Moře klidu (mikropovídka)

5. června 2015 v 16:57 | Septima Severa |  ► povídky
Pro Pavla to bylo tajné místo -
Docela malinkatý výběžek pevné země, který mu dovolil být nikým nepozorován. Vedla k němu taková sotva znatelná cestička lemovaná kopřivami a vodními kosatci, ve kterých žáby pořádaly koncert pro malá kachňata, jež nejspíš z čiré zvědavosti cestovala až k jeho nohám. Strom, jehož větve se skláněly ke špinavé vodní hladině, mu poskytoval stinný úkryt před poledním sluncem.
K tomuhle rybníku s přítelem nikdy nechodili.
On vůbec jeho přítel nebyl na romantické vycházky po Milíčovském lese. Ale teď, když Martina o to víc trápil konec jeho kariéry coby profesionálního tanečníka, byl les vítajícím hostitelem Pavlovy zádumčivosti.
Už nějakou chvíli pozoroval párek poláků chocholaček. Najednou mezi nimi elegantně proplula potápka, která se - ke cti svého jména - před nimi urychleně potopila hledat nějaké lahodné sousto. Prostě zmizela a následně po ní zbylo jen zčeření.
Zakručelo mu v břiše.
Pavel tu seděl už dobré dvě hodiny. Avšak i když už byl nejspíš nejvyšší čas vrátit se domů, pořád se mu nechtělo -
Nakonec se však přeci jenom musel zvednout. Ale nikdy se nestalo, aby se úlekem musel znovu posadit. Na vystouplých kořenech urostlého dubu totiž seděla nějaká holka. Kdepak, to nebyly jeho zdřevěnělé nohy, co by ho donutily zase si kecnout na zadek.
Proč mu nevěnovala sebemenší pozornost? Hrbila se nad něčím ve vlastním klíně, zaslechl škrábání tužky. Nejspíš něco skicovala…
Na druhý pokus se Pavlovi podařilo postavit na nohy a po pár nemotorných krocích přijít až k ní.
"Do prčic!" vyjekla, když k němu vzhlédla. Trhla sebou a najednou se její skicák válel v prachu u jeho nohou. Zvednul ho, a chtě jí ho podat, letmo se podíval na rodící se obrázek: na siluetu na břehu rybníka. "Díky," řekla, sundávajíc si sluchátka z uší.

Věnoval jí jen smutný úsměv, než odešel.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Merethe | Web | 5. června 2015 v 18:28 | Reagovat

Jé ^.^ v jednoduchosti je krása. Co si budem povídat. Mělo to v sobě hodně poetičnosti a jemnosti. Připomínalo mi to Příběhy z konce předměstí Shauna Tana (docela bych k tomu i přidala jednu z jeho ilustrací).
A myslím, že moře klidu je vynikající název :). Zvlášť, když zrovna teď pomalu končí současný překrásný úplněk, který jsem mimochodem včera z okna vášnivě dokumentovala :-D

2 Leri Goodness | Web | 5. června 2015 v 18:28 | Reagovat

Krásně napsané, při čtení jsem si představovala celý děj :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama