První hodina První pomoci

17. února 2015 v 21:06 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Zastávám názor, že by každý měl umět poskytnout první pomoc. Bohužel, ne každý ví, jak na to. Pravdou je, že i od mého "rychlokurzu" první pomoci ve škole, který proběhl (a možná ani ne) na střední škole formou ukázek na figuríně, uplynulo hodně vody. Ale konečně jsem sebrala odvahu - zapsala jsem si na letní semestr "První pomoc ve škole". Uvidím, jak moc mi to půjde nebo nepůjde. Kdysi jsem měla ambice udělat si kurz u Červeného kříže - třeba na to opět dojde.
Na tom, že nejlepší je si všechno vyzkoušet na vlastní kůži, něco bude. Koho by bavilo jen sedět v lavici a zapisovat si poznámky, zatímco by se jen díval na demonstraci před tabulí? Jistě, bylo by to velice jednoduché, ale člověk by si z toho neodnesl ani zbla. A tak naši lektoři na fakultě preferují vystavit studenta příslušné situaci.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že moment, kdy někdo kolem vás bude potřebovat pomoc, je dost stresující. Náročnosti na psychiku navíc ještě přibývá se vzrůstající závažností situace.
Jednou nás asi dvacet pomáhalo stařence, co na Smíchovském nádraží spadla ze schodů, když se drápala na perón. Nebylo dobře, že nás tam kolem ní najednou stálo tolik. Nejen že jsme nekoordinovaně volali 155, ale navíc byl postup poskytnutí pomoci špatný… No, to bylo před… uf… hodně dávno. A dneska už je to nejspíš jedno.
Dobře, tak lehké povrchní zranění a poměrně nechaotická situace na poloprázdném nádraží, to není tak hrozné. Horší už byla autonehoda, kdy se srazil osobní vůz se záchrankou. Tehdy to osobní vozidlo vyhodilo až do prostředních semaforů na ostrůvku a z jeho čumáku zbyla jen hromada pokrouceného plechu. Navíc uvnitř cestovala rodina s malým dítětem, jehož pláč se z vraku ozýval. To už byl pořádný šok, a to jsem šla jen po chodníku, když se ozvala neuvěřitelná rána a zvuky sypaného skla.
Nevím, asi mám na takovéhle situace smůlu, protože to zdaleka není jediná autonehoda, u níž jsem se nachomýtla. Už jen v rámci prevence se domnívám, že bych kurzem poskytnutí první pomoci měla projít. Chci si Caduceus na uniformě zasloužit.
Zážitková pedagogika. To je mottem našeho kurzu. Ale nečekala jsem, že už při tom, co nám Tomáš P. bude vykládat, jak kurz bude probíhat a jaké jsou podmínky pro jeho splnění, budeme řešit první situaci. Myslela jsem, že je to jen další studentka, která přišla pozdě. Sedla si mezi nás. Nechali jsme kolovat prezenci, aby se každý podepsal. Ona se pro ni natáhla a práskla sebou na podlahu.
První moment: šok.
Zamrznete, ani nevíte jak, a podvědomě čekáte, že zareaguje někdo jiný, což se také v tomhle případě stalo. Možná je to jen strach, ale také by to mohl být nějaký hlubší psychický blok. Jenže v reálné situaci by se mohlo hrát o vteřiny, tam se nelze tvářit, jako že se vás to netýká.
Tehdy to byl právě strach, co mě polilo při té autonehodě. Naštěstí kolem byli lidé, kteří pomohli.
I v případě studentky proběhla první pomoc. Pak se ukázalo, že je to také naše lektorka a zároveň i figurantka (což budeme ve finále my všichni). Postup při nalezení člověka v bezvědomí se rozebral, jednotlivé kroky se znovu probraly a oddemonstrovaly, a pak jsme si to všichni vyzkoušeli na modelové situaci.
První krok: Rozhlédnout se. Podívat se, co se vlastně stalo, a jestli nehrozí bezprostřední nebezpečí i mně jako poskytnuvšímu pomoci.
Druhý krok: Reagovat. Hlasitě zavolat - pokusit se vyvolat u dotyčného nějakou reakci tlesknutím, bolestivým podnětem. Pokud nereaguje, přetočit na záda a zjistit, jestli dýchá a uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy.
A zavolat záchrannou službu. Jelikož se jedná o hrané situace, stěží bychom na dispečinku vysvětlovali, že jsme volali sanitku k sedmi případům v učebně B2P ve druhém patře. Tomáš má k tomu speciálně určený mobilní telefon s rychlou předvolbou na třetí osobu, která s námi bude simulovat rozhovor s dispečinkem.
Přiznám se na rovinu, že jsem nejspíš trošku zazmatkovala a neprovedla jsem zkoušku na bolestivý podnět. Ale první lekci jsem dokončila.
Ačkoliv nejsem zrovna fanoušek zážitkové pedagogiky, a při první zmínce "simulovaný hovor s dispečerem" se mi podlamují kolena, z kurzu jsem docela nadšená. Uvidím, jak budu vypadat za tři měsíce, až doklepu semestr ke zkouškovému období - poněvadž podmínkou úspěšného ukončení kurzu je test a zvládnutí dvou modelových situací: traumatického úrazu a interního stavu.
Nejde o to provést všechno podle učebnice; jde o záchranu lidského života, ne o jedničku z přírodovědy.

Je na čase tuhle hypotézu otestovat…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vikomt | Web | 17. února 2015 v 23:13 | Reagovat

První pomoc jsem měl na střední i na vysoké škole, ale musím uznat, že tak záživné jsme to neměli. :D

2 B | Web | 18. února 2015 v 8:36 | Reagovat

hodiny první pomoci děljaí zachránce životů, a někdy taky ne

3 Niki | E-mail | Web | 18. února 2015 v 9:58 | Reagovat

Ahoj já jsem na zdrávce a musím říct máme tři hodiny první pomoci tejdně a už po té první se nudím :) ale souhlasím každý by měl umět poskytnout ,alespon základy však už se to učí i malé děti :) pěkné

4 Lenin | Web | 18. února 2015 v 11:08 | Reagovat

Myslím, že tohle je super a člověk si z toho odnese informace, který nezapomene hned za dveřma učebny. Já měla první pomoc v druháku dvě hodiny týdně, bavilo mě to a měla jsem pocit, že to dobře ovládám, ale stejně jsem pak v krizovce horko těžko tahala z paty co teda.

Musím ale říct, že základy mi skvěle vštípila soutěž, který jsem se za naší školu účastnila v pátý třídě. Šlo o osmikilometrovou trasu, na který bylo asi šest stanovišť (opilec v bezvědomí, autonehoda, otevřená zlomenina, popáleniny a tak dále), na kterých jsme s kolegou museli poskytnout raněnému pomoc. Byli to jen figuranti, ale bylo to moc hezky zpracovaný a ta možnost zkusit si to vážně jako doopravdy byla super. Je to deset let a stejně mi to jedno dopoledne dalo asi víc, než ten rok první pomoci na střední, kdy jsme sice do hloubky probrali teorii, chápali příčiny, důsledky, ale ani maličká simulace reality neproběhla. A to je myslím škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama