Květen 2015

Žít je někdy hrozné

31. května 2015 v 16:47 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Život je někdy horší než osina v pr*eli.
A já začínám být vyloženě alergická na řeči o tom, jak by bylo lepší spáchat sebevraždu a podobně. Zčásti je to proto, že s psychologií komunikace docela dost bojuju - dokonce i pár pěkně ošklivých simulací v kurzu první pomoci mne ještě více utvrdilo v tom, že jako vyjednavač stojím vyloženě za… exkrement.
Nechápu, co kdo vidí romantického zrovna na sebevraždě.

Angličané místo házení klacků pod nohy užívají přísloví "When life gives you lemons…". Ovšem já už nemůžu citronádu ani vidět, poněvadž ji posledních několik let chlastám po hektolitrech, jak se zdá.


Předstátnicová stresová porucha

1. května 2015 v 15:05 | Septima Severa |  ► povídky
Předstátnicová stresová porucha
aneb zaměřeno na pocity



Dávno vzdala nějaké pokusy o pochopení lidského počínání. Všichni nadávali, jak brutálně těžká je maturita. Takovým individuím se mohla leda tak vysmát, poněvadž některé zkoušky na vysoké škole, které doposud měla tu čest - či spíše smůlu - absolvovat, byly doslova očistec. Kde byly ty doby, kdy mohla dostat čtvrt hodiny na přípravu? V trapu.
Do toho všeho ještě zatracené státnice -
- Jako by už teď neměla kopřivku z pomyšlení, kolik si toho bude muset zopakovat. Nechají ji tam rožnit se ve vlastní šťávě jako selátko v alobalu -
- A to jí školitel stihnul přede dvěma dny oznámit, že bude muset změnit název své práce. Ne že by byl nějak přísný nebo tak něco. Spíš ji dohánělo k šílenství to, s jakým klidem k tomu všemu přistupoval. Ani neměl přehled o termínech, jež musí stihnout. Ale jak si je má všechny pamatovat zrovna její děravá palice?
Za čtrnáct dní to dopsat nezvlásne - a prodloužení času, což se rovnalo státnicím v září, znamenalo zároveň extra dávku stresu navíc -
- Už takhle měla pocit, že je toho na ni příliš.
Těměř by zapomněla, jak příšerně se cítila tehdy před maturitní komisí. Teď se jí svíral žaludek při zmínce další komise, která ji bude očekávat. Jestli si vytáhne ptáky, bude v prdeli. Stejně jako když jí naservírují jakékoliv téma z botaniky. Plevelné saláty a jejich příbuzné nesnášela ještě víc než ornitologii.
Navíc ty přijímačky...
Že prý si má přinést svou práci pro odbornou diskuzi nad jejím tématem. Platí to vůbec i v případě, že ji nedokončí do termínu konání přijímacího řízení?
Najednou nehorázně pochybovala - o sobě. O nápadu podat si dvě přihlášky na navazující studium. O správnosti svých dosavadních rozhodnutí. O tom, že na antropologii alespoň trochu zaujme prací o vývojové biologii ryb. I o tom, že v zoologických sbírkách pozná alespoň nějaké preparáty.
Bylo to vůbec moudré?
Nejspíš nebylo.
Jenže cítila, že ji to táhne k zoologii. Bláhově se domnívala, že antropologie bude jen takovými záchrannými kšandami, jen aby - kdyby to na zoologii přeci jenom nevyšlo - nemusela odcházet z Prahy do Brna. Vlastně tam si přihlášku nakonec nepodávala, připadalo jí to vyloženě jako ztráta času.
Ale teď zpátky k Osteoglossomorpha...