Březen 2016

Sněžný kvítek a podvazování chodidel

27. března 2016 v 0:46 | Septima Severa |  Knihy, které mi prošly rukama
(Téměř) ve všech případech, kdy se mluví o filmových adaptacích knih, knižní předlohy vítězí v kvalitě na plné čáře. Jistě, existují výjimky, jež se třeba svých tištěných počátků nemusí věrně držet, a přesto se dají považovat minimálně za stejně kvalitní - vezměme si jako příklad Pána prstenů. Skalní fanoušci by mohli donekonečna vypichovat odlišnosti a nezmíněná fakta, jež znají nazpaměť z knih, ale přesto vám nakonec mohou říct: "Mně se ty filmy děsně líbily."
Já narazila na podobný případ.

Před několika lety jsem se poprvé podívala na Sněžný kvítek a tajný vějíř (Snow Flower and the Secret Fan). Tento film v roce 2011 natočil Wayne Wang (což může být dost dobře jméno, které vám stejně nic neřekne). Ačkoliv neznám moc herců s mongoloidními rysy - a žádné z těch, kdo ve filmu hráli -, dostala jsem se k tomu přes Hugha Jackmana, jenž ve snímku ztvárnil australského businessmana Arthura.
Film má dvě dějové linie: jedna se odehrává v moderní Šanghaji, kde Nina po autonehodě své kamarádky Sophie, již dlouho neviděla, zahodí luxusní kariérní příležitost v New Yorku jenom proto, aby byla u ní, až se probudí z kómatu. Mezitím odkrývá střípky Sophiina života a narazí také na rukopis, který její kamarádka pár dní před nehodou dokončila. Rukopis zaznamenává druhou, hlavní dějovou linii, která popisuje osudy její prababičky Sněžného kvítku a její laotong Lili.

Ovšem stejnojmenná kniha spisovatelky Lisy See (v češtině však vyšla jako Tajemsví hedvábného vějíře) je čistě historickým románem - to byl taky důvod, proč jsem její přečtení víc než dva roky odkládala. Mně se totiž film moc líbil, i když u kritiky celkově neuspěl.
Zklamáním pro mne byl fakt, že fešné "orámování" historického příběhu dějem z moderní doby v knize jaksi chybí… a přitom to provázání se mi na podceňovaném filmu moc líbilo.

(Zdroj: en.wikipedia.org - Snow Flower and the Secret Fan)