Leden 2014

Je důležité míti Filipa (čti: přátele)

6. ledna 2014 v 16:53 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Je důležité dát si přestávku.
Některým už zkouškové začalo, jiné to teprve čeká. Například my na Přírodovědě máme ještě tento týden přednášky a zkouškové období oficiálně začíná až od 13. ledna. Přesto už teď máme pár předtermínů a hlavně zápočty. No, samozřejmě bych to nemohla být já, abych si materiál na svou letos původně první zkoušku nenechala až na poslední chvíli. Takže to vzdávám a odsouvám Flegrovu evoluční biologii na příští pondělí, tedy druhý možný termín písemné části. Řekněme, že v tom odsouvání asi nejsem jediná, ale… upřímně… byla jsem jen na jeho první přednášce. Vydržela jsem sedět na zemi asi tři čtvrtě hodiny, než se zepředu ozvalo "A na obrázku vlevo vidíte…". Na obrázku vlevo jsem viděla leda tak záda kolegy sedícího v poslední řadě. Vstala jsem a s veškerou grácií sebevědomého posluchače druhého ročníku zmizela.
Eh, moje chyba. Že nemám chodit pozdě? To vysvětlete přednášejícím z molekulární biologie. Ten předmět je víc než zajímavý, takže tam sedím až do (přetahovaného) konce.
Tudíž teď nezbývá než se to doučit sama - což jsem si také nechala až na poslední chvíli (za to už si opravdu můžu sama). A tak se tu válím v genetických driftech, draftech, polymorfismech, pohlavním výběru a asi pěti typech sociace.
Zasloužila bych si asi kopanec.
Věřte mi, že by mě to nejspíš už umořil, kdyby však nebylo mé dobré kamarádky, slečny B., jež se mě na dva dny ujala. Není nad obměnu klasického pubescentního sleepoveru. A tak nezbylo než koupit dobrý cabernet shiraz, přibalit ještě deku a korálky a vyrazit mimo Prahu. Žádný Flegr, žádná učebnice.
Ačkoliv to nejsem schopna oficiálně přiznat, tak něco takového mi už hodně dlouho chybělo (a proto doufám, že si takový příjemný večer u sklenky vína a vyrábění zase zopakujeme). Třetí semestr není zrovna procházka růžovým sadem a lepší už to ani nebude, ale fungovat od začátku do konce bez přestávky prostě nejde. Na konci semestru pak leda exponenciálně stoupá moje spotřeba kofeinu a taurinu.
Prostě by místo mozku taky jednou mohly pracovat moje ruce. Jenže já nejsem zrovna učebnicový příklad ženy, která by uměla plést, vyšívat nebo tak něco. Miluju leda tak ketlování a je fakt, že si u toho odpočinu. U psaní bych musela přemýšlet, takže bych to mezi odpočinkovou činnost nezahrnovala. A tak jsme si se slečnou B. nejen vyměnily nějaké korálky (znáte to, něco vám zbude a vy ne a ne to upotřebit), ale taky jsem u ní udělala pár náušnic. Mám jich tu už docela dost a bylo by záhodno opět zprovoznit svůj účet na Fleru. Potíž je asi jenom v tom, že už loni jsem tam něco dávala, ale nikdo si ode mě nic nekoupil. A pak jsem si asi tři čtvrtě roku poté všimla mailu, že vlastně moje zboží už nějakou dobu ani vystavené není. Trošku demotivující… No co, za moc tehdy stejně nestálo, to byly začátky.
Nemůžu říct, že bych měla spoustu přátel. A už vůbec ne dostatek přátel, kteří by mě zásobovali zrovna výrobním materiálem. Fakt je, že jsem něco dostala od slečny S., ovšem s tou jsem se již přes rok neviděla. A sestřenice se podle všeho věnuje spíše průpravě na reparát než korálkování. Takže si slečny B. vážím docela hodně.

Člověk by si měl vážit přátel. Poněvadž když mu už nic jiného nezbude, dobří přátelé tu pro něj stále budou.


----------