Srpen 2014

Znovu PROTI zoologickým zahradám?

17. srpna 2014 v 15:01 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
V dubnu jsem už jeden takový článek napsala a podle některých komentářů (nejspíše zapšklých) jedinců bych si měla sypat popel na hlavu. Jenže já to neudělám.
Že prý bych měla být tolerantní. Že jsem byla korunována intelektuálním blbcem. Že se dá zvířatům pomoct tím, že se lidé stanou vegetariány. Že život v klecích není život, nýbrž přežívání. Že kdyby nebylo soukromých chovatelů, svět by přišel o mnohem víc druhů. Že zvířata vymírají už od dávnověku. A že neumím napsat pořádný závěr k článku.
Tak teď je otázkou, kdo má pravdu.
O vymírání druhů tu polemizovat vážně nehodlám. Svět teď rychlostí mizení zvířecí fauny stojí na pokraji extinkční události minimálně stejně masivní, jako bylo těch pět největších předtím. Ale přišlo to poněkud dřív. Proč? Protože hola hej, je nás sedm a půl miliardy, dámy a pánové. A každý "má právo" na svůj životní prostor. Což je ovšem na povrchu, jenž nikam neexpanduje, tak trochu… nereálné, řekla bych.


Od dubna už je to nějaký ten pátek. Mezitím jsem v červnu stihla s kolegy navštívit zlínskou zoologickou zahradu na Lešné.
Ačkoliv osobně jsem tam nikdy předtím nebyla, pár mých kolegů z laboratoře mělo to štěstí ve Zlíně vyrůstat. Školitel dokonce pamatuje časy, kdy tam zoo vlastně ani pořádně nebyla, a to není žádný kmet skloněný nad hrobem. Ani zdaleka.
A možná je to právě časová prodleva v jeho vzpomínkách, jež jej donutila vyřknout tu jedinou větu.
Že vzkvétající byznys zoologických zahrad, jako je ta v pražské Troji, už zastihla i Zlín.
Přeci jsem se tam však nesetkala s takovým problémem - alespoň ne v takové míře - jako v Praze. Lešná je totiž menší. Avšak ačkoliv je menší, na turisty chudá nebyla. Ani na maminky s dětmi a kočárky. Ty ovšem na rozdíl od pražských návštěvnic měly dostatek rozumu, aby nechaly kočárek před pavilonem a vystřídaly se v prohlídce. Proč tohle nenapadne maminky i v Troji? Poněvadž je přeci jednodušší cpát se v úzkých uličkách pavilonů a přejíždět po nohách ostatním návštěvníkům kočárkem.
Ani jsem neměla tu smůlu, abych potkala rozmazleného fracka, který by dokola řval: "Mamíííí, já cííí domůůůůů!" Že by na Moravě byla větší koncentrace výskytu zdravého lidského rozumu? Nejspíš. Anebo to Moravané s dětmi vážně umí.
I když se Zlín taktéž neobešel bez možnosti koupit si langoše a pivo, rozhodně tam nebylo tolik kiosků roztroušených na různých místech. V areálu byla vyhrazena místa, kde se návštěvník může občerstvit, což se o Troji říct nedá - ne každé rozcestí zrovna musí znamenat stánek, milý pane řediteli. A jiné zahrady jsou toho důkazem.
Navíc Prahu mám prochozenou za ty roky křížem krážem. Ale nikdy jsem tam nenarazila na jednu zajímavou věc.
Dobrou věc, abyste věděli.
Zoologické zahrady mají totiž existovat proto, aby laickou veřejnost seznámily s neznámými druhy zvířat, a zároveň ji poučily o možnostech zachování druhů v přírodě. Zatímco v Praze tak jednou za rok uvidíte stánek alá "Akce Gorily v Africe" a tak, ve Zlíně existuje přímo permanentní koutek, kde chovají mloka skvrnitého. A ukazují všem zájemcům, jak se o ně starají. Poučují je o jejich životních podmínkách, o jejich ochraně, o jejich důležitosti v potravním řetězci. Milá slečna se tak nechtě ocitla pod lupou zoologů pražské Přírodovědecké fakulty, ale neselhala. Opravdu věděla, co říká. A ačkoliv to bylo hlavně zaměřené na děti, dokázala obstát i před bandou dospělců. Víte, tohle mi v Praze dost chybí. Ta interaktivní složka. Proč pražské děti také nemohou slyšet o zajímavých zvířátkách? Proč musí chodit jen v určité dny v roce na akce, aby se něco dozvěděly? Tenhle pavilon nám tu jaksi chybí. A místo toho tu ze starého slonince budujeme domorodou vesnici, která bude sloužit leda jako prolézačka. Ach jo.
Když se děti nic nenaučí od útlého věku, stěží jim to pak vysvětlíme na prahu dospělosti.
A pak to dopadne stejně - ne-li hůř - jako v Jihoafrické republice, kam jsme z Prahy poslali ohrožené antilopy. Takové akce se dělají kvůli obměně genů, aby se nekřížili příbuzní jedinci, což by jen zvýšilo riziko výskytu mutací a chorob. A jak milé antilopy dopadly? Afričané je tam utratili. S výmluvou, že veterinární prohlídky a papíry nebyly v pořádku. Jako by JAR neměla už dost excesů s uraženou žirafí hlavou na dálnici - to asi řidičovi nikdo neřekl, že žirafy mají hodně dlouhý krk a jeho růst se rozhodně neřídí směrnicemi pro výšku dálničních mostů.
Teď je otázkou, zda za to může špatné vzdělání.
Spíš v tom sehrálo svou roli mnohem více faktorů. Ale víte, takhle se lidé chovat nemají.
A že spousta druhů přežila díky zoologickým zahradám a soukromým chovatelům, kteří si z velké části ona zvířata stejně pořizují jen proto, že je to exotické a jejich bankovní konta jsou opravdu tučná? Z každých deseti soukromých chovatelů není všech deset vášnivými ochránci divoké přírody.

Předejme dalším generacím to, co o přírodě víme, ať mezi nimi vyroste alespoň pár zapálených jedinců, kteří se s námi podělí o ochranu dědictví, jež ostatní budou i nadále vesele ničit kvůli životnímu prostoru.

Jak se dají pozorovat hvězdy?

16. srpna 2014 v 16:22 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Zaprvé, rozhodně ne v Praze. A zadruhé, stěží přes zvýšenou oblačnost a hustý mlžný opar.
Tak tomu se říká, že se člověk přepočítal…
Když jsme se sestřenicí K. v úterý 12. srpna vyjely za hlavní město, někam mezi vesnice v okrese Praha-západ, netušily jsme, že nás oblačnost nemine. Nic tomu totiž nenasvědčovalo - podle předpovědi mělo mraků ubývat, k čemuž také skutečně docházelo. A vydrželo to až do západu slunce, který byl v otevřené krajině opravdu úžasný.
Jenže pár okamžiků poté, co rudá koule odtáhla obšťastňovat odvrácenou stranu světa, se mračna opět začala sdružovat -
A pak přišla tma.
Ačkoliv to rozhodně nebyla taková ta "pražská" tma, kdy máte pocit, že jste se mezi pouličními lampami fakt ocitli na dně pytle, stejně bylo přes klesající vlhkost občasně vidět jen jedinou hvězdu. Chvíli jsem dalekohledem pozorovala letadla (poněvadž ta svou frekvencí přeletů nad blízkou Prahou vážně nikdy nezklamou); občasné použití reflektorů za letu je docela slušným indikátorem, abyste si o oblačnosti "tam nahoře" udělali dobrý obrázek.

Sestřenka mi nevěřila, že měsíc může být při svém výstupu červený. Tradičně se říká, že za to může atmosféra. Nejspíš to tak také bude, jelikož podíl aerosolů v atmosféře dokáže v určitých úhlech dělat vážně zázraky (řekla bych, že stejně to bude i se sluncem). Navíc čím výš měsíc na obloze stoupá, pozvolna mění barvu z oranžové až červené na žlutou a posléze na tu svou úžasnou stříbřitě bílou.
Zakopaný pes byl v tom, že pár okamžiků po svém východu se milý měsíc schoval za mraky a ne a ne se ukázat. Tak mi řekněte, na co jsem sestavovala ten teleskop. Bylo totiž vidět hov…
K. se zachumlala do spacáku, poněvadž kolem jedenácté už byla vážně zima. Speciálně v otevřené krajině, na sklizeném poli, kde šel chlad i od země (bohové žehnají alumatkám). A místo sledování hvězd, které však stejně nebyly vidět, se dostal ke slovu tablet. Původně jsem na něm měla jen pár hvězdných map, ale na kartě byl spolu s obrázky a knihami náhodou i Iron Man…
Film skončil v jednu. A počasí se stejně neumoudřilo. Sestřenici byla zima (i přes fakt, že jsem ji varovala, ať si vezme víc oblečení), a tak mi nezbývalo než zkusit kontaktovat potenciální odvoz, což byl mimochodem plán C. Odvoz zavolal zpátky až ve dvě ráno, to už jsem donutila sestřenku se sbalit a vyrazit na cestu na místo neplánovaného setkání s oním odvozem.
Byly jsme na cestě na nedalekou zastávku příměstského autobusu, jenž měl jet až ve tři čtvrtě na pět ráno. A v ten okamžik se dostaly ke slovu zákony schválnosti! Lidi, ono se vyjasnilo! A tak jsme na silnici zastavily a sledovaly meteorický roj Perseid, kvůli kterému tohle všechno halo vlastně bylo.
Na otázku, co jsme si přivezly z pole, byl se dalo říct, že rýmu.
Ale kolik lidí může říct, že na poli sledovalo film?

Každopádně tohle všechno zklamání a ponížení vede k alespoň několika závěrům a radám. Propříště totiž víme, co je třeba s sebou přibalit - a o to se s vámi také podělím, abyste měli alespoň matnou představu o tom, co si s sebou máte vzít, pokud se někdy vydáte pozorovat noční oblohu.
Samozřejmě, nejlepší je vlastní řidičský průkaz a auto. Ale co když jedno z toho, nebo hůře ani jedno z toho, nemáte k dispozici?
Zaprvé, potřebujete svítilnu s červeným světlem (nebo aspoň nasaditelným filtrem). Ta se hodí kdykoliv. Zaprvé, světlo potřebujete, pokud si chcete odskočit "do divočiny". Červené světlo navíc v té tmě neirituje oči, takže vás neoslní. Navíc vidět, kde co máte položeného, je velké plus - zvlášť pokud se táhnete s technikou.
Zadruhé, nějaké termoprádlo, pokud se nechcete stát nanukem. Nejlepší je pozorování hvězd mimo civilizaci, v místech, kde není patrný světelný smog z měst. Takže jsou dobré mimo jiné i hory. Ale kdo by v klidu pozoroval hvězdy, pokud mu mrzne zadek? Taky pár ponožek navíc a prstové rukavice, to je boží vynález.
Zatřetí, v České republice je zakázáno kempovat na nevyznačených a ke kempování neurčených místech. Neberte si s sebou stan, pokuta je cca pět tisíc korun na osobu. Ale pokud nemáte stan, není to bráno jako kempování. Takže karimatka, případně i spacák, určitě nepřijdou nazmar. Ale ještě lepší je alumatka. Ta totiž odráží teplo zpátky k tělu a funguje jako izolace proti zimě od země. Hlavně žádný oheň, který by přitahoval zbytečnou pozornost a byl by zdrojem přílišného světla.
Začtvrté, sbalit byste se měli tak, aby se to pohodlně nosilo, kdyby náhodou hrozil delší pochod. Takže žádné vánoční stromečky s igelitkami a tak, prosím. Také sportovní taška přes rameno je nepraktická, jelikož se popruhy mohou zařezávat do ramene. Neříkám, že si na jednu noc máte nacpat krosnu k prasknutí. Jen chci podotknout, že do takového většího batohu v pohodě uložíte případně mikinu či bundu navíc, pití i svačinu. A třeba vám zbude místo na fotoaparát či tak.
Zapáté, termoska. Nepodceňujte noční chlad. Teplé pití je neskutečná výhoda. Obě jsme si vzaly kávu, ale čaj také postačí. Hlavní je, že to zahřeje.
Zašesté, technika. Obyčejný digitální fotoaparát se zoomem tak akorát na vyfocení objektu dvacet metrů od vás je asi k ničemu. Dneska si každý sice říká fotograf, protože je pyšným vlastníkem digitální zrcadlovky, ale ouha. Chce to minimálně teleobjektiv, ty jsou ovšem drahé. Lepší a cenově dostupnější je teleskop. Já jsem si nedávno pořídila refraktor (není to klasický Newtonův teleskop se zrcadly a laicky řečeno, funguje na soustavu čoček jako mikroskop na oblohu). "Pokud se tedy rozhodnete pro pořízení teleskopu a máte zrcadlovku, poraďte se nejdřív v prodejně, jestli vůbec mají i T-adaptéry, přes které budete moci tyto věcičky šikovně propojit. Můj problém totiž nastal v tom, že pro Celestron PowerSeeker 50AZ se oficiálně T-adaptéry a kroužky nedělají. O to víc práce budu mít se sháněním náhrady (dnes je "železářství" T-redukcí dost obsáhlé, a tak zavládlo heslo "udělej si sám").
Zasedmé, pokud si čerstvě pro svůj první výlet na oblohu koupíte zbrusu nový či zánovní teleskop, dopřejte mu pozornost už doma a párkrát si ho zkuste sestavit, abyste se s novou hračkou seznámili trochu důvěrněji. Také je to dobré pro zjištění, jaké všechny díly budete nejspíš potřebovat a co můžete nechat doma, abyste si odlehčili zátěž.
Zaosmé, promyslete si, jestli se nevyplatí zainventovat si k teleskopu i na nějaké vhodné zavazadlo, do které by se vešel. Protože na rovinu, lidi: tahat ho v krabici je ryze nepraktické.
Zadeváté, myslete na to, že budete venku celou noc. A že vám na těch minimálně šest hodin nebude stačit jedno vejce natvrdo. Nebo suchá houska. Přibalte si dostatečně velkou svačinu, ať pak nemáte jenom hlad. Někdo to řeší tak, že se schází na určitých místech víc nadšenců a amatérských astronomů, a tak se vezme gril. Zahřeje a zároveň zasytí, pokud si teda nezapomenete buřty doma v chladničce, že.
A zadesáté, nečekejte zázraky. Pokud totiž nejste v pozorování zběhlí (nebo máte jen základní techniku), stěží hned napoprvé najdete Soví mlhovinu. Chce to cvik, pár lekcí astronomie a astrofyziky a aspoň bazální znalost hvězdných map. Takže jestli si myslíte, že se hned poprvé podíváte do okuláru a "jůůů, vidím novou galaxii!", vybodněte se na to. Takové štěstí začátečníka fakt neexistuje. Nebo by přinejmenším musel být někde ve hvězdárně, kde mu teleskop na nějakou nastaví.

Tak teď už jen zbývá sbalit si teplé spodky a nazdar.