Pražský zákaz venčení psů bez vodítka

7. září 2015 v 15:22 | Septima Severa |  ► Daily Telegraph (aktuálně)
Za normálních okolností bych asi nevěnovala televizním novinám pozornost, ovšem zrovna tohle by se mě mohlo od listopadu týkat - stejně jako dalších pejskařů v českém hlavním městě. 12. srpna jsem totiž na úřadě přihlásila nový přírůstek do rodiny, fenku žíhaného boxera Lucy. Zatím je to ještě neposlušné škvrně, ale mám s ní velké plány (doufám, že to všechno při škole ještě zvládnu).
Nejde mi ani tak o fakt, že se jedná o povinnost mít psa pořád na vodítku. Na ulici bych si přes den stejně nedovolila psa pustit, poněvadž nikdy nevím, zda se kolem nemihne kočka nebo zajíc, za kterými naši psi vždycky vzali dráhu. Anebo by ho mohlo srazit auto, protože - řekněme si na rovinu - i když tu policie nikdy neměřila rychlost, padesátkou se tu nejezdí ani náhodou.
Spíš mi nejdou do hlavy jejich důvody, proč vlastně absolutní zákaz zavést.


autor fotografie: MVDr. Roman Kvapil



Zaprvé, že prý se sníží počet napadení psem. Ehm, pokud člověk psa vyprovokuje, věřte mi, že je zvířeti úplně jedno, zda se právě ocitá na konci špagátu. Navíc, ačkoliv by jej měl jeho pán ukočírovat, poslední dobou pozoruji trend, že si lidé stále častěji pořizují psy, které nemají šanci zvládnout - anebo větší počet psů (zkuste si uhlídat dva psy, kdy ten zlý svým jednáním zviklá ke špatnostem i toho jindy hodného). Taky chování potenciální oběti je docela oříšek. Udám příklad. Naše stará fena je povahou zlaté zvíře. Neohnala by se po nikom, pokud by mě dotyčný přímo neohrožoval. Měla jsem ji puštěnou na loučce, která je lemovaná takovou nevyužívanou silnicí podél trati. No, a po silnici si to přímo k nám mířila taková postarší dáma, která se při pohledu na hrající si psy zarazila, ztuhla a zůstala jim stát v cestě. Naše fena k ní ze zvědavosti přišla a paní na mě začala s hrůzou řvát, ať si laskavě psisko chytím! A postavila se prosím na jednu nohu, aby se mohla ostatními třemi končetinami náležitě zaštítit. Nejen že se milá paní dobrovolně připravila o stabilitu, ale ještě více na sebe upoutala pozornost. Přesněji řečeno, na svoji nákupní tašku.
O týden později jsem dámu v letech potkala znovu, tentokrát jsem měla fenku na vodítku. No, na to, že žena údajně trpí chronickým strachem ze psů, nevyhnula se mi ani náhodou, ačkoliv by tak mezi ní a obávanými psími čelistmi mohly být až dva metry místa. Ne, ženská se radši psovi otře lýtkem o kožich…
Před mnoha lety jsem zase šla sídlištěm, tehdy jsem měla psa na krátkém vodítku, poněvadž se v sídlišti hojně vyskytují návnady s jedem na přemnožené potkany. No, onehdy mi jakási důchodkyně dala kázání, jak mám svému psovi ihned nasadit ještě košík (asi pro sichr), protože ji kdysi pokousal jezevčík. Přesto je mezi jezevčíkem a boxerem rozdíl nejen ve velikosti. Generalizace. A generalizuje se i zákonodárství, protože by to jinak nešlo.
O nezvladatelnosti domácích mazlíčků jsme se bavily i s kamarádkou, která si loni pořídila křížence, co už po roce atakoval váhu čtyřiceti kilogramů a pořád ještě roste. Je to takový mírný obr, chlupatá koule, co se ráda chová, ale také potřebuje vydatné procházky v Prokopském údolí (mimochodem, toho se týká výjimka a zákaz psů chodících na volno tam prý platit nebude). Mluvily jsme ale o plemenech, jež souhrnně označuji jako "panelákové krysy". Vesměs se jedná o jorkšíry, čivavy, špice a malé teriéry - přesně takové, jaké si pořizují víceméně postarší lidé do bytu, poněvadž nechtějí být sami, ale nic většího by nezvládli. Takoví lidé často dělají ve výchově chybu a ke psům se chovají spíše jako k vlastním vnoučatům, všechno jim dovolí. Například moje babička si pořídila a překrmila čivavu, jež je teď asi největší čivavou ve střední Evropě, a bojí se jí, kdykoli na ni čivava zavrčí. Ne každý je takový, chápu. Ale to, že pejsky berou do náruče ze strachu z napadení ihned, když vidí, jak jim jde naproti něco jenom o trošku většího? Takoví malí rozmazlení zmetci (odpusťte, ale jinak to nelze nazvat), se většinou nebojí a začnou později pouštět hrůzu a štěkat v jakékoliv situaci, úplně bez konfliktu. Ano, jsou psi, kteří už budou štěkat navždy, protože je kdysi třeba napadl vlčák. Ovšem jsou i takoví, kteří nezavřou klapačku, i když bude ulice úplně prázdná. Bývají vážně otravní. A dotěrní. Chňapou vám po nohách a vy ani nemusíte mít psa - stačí málo, abyste se stali terčem terorizujícího podvraťáka ze sídliště.
Žel, ačkoliv vás štěkání vašich miláčků může přivádět k šílenství, už ho to nikdy neodnaučíte. Takže pokud chcete psa rozmazlovat, tak s mírou, prosím.


V Nepálu každoročně poctí psy při svátku Kukur Tihar.
Poděkují jim tak za přátelství a loajalitu.
Zdroj obrázku: imgur,com
Více o hinduistickém svátku Tihar na Wiki



Druhým argumentem, jenž mi utkvěl v paměti, byl výrok, jak se zmenší míra znečištění pražských ulic psími exkrementy. Dovolte, abych vám řekla, že nesníží. Ulice v centru města budou stejně pokálené jako teď, takže o kratochvíli typu "přeskoč hovno" nebude nouze ani do budoucna. Nedostatek zeleně psa, na kterého přijde potřeba, čistotnosti nenaučí. Pes si pak neutrhne papírový sáček (který je na sbírání úplně k ničemu, to potvrzuji z vlastní zkušenosti) a neuklidí po sobě. Ani hromádku nezahrabe. Lidé, kteří výkaly nesbírali doteď, je stěží začnou sbírat, až vyhláška vejde v platnost. Navíc takhle jsem mohla psa vypustit na zeleň, pokud se nějaká nacházela poblíž, a bylo vystaráno.
Ale co potom? Pán, který byl doteď líný psa na vhodné místo k vyprázdnění zavést či aspoň nasměrovat, tam horko těžko dojde s čoklem na vodítku, protože prostě proto (může to být daleko, otravné, on může spěchat atd., pak je ale nutno si rozmyslet před pořízením čtvernožce, jestli na něj člověk bude mít dostatek času, aby ho zbytečně nezanedbával).
Rozumějte, žiju spíše v klidné čtvrti, kde se nemusíme tolik starat o to, že by psa nebylo kde vyvenčit. Sice se poslední dobou výběr vlivem nové zástavby docela zúžil, ale vždycky si tu najdu nějaké klidné místečko stranou od městské dopravy a můžu psovi házet balónek, aniž bych za ním vlála na vodítku jako fábor, až pro hračku poběží. Nepochopím však módu psích parků, jako jsem viděla v nějakém dokumentu ze Spojených států. Vypadá to spíše jako vydupané blátivé cvičiště na koňský parkur, trs trávy aby člověk lupou pohledal, a pro přebytek psů není ani místo pro pořádný rozběh. Doufám, že se ti naši zákonodárci nerozhodnou inspirovat s konceptem "psích louček" zrovna tam, to by mi hrozil přinejmenším infarkt a psa už bych si nejspíš nikdy nepořídila. Ještě že tady se dá vyjet za město…
Jenže ne každý majitel má auto (nebo na benzin), aby vzal svého miláčka do lesa, k rybníku nebo třeba na pole. To aby se rovnou i s psiskem odstěhoval za Prahu.


Zákaz volného pobíhání psů podporuji lokálně. V některých parcích v centru už to platí dlouhá léta a není s tím žádný problém - venčí se prostě jinde. Ale zavést to celoplošně bez výjimky? Kolik asi dostanu pokut od kolem projíždějící policejní hlídky, až půjdu v půl jedné ráno vyvenčit to naše zvířátko, než půjdeme všichni spát?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lisi | Web | 7. září 2015 v 15:52 | Reagovat

Já pejka nemám a z Prahy nejsem, takže daný zákaz neřeším. Ale rozumím mu. Osobně se psům vyhýbám, nejradši bych byla, kdyby si mě nevšimli. Jenomže někdy člověka přesto všechno zaregistrují. Ze všeho nejradši mám v větu jejich páníčků:ale moje XY je hodná, ona nic nedělá.

2 Jana Š | E-mail | Web | 7. září 2015 v 17:39 | Reagovat

Odstěhování za Prahu moc nepomůže - unás zakázali volný pohyb psů taky. Lze jen an pole a modlit se, že tě neseřve zemědělec, nebo ti psa nezastřelí myslivec :-(
Mě přijde trhlý ten absolutní zákaz na cyklostezky. Ve většině parků jsou skoro všechny cesty cyklostezkami a ne vždy jsou dobře označené.

Bude to ještě veselé :-(

3 Septima Severa | 7. září 2015 v 18:14 | Reagovat

[1]: Je pravda, že já tuhle větu říkám. A mám pravdu. Moje starší fena si tě jen očuchá, ale nikdy se na tebe zle nepodívá. A od lidí, které vidím uhýbat, ji bezpečně odvolám.

4 Lisi | Web | 7. září 2015 v 19:31 | Reagovat

[3]: To je dobře. Stejně je to někdy legrace. To si ke mně do výtahu jednou přistoupil páníček se svým metrovým miláčkem. Uklidnil mě, že jeho pes se mě bojí víc než já jeho.

5 necroparanoia | E-mail | Web | 7. září 2015 v 20:28 | Reagovat

[1]: Přesně, ona věta mě vytáčí do nepříčetna. Mě nezajímá, že je hodnej, jen chci aby si mě ani nevšiml, stejně tak jako si nevšímám jeho. Což mi vodítko zajistí.

6 Septima Severa | 7. září 2015 v 23:35 | Reagovat

[4]: Jo, taky se mi to stalo. A ten přede mnou chudák vážně couval. Jenže na sídlišti mi to jednou řekla ženská, co venčila takové to sídlištní tajemství - až na to, že její miláček byl ochotný přede mnou bránit celý svět.

7 surpan | E-mail | Web | 15. října 2015 v 11:04 | Reagovat

Jsem proti volnému pobíhání psů. Plno lidí má ze psů strach a i to blbé očuchvání je jim krajně nepříjemné a mohou se hodně bát. Pokud nemáš zahradu, zajeť se se psem proběhnout někam na pole, kde nebude nikoho ohrožovat nebo očuchávat. Mě osobně jako děcko pokousala doga jen proto, že jsem šel po ulici s klackem v ruce a ona byla puštěná. Psů se i přesto nebojím, ale jsem pro zákaz psů na volno!

8 Baruschka | E-mail | Web | 15. října 2015 v 11:58 | Reagovat

Nejhorší je, že tady by žádný kompromis nešel najít.
Někteří psi jsou sice velicí, ale jsou to hodná a zlatá telátka a jiní velcí se můžou ukousat. A ti malí? Vlastně jsem ještě nepotkala malého pejska, který by nikoho nepokousal :-)
Kdyby se volné venčení povolilo poslušným psům, nešlo by to hlídat.
A vzhledem k tomu, že těch lidí, kteří umí psa zvládnout a vychovat, je čím dál méně, možná ten zákaz bude prospěšný. I když mi je poslušných psů líto. Není nad volnou probíhačku...

9 Jana | E-mail | Web | 15. října 2015 v 12:33 | Reagovat

Zase jedno malé pozitivum to má. I když nemá. Protože psa na volno můžou odchytit. Jenže když pak není třikrát a dost (odebrání psa např.), tak se akorát zase namáhají jiní ... Hm, je to na houby. Lidem, co to po svých psech nesbírají, bych v tom máčela obličej. Já poctivě sbírám i na vesnici! Jakože mezi domy, na poli nee :)

10 Illumináti | Web | 15. října 2015 v 14:50 | Reagovat

wow
             such psi
     very vodítka
                      much Praha
      8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

11 monarichter | Web | 15. října 2015 v 15:53 | Reagovat

Já sama mám doma psa a neumím si představit, že bych mu musela sebrat možnost volně pobíhat. I když upřímně čekám, kdy přijde zákaz volného venčení psů i do naší obce, protože potkávám mnoho pejskařů, kteří chodí se svými psy na dětské hřiště a mají je tam puštěné (já ostatně taky). Držím se pravidla, mít svého psa, co nejdéle puštěného, protože si myslím, že to je pro něj to nejlepší.

Ono se o tomto zákazu mluvilo již dříve, například v Olomouci je tento zákaz už dlouho platný.

12 Ann Taylor | Web | 15. října 2015 v 17:31 | Reagovat

Zákon generalizuje? Ano, zákon má. Protože zákon je obecná norma, nemůžeš po něm chtít, ať ti tam konkrétně napíše jezevčíky na vodítko, boxera ne (a takhle to vypíše u všech existujících psů včetně vořechů). A kdyby vypisoval pes do váhy tolik a tolik kilo třeba, tak proč zrovna tohle a proč tolik a tolik kilo plus (mínus) jedna už ne? Tady by to navíc smysl nemělo. Volně puštěnej pes není jednoduše nic příjemnýho. Plno lidí nechce, aby se k nim vůbec přibližoval (a chápu jejich strach, já ho hodně dlouho měla taky kvůli jednomu incidentu, kdy na mě vyletěl čokl proto, že jsem s kamarádkou běžela po chodníku a on vylítnul ze zatáčky) a úplně nejhorší je pes, co uteče. Sousedům pravidelně utíká retrívr a co tady dělá a jak napadá každýho, kdo se na silnici ocitne, a že to je místo, kde jezdí děti na kolech, ani nemá cenu popisovat. Kdyby ho ještě museli chodit venčit (naštěstí nemusí, protože mají zahradu), tak terorizuje celou vesnici, protože když je jim jedno, že utíká, pochybuju, že by se obtěžovali s vodítkem.

13 Helizns | Web | 15. října 2015 v 17:52 | Reagovat

Noo :D já upřímně volně puštěné psy nesnáším. Hlavně pokud jdu s tím svým  a nějaký na nás vystartuje ( už dvakrát byl můj pes pokousán)
Jejich páníčci většinou nejsou dost rychlí, rázní.... cokoliv. 😂

14 Robertek | 15. října 2015 v 17:58 | Reagovat

Jsou lidé, kteří milují a vyhledávají kontakt se psy a jsou lidé kteří nemají rádi kontakt se psy, anebo se dokonce blízkosti cizího psa děsí. Oboje je normální. Každý jsme nějaký a každý jsme jiný. Bohužel, mít psa, anebo nejlépe rovnou smečku psů, je dnes dost podivnou módou, asi tak jako tetování. Z panelákových bytů se čím dál více stávají kotce. Výtahy jsou zaneřádění miláčky, nemilovaných milovníků psů, kteří jaksi nestíhají venčení a ani uklízení. Jako kluk jsem se točil kolem křženců různých teriérů a v dospělosti jsem si pořídil německéhoovčáka, protože mám raději (spíše měl jsem raději) větší psy. Po revoluci jsem si pořídil, tehda módního dobrmana.
Byla jiná doba a já jsem byl zvyklý chodit se psem bez vodítka, bez košíku. Pes pokud neměl volno, šel přirozeně podle mé nohy a nikdy si nikoho (koho jsme potkávali)nevšímal, neobtěžoval nějakým očucháváním. nějakým zájmem. To je ovšem jenom o výchově.

15 L.G. | E-mail | 15. října 2015 v 18:40 | Reagovat

[3]: Nemáš pravdu a dobrý pejskař tuhle větu nikdy neřekne!! Chodila jsem se psy na cvičák, mám s nimi dlouholeté zkušenosti atd.
Ale nikdy, opravdu NIKDY bych se nezaručovala za to, že jsem schopná předvídat vše, co pes udělá nebo neudělá!  Vždy se může stát něco nepředvídaného.

16 extras-diary | E-mail | Web | 15. října 2015 v 19:17 | Reagovat

Taky mám doma psa a osobně vím, že by nikomu neublížila, ale když potkám na procházce lidi, vždycky ji beru na vodítko, protože se sama cítím nepříjemně, když potkám psa puštěného na volno, obzvlášť, pokud jde o ty větší... Já totiž nemůžu vědět, že on mi nic neudělá, jelikož ho prostě neznám :)

17 Grumpy | Web | 15. října 2015 v 19:40 | Reagovat

Ta rozbahněná psí hřiště jsou i ve Finsku, kde je zákaz psy pouštět kdekoliv jinde. Na druhou stranu tam nemají žádný zákon na sbírání hoven, což je vážně nechutné a nepochopitelné.

Problémem spíš je, že si dnes psa pořizuje každý mamlas, ne každý ho umí vycvičit a zvládnout. Jsem taky proti pobíhání psů na veřejných prostranstvích (natož jak tu někdo psal na dětských hřištích! To už je úplně na palici). Spousta lidí se prostě psů bojí, navíc nikdo nemůže předvídat, kdy psovi najednou rupne v hlavě (ať už je to při setkání s člověkem nebo jiným psem).

Taky jsem nějak nepochopila zmínku o vyprazdňování na zeleni. To jako když se pes vyprázdní na městském trávníku, tak se to sebrat nemusí? To je pěkná blbost. Kdo nemá psa kde venčit, nemá si ho v první řadě vůbec pořizovat.

18 DRAK | Web | 15. října 2015 v 19:49 | Reagovat

Nepřeji si, aby mě obtěžoval cizí pes. má být na vodítku a s košíkem. jinak jezevčík je v první desítce psů, co napadají člověka. logicky - byl vyšlechtěn na vyhánění jezevců a to není žádná legrace. a cyklostezky? viděl jsem několik cyklistů, které sundal pes (komíhavým nohám prostě neodolají), a nebyl to hezký pohled. podle mě má být pes u domu s velkou zahradou a tam ať si lítá, jak je libo. lovecký pes se vyběhá na honech, pes opatrovník nikoho neobtěžuje a pes gaučový ven nemusí. před lety člověk o psa na ulici nezakopl a jak bylo krásně na světě...

19 Simča | 15. října 2015 v 22:25 | Reagovat

Mám zlatého retrívra, ale aj tak súhlasím. Ako náhle je pes mimo svoj byt, či dom, má byť nie len na vodítku ale som aj za košíky a každý psíčkar by si mal psa držať nakrátko, ak náhle sa v blízkosti ocitnú ľudia. Ja to tak so svojim psom robím. Ako náhle okolo nás niekto prechádza, psa si stiahnem k nohe, aby nikoho neotravoval. Milujem ho, ale pravda je, že mnoho ľudí sa psov bojí a mnohí ich nemajú radi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama