Bohyně Myrrha (koncept)

15. listopadu 2015 v 14:34 | Septima Severa |  Dračí doupě
Po schodech chrámu kráčela postava zahalená od hlavy až k patě do hedvábí, s nímž si pohrával ještě vlahý vánek pozdního léta, které v těchto končinách bývalo nesmírně krátké. Ta osoba něco nesla v náruči; nebylo jí vidět do tváře. Zanedlouho se její prodlužující se stín vmísil mezi sloupoví, mimo dohled zvědavých očí, jimž se nebylo možno nikdy vyhnout.
Socha bohyně Myrrhy se tyčila vysoko, její obličej tonul vysoko v šeru, kam nedosáhlo světlo plamenů u jejích obrovských nohou. Její odraz v jezírku ani dnes neprozrazoval, zdali se bohyně hněvala či usmívala, nebo jestli své věrné pozorovala lhostejným pohledem.
Uzlíček v náručí uctívačky se zavrtěl, ozvalo se zavzlykání, jež však stejně rychle utichlo.
Žena sestoupila do bazénu a přebrodila se k vysochaným nohám. K oltáři, jenž byl pokryt voskem nesčetných dávno vyhaslých svící, popelem vonných tyčinek a uschlými okvětními plátky aksamitníku, stejně jako purpurovým barvivem, které se postupem času sloupávalo z modly. Položila před svou paní vrtící se děcko a zvedla závoj, jenž doposud plně skrýval její identitu. Poté se před Myrrhou hluboce uklonila. "Požehnánas', má paní," zašeptala sotva slyšitelně. Poté se jakoby bázlivě ohlédla přes rameno, než vyslovila svou prosbu -
Dítě umlklo. A před očima posluhovačky se rozpadlo na prach, který zkalil vodu před oltářem.
"Pokorně tě prosím, dej císaři následníka," vydechla postava nakonec a odkudsi vytáhla dýku se srpkovitou čepelí. Na studený kámen dopadlo jen několik karmínových kapek krve, až to zasyčelo.
Plameny v miskách náhle oživly, voda v nádrži se ohřívala. Z lázně stoupající pára s sebou nesla vůni. Když teplo kolem ženiných nohou začalo být až nesnesitelné, bohyně dala znamení, že setkání je u konce.
Žena scházející po chrámovém schodišti nebyla císařova zákonitá manželka. Ačkoliv vládce daroval své exotické manželce chrám na nádvoří Zakázaného města jako výraz své lásky, kterou byl ochoten vložit do dohodnutého manželství, nemiloval ji. U dvora se tradovalo, že měla srdce z kamene; zlé jazyky tvrdily, že její lůno bylo jalové. Na veřejnosti se příliš často neukazovala, což ještě přiživovalo fámy o jejím chatrném zdraví. Přesto pozorovatel shrbený ve stínu portika na protějším konci prostranství mohl s jistotou tvrdit, že dnes večer cizí bohyni neuctila císařovna.
Byla to císařova favoritka, jež ovšem patřila ke dvoru jeho ženy. Přišla spolu s ní z Jižního souostroví. Říkalo se, že v žilách ostrovanů koluje mocné kouzlo Staršího lidu. Jejich panteon byl známý lidskými obětmi, jejich čáry svou neobyčejnou silou.
To, že dnes bylo obětováno nemluvně některé z děveček, nebylo náhodou - nechtěné dítě za chtěné.
Favoritka uléhala na císařovo lože až příliš často. Pozornost, kterou jí věnoval, probudila ctižádost a touhu po vysokém postavení. Samozřejmě mu věřila, když jí jednou v noci pošeptal, že se jejich syn stane legitimním následníkem trůnu.

Jak však mohla tušit, že se proti ní manželé spikli?



-----
Pozn.: Prozatím se jedná o jednu z mnoha rozpracovaných povídek z fiktivního světa, který se čtenářům představil už v povídce Údolí Bílých vran. Místo abych plně rozvinula potenciál toho světa v jediném kontinuálním příběhu, vykrádám ho po částech v povídkách, které pomalu ani nemám sílu dokončit.
Jistě to taky znáte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama