Předstátnicová stresová porucha

1. května 2015 v 15:05 | Septima Severa |  ► povídky
Předstátnicová stresová porucha
aneb zaměřeno na pocity



Dávno vzdala nějaké pokusy o pochopení lidského počínání. Všichni nadávali, jak brutálně těžká je maturita. Takovým individuím se mohla leda tak vysmát, poněvadž některé zkoušky na vysoké škole, které doposud měla tu čest - či spíše smůlu - absolvovat, byly doslova očistec. Kde byly ty doby, kdy mohla dostat čtvrt hodiny na přípravu? V trapu.
Do toho všeho ještě zatracené státnice -
- Jako by už teď neměla kopřivku z pomyšlení, kolik si toho bude muset zopakovat. Nechají ji tam rožnit se ve vlastní šťávě jako selátko v alobalu -
- A to jí školitel stihnul přede dvěma dny oznámit, že bude muset změnit název své práce. Ne že by byl nějak přísný nebo tak něco. Spíš ji dohánělo k šílenství to, s jakým klidem k tomu všemu přistupoval. Ani neměl přehled o termínech, jež musí stihnout. Ale jak si je má všechny pamatovat zrovna její děravá palice?
Za čtrnáct dní to dopsat nezvlásne - a prodloužení času, což se rovnalo státnicím v září, znamenalo zároveň extra dávku stresu navíc -
- Už takhle měla pocit, že je toho na ni příliš.
Těměř by zapomněla, jak příšerně se cítila tehdy před maturitní komisí. Teď se jí svíral žaludek při zmínce další komise, která ji bude očekávat. Jestli si vytáhne ptáky, bude v prdeli. Stejně jako když jí naservírují jakékoliv téma z botaniky. Plevelné saláty a jejich příbuzné nesnášela ještě víc než ornitologii.
Navíc ty přijímačky...
Že prý si má přinést svou práci pro odbornou diskuzi nad jejím tématem. Platí to vůbec i v případě, že ji nedokončí do termínu konání přijímacího řízení?
Najednou nehorázně pochybovala - o sobě. O nápadu podat si dvě přihlášky na navazující studium. O správnosti svých dosavadních rozhodnutí. O tom, že na antropologii alespoň trochu zaujme prací o vývojové biologii ryb. I o tom, že v zoologických sbírkách pozná alespoň nějaké preparáty.
Bylo to vůbec moudré?
Nejspíš nebylo.
Jenže cítila, že ji to táhne k zoologii. Bláhově se domnívala, že antropologie bude jen takovými záchrannými kšandami, jen aby - kdyby to na zoologii přeci jenom nevyšlo - nemusela odcházet z Prahy do Brna. Vlastně tam si přihlášku nakonec nepodávala, připadalo jí to vyloženě jako ztráta času.
Ale teď zpátky k Osteoglossomorpha...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veki | E-mail | Web | 1. května 2015 v 16:15 | Reagovat

No, před každou zkouškou si říkám, zvládla jsi maturitu - naučit se za týden na 4 předměty, zvládneš i tohle.
Pravda ale je, že spoustu zkoušek bylo (a bude) mnohem náročnějších než maturita.
Já jsem vždycky před velkou zkouškou ve stavu, kdy už nic neřeším, jen tam jdu, jako zdrogovaná a jediné co si přeju, aby to už bylo za mnou.
Hodně štěstí!

2 Septima Severa | 1. května 2015 v 19:53 | Reagovat

[1]: Díky. Ale ze všeho nejdřív musím dopsat tu svoji práci. Takže jsem taky vlastně ve stavu, kdy opravdu neřeším nějaké státnice :-D Ale nemůžu říct, že bych se "sjížděla" rybami. Spíš z toho už nemám chuť ani na filé.

3 Veki | E-mail | Web | 1. května 2015 v 20:14 | Reagovat

Práce jsou skoro nekonečné. Když jsem dopsala bakalářku a nesla ji hotovou odevzdat, tak jsem ji ani neotevřela... měla jsem strach, že bych tam našla chyby.   :-D

4 Septima Severa | 1. května 2015 v 21:08 | Reagovat

[3]: Hmm, to jsem možná radši nechtěla vědět :-D Na svoje téma bych totiž mohla napsat rovnou celou knihu, čtyřicet stránek je neskutečně svazující limit  :-D

5 Jana | E-mail | Web | 2. května 2015 v 22:07 | Reagovat

Státnice nedokáži hodnotit, ovšem zkouška ze zoologie na VFU byla porod a tedy tě i trošičku chápu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama