Na dně pytlíku s Bílou smrtí

14. září 2015 v 16:19 | Septima Severa |  ► povídky
Pozn.: Na dně pytlíku s Bílou smrtí je příběh, který se odehrává ve světě Zaklínače od Andrzeje Sapkowského, avšak nijak se nedotýká osudů jeho hrdinů. Na Geralta, Marigolda ani Yennefer nečekejte, dopadlo by to jako čekání na Godota.


"Dáš si?" usmál se na ženu, sypaje na vypůjčené zrcátko dávku drogy. Odhalil přitom díru po levém horním špičáku, který kdysi ztratil při hospodské rvačce.
"Strč si ten svůj fisstech třeba do prdele," sykl druhý. Sledoval počínání prvního s jistým znechucením.
"Je to svinstvo," přidala se žena. "Viděla jsem, co to s člověkem udělá."
"Ale je to moc dobrý," prohlásil Sjetý poté, co nasál první lajnu do nosu. Najednou se mu rozzářily oči jako malému děcku.
"To mi povídej, až ti vyteče mozek ven," zahučela. "Byly doby, kdy jsem ve svatyni provedla pitvu u bezmála dvou set mrtvol. O spoustě z nich bylo známo, že za svého krátkého života užívali ten tvůj prášek. Jejich mozky byly na kaši, v lebkách měli díry, které jim to vyžralo v nosních přepážkách - mám pokračovat?"


Muž se nenechal odradit a vdechl i druhou lajnu. Pak si otřel nos do špinavého rukávu. Na pár chvil se musel opřít o stěnu za lavicí, než se jeho svět rozzářil jasnými barvami. "Skvělý," zahuhlal, přivíraje slastně oči.
"Proč jsi ze svatyně vlastně odešla?" zeptal se Střízlivý.
Trpce se pousmála. "Možná bych tam zůstala," začala, "kdyby ještě před válkou nelehla popelem."
"Máš recht," přitakal Sjetý. "Války jsou na hovno. Obyčejný lidi umírají za rádoby vznešený ideály, o kterých nemají šajna. Kdyby nebylo urozených pánů, co se hašteří o bezvýznamnej kousek země, nebylo by válek. Pak na to doplácej jenom chudáci - a ještě je okradou. Kde jsou ty doby, když pánům stačilo, co už měli? Jenže to by si pak historici museli do těch svejch bichlí vymejšlet - což stejně vždycky dělali. A tak si učenci můžou přečíst o hrdinskejch činech udatnejch reků, který se stejně opět odehrávaly na chrbtech porubanejch chudáků, jenom aby se náhodou neumazali sračkami, co byly na zemi pod nima…"
"Ty bys mohl z fleku přednášet filozofii na Oxenfurtský univerzitě," řekl suše Střízlivý. "Kdes na takovou píčovinu přišel?"
"Na dně pytlíku s Bílou smrtí," mávla rukou žena - tak drogu v prášku označovali elfové.
"Nedělej svatou, ženo. Sám jsem tě viděl, jak se po večerech nalejváš tím utrejchem, kterej vydáváš za čaj!" vyštěkl najednou podrážděně Sjetý. "Pak jenom kdákáš nesmysly ze spaní!" Nevzal si dostatečnou dávku na to, aby jej dostala do slastného bezvědomí, jak jeho společníci tajně doufali - anebo už na vysoké dávky pravidelným užíváním přivykl.
Pohled Střízlivého se náhle jaksi změnil. Nyní si ji přeměřoval jako ostříž, v očích se mu zablýsklo; jako by se v něm znenadání probudila averze ke každému, o kom vyšlo najevo, že je drogově závislý.
"Nepopírám," odpověděla tiše ona, "že to je nebezpečné. Datura je toxická rostlina dokonce i pro kněžky, které mají s jejím odvarem dlouholeté zkušenosti, aby podpořily své vidiny. Ale bez metelového durmanu bych…" Najednou - poprvé za celou tu dobu, co spolu nesourodá kompanie putovala - půlelfka nevěděla, co říct. Uvědomovala si riziko, mohla se kdykoliv ztratit na Spirále, jíž se za každou cenu snažila vyhnout. Její kult Spirálu považoval za zatracení.
"Pověz, v čem je ten tvůj durman lepší než poctivej fisstech?" zeptal se znenadání Sjetý.
Mlčela. Nechtěla mu odpovídat. Na to, že bílý prášek nepřinášel skoro žádný prožitek, mohl přijít sám, pokud na něm byl závislý tak dlouho, jak odhadovala podle třesu jeho rukou, když účinky pominuly. A jevil i další symptomy dlouhodobého užívání, toho si zkušený lékař musel zákonitě všimnout už dávno.
"Teď mlčíš, co? Kecy tě opustily, Magistro? Vždyť jsi jich ještě před chvílí měla dost!" Sjetého fisstech nebývale posilnil, jinak by si takovou drzost ke společnici nejspíš nedovolil.
"Radši bys měl držet klapačku," varoval ho Střízlivý.
Jeho slova jí nečekaně připomněla útržek až příliš živého snu z předchozí noci. Prodlužující se stíny na nádvoří, vycházející slunce a v jeho záři třepající se nohy viselců na šibenici. Cáry mlhy, které jen nerady ustupovaly před novým dnem. Pára od úst důstojníka, jenž dává povel k vykonání rozsudku. "Jsem nevinný!" zvolá někdo. "To říkají všichni!" vysměje se mu vojáček. "Radši bys měl držet klapačku a smířit se s osudem," sykne další vězeň -
Sen se rázem vrátil, byla donucena prožít jej znovu -
V pevnosti vypravili hostinu pro vrány. V řadě odsouzenců čekajících na smrt zahlédla známé obličeje - Sjetého, Střízlivého a… Svůj. Pohůnek ve šklebu odhaloval kurdějemi zničené dásně. "Další!" zvolal důstojník, drže v ruce list se jménem. Ten protokol o vykonání trestu stačilo už jenom podepsat -
"Maeve aep Callanon."
Maeve.
Někdo ji volal jménem, které se tak dlouho pokoušela zapomenout, nechat ho někde v pustině, daleko za sebou.
Maeve, prober se.
"Prober se!"
Přišla k sobě na špinavé podlaze pod lavicí, skláněl se nad ní Střízlivý, maje děs v očích. "Zmizte z města, jdou po vás," pošeptala mu, když se nad ní sklonil, jak mu křečovitě sevřela ruku. Bledá jako smrt se pak bez pomoci opět posadila.
"Čeho se tak bojíš?" zeptal se po chvíli polohlasně, když k ní přisunul pohár s červeným vínem.
Nejednou měla pocit, že by se Střízlivému mohla svěřit. Že by její tajemství zachoval. Avšak kompanii svedla dohromady čirá náhoda, poněvadž se vždycky cestovalo bezpečněji ve větším počtu. Každý si hleděl svého a ani jeden ze tří společníků neprojevil zájem o další sbližování, a tak o sobě říkal jen to nejnutnější - což se omezovalo jen na to, kam má namířeno.
Tehdy u táboráku mu řekla, že do Gors Velenu.
Ovšem pravda byla mnohem prozaičtější - co nejdál od Osudu, který ji doháněl jako Divoký hon. Přísahala by, že slyší dusot kopyt jejich koní. Že jí dýchají na zátylek. To strach ji vyhnal ze svatyně, pramálo záleželo na rasových nepokojích a četných pogromech, které se poslední dobou po světě děly.
"Jsem smrt na dně pytlíku s práškem," zamumlala, ale nikdo ji neposlouchal -

Toho večera jí červené víno zdravý ruměnec do tváří nevrátilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama