zatraceně dlouhé…

Fajn, vzdávám se. Jsem od přírody líná jako panda. To zase bude ouvej, až mě Flegr vykopne ze zkoušky z evoluční biologie, kam pro jistotu ani nechodím. Ačkoliv mnohem větší vítr mám z etologie, tam si na mně ta ženská pochutná jako štírek knihový na pisivce.
A tak místo toho, abych se dnes zase dívala na film, i když mám chuť nic nedělat, se věnuju etologii a zoologii bezobratlých. Zítra mě čeká totiž šestihodinové kombo přednášek a minulý týden jsem tam nebyla, poněvadž jsem nutně musela být na turnusovém praktiku a pitvat švába.

"Asi jsem mu právě vypreparoval koule! Eh… testes!"

Ach ta latina.
Proč vždycky přijdu z chemické laboratoře tak vyšťavená? Nemůžu sice říct, že by většina úloh byla jednoduchá, ale je to vždycky jen na pár hodin, pak zvážit produkt a vypočítat výtěžek, jinak celkově vlastně nic. A přece si pokaždé touhle dobou připadám jako zombie - a to i za předpokladů dvou vypitých Red Bullů, jedné kávy -
- a řvoucího dítěte na ulici.
Tlama jedna tlamatá.
No prostě se momentálně nacházím ve stadiu, v němž by mě ticho asi definitivně uspalo. A tak si k práci, kvůli které se div nestrkám sirky do očí (a taky bude trvat ještě dlouho, předpokládám tak do jedné ráno), pouštím alespoň soundtracky, když už ne celé filmy. Vlastně proto také tenhle článek píšu - něco jako můj list momentálně oblíbených soundtracků, které v poslední době omílám stále dokola. Alespoň jako tichou zvukovou kulisu, jelikož mě poslední dobou bolí hlava s frekvencí obden.
Těžký to život studenta biologie.
Tak nějak i po tolika letech stále vyhrává Gejša. Ta hudba je vážně… libová, pokud se to tak dá interpretovat. A poněvadž jsem minulý týden viděla docela zajímavý film, o kterém se ještě zmíním v samostatném článku, tak Snow Flower And the Secret Fan také nezní špatně. No, a abych si také užila trochu té angličtiny v hudbě, občas narážím na písničky, které se objevují buď v The Vampire Diaries nebo v The Originals.
Jenže znáte to - když se snažíte dávat alespoň trochu pozor na smysl textu, stejně lyrics nijak nevnímáte. A o to horší to je cizojazyčné literatury, kde se musím pekelně soustředit, abych zjistila, co tím chtěl básník říci…
Máte také nějaké tipy na relax při mnohahodinovém biflování?

A aby toho nebylo zas až tak málo, tak jsem zhřešila i tím, že místo zápisků z přednášky molekulární biologie jsem si tam vzadu hezky psala úryvek k Darwinovu syndromu, který ale stejně do uzávěrky CKČ nestihnu dopsat, na to aby si jeden vzal snad dovolenou. Dvouletou.

(Ilustrace: Vladimír Renčín; z knihy František Koukolík: Mozek a jeho duše)