Dinosauři z Petriho misky

1. července 2015 v 13:43 | Septima Severa |  ► žvásty, žvásty, žvásty
Ačkoliv má Jurský park, potažmo Jurský svět své vědecké mouchy, mně se líbil. Byla jsem na něm víceméně odkojená a také patřím mezi ty lidi, kterým se příbuzenstvo k příležitosti narozenin nezavděčilo jinak než encyklopedií zabývající se prehistorickými ještěrkami, když to řeknu trochu odlehčeně. Přeci jenom dinosauři mají dodnes své kouzlo - a to před nimi nemusí nikdo zdrhat na jehlových podpatcích a se světlicí v ruce.
Jenže ono je něco jiného vykopávat zkamenělé kosti a míchat si geny ve zkumavkách. Nemluvě o tom, že i kdybychom získali nějaký genom, jehož zdrojem rozhodně nebude zkamenělá kost, nemáme jak zjistit, který ještěr by to mohl být - pokud to nebude kráva z hamburgeru hladového asistenta na vykopávkách. Že by se dala odebrat z moskytů v jantarových sarkofázích? Ale jak bez referenční databáze určit, co měl moskyt k poslední večeři?
Naštěstí pro evoluci - a naneštěstí pro ziskuchtivé Hammondy - DNA se jakožto organická sloučenina přirozeně rozkládá až na jednoduché anorganické prvky. Pěstování dinosaurů v Petriho misce s přídatnými ingrediencemi ze sépií, rosniček, hadů atd. tak stále ještě zůstává utopií.
Sice z výzkumu genů po umožnění jejich sekvenování už víme, že některé genové rodiny zůstávají téměř nezměněny napříč druhy, ale jak bychom mohli takového dinosaura vůbec uvařit? Existuje kódující a nekódující DNA, která může různými způsoby regulovat genovou expresi, jejíž postup není vždycky stejný, jen zprostředkovaný stejnými mediátory. Správně bylo podotčeno, že to, co vidíme na plátně, by vlastně ani dinosauři známí z nesčetných vykopávek být neměli, ačkoliv jejich nomenklatura je zavádějící. Jsou to hybridní mutanti neurčité podoby, jejichž genom byl složen z určitého genového poolu, a měli by spíše nést jména společností, které tyto atrakce sponzorují. Ale kdo by ocenil všechny ty Pepsisaury a Suzukidonty?



Bylo by krásné smět si místo nekonečného fantazírování nad hromádkou vykopaných kostí zvířata na vlastní oči prohlédnout a osahat. Ale jen naprosté minimum nadšenců z řad vědců jsou sebevražední atentátníci, co by se nejradši nechali rovnou i sežrat.
O to větší možnost skončit na svačinovém menu nastává v případě, že na životu nebezpečnou atrakci vpustíme naprosté ignoranty, kteří pro jistotu ani nebyli pořádně proškoleni v bezpečnosti - čímž narážím na dokonalou scénu davové paniky, která se na Isla Nublar v kině momentálně odehrává. Na takový výlet vám přece nikdo neposkytne zdravotní pojištění! A vždycky se něco po*, to garantoval už Dr. Ian Malcolm, zastánce teorie chaosu.

Lidem trvalo dlouho, než přijali myšlenku mnoho milionů let trvající evoluce - pokud vůbec (ne, planeta vážně není placatá a není stará šest tisíc let). Teď se stále vyrovnávají s tím, že se někdy muselo na dinosaurech objevit peří jakožto kožní derivát a že mělo nějakou funkci. A že možná dinosauři byli krásně barevní. Ale přiznejme si: představa opeřeného tyranosaura s výstražným červeno-černo-bílým zbarvením korálovce je více než směšná. Ačkoliv je lákavější než nudná šedozelená známá ze starých kreseb Zdeňka Buriana. Nebýt barevný by bylo divné; avšak o tom, jak to bylo s evolucí opsinů v jejich očích a jak dobře vnímali barvy, víme pramálo.
Prakticky i dnes jsou dinosauři jedna velká neznámá, nad níž si dokážeme lámat hlavu celé roky. Pořád světlo světa spatřují nové a divočejší rekonstrukce založené na vykopávkách, kdy se tu přidělá chobot, jinde umaže štít, tady se prodlouží čelisti, támhle přemontuje ocas… To je následek faktu, že měkké tkáně nepodléhají procesu fosilizace, nýbrž procesu velice rychlého rozkladu, takže se nenacházejí zdaleka tak často jako fragmenty koster. Také záleží na okolnostech úhynu zvířete a na tom, zda se na něm později něco nekrmilo. Dnes například víme, jak fatální následky má nález kostry divokým prasetem. Ale nejsou to zdaleka jen divočáci, kdo dokáže roztrousit ostatky po okolí…
Ale teď vážně - nechtěli by lidé z iNGenu začít nejdřív něčím jednodušším na klonování? Například bílým nosorožcem?
Nejspíš ne, protože bílý nosorožec není pro znuděné teenagery visící pětadvacet hodin denně na Instagramu taková senzace, jako když se z poklidné vodní hladiny vynoří obrovský mosasaurus… Po takovém výstupu zapomenou, že jejich předražený chytrý telefon zničila vydatná sprcha slané vody z mosasaurovy nádrže jenom proto, že chtěli na Facebooku updatovat svůj status.

Do chvíle, než přestaneme za vším hledat jenom tučný zisk a uspokojivý návrat investic, budeme pořád házet hrášek proti zdi. Divoká zvířata nepatří do stísněných klecí, kde se stěží budou moci otočit, aby na ně mohly civět růžové neosrstěné obludy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenin | Web | 1. července 2015 v 14:25 | Reagovat

Na druhou stranu, nebylo by to pěkné, kdyby si lidstvo stvořilo ničitele, který by jej konečně zadupal do země a na planetě by opět zavládl klid a mír? Osobně bych se raději nechala sežrat smečkou raptorů, než abych byla zotročena cizími kmeny nebo zhynula při jaderné válce. :-D

Hele, taky mi vrtá hlavou, proč mudrlanti pro jednou nevyužijí své znalosti pro dobrou věc a nepokusí se pomocí klonování navrátit do oběhu pár desítek kusů tvorů, kteří kvůli nám už jako druh nemají šanci na přežití...

2 Septima Severa | 1. července 2015 v 16:15 | Reagovat

[1]: Poněvadž bychom tu práci, museli mít zaplacenou a takové projekty nejsou za hubičku. A stabilní populace nejsou u pár desítkách, nýbrž o pár desítkách tisíc kusů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama