Srpen 2016

Holmes & Watson: (oduševnělé) Dialogy vol. III

25. srpna 2016 v 1:31 | Septima Severa |  ► povídky
Zdroj obrázku: monroevillelibrary.blogspot.com


SHERLOCK: "Zdravím, Watsone. To už jste se vrátil z klubu?"
WATSON: "Dobrý večer, Holmesi."
SHERLOCK: "Preferoval bych dobré ráno. A už to nepijte, pak máte lidově řečeno takovou vopici, že nerozeznáte ani denní dobu."
WATSON: "Já si žádnou opici nepořizoval, pokud vím…"
SHERLOCK: "Vy jste ztracený případ, Watsone… Máte to pomotané."
WATSON: "Holmesi, nic jsem nemotal, poněvadž paní Hudsonová nepletla svetr - tudíž nepotřebovala žádnou asistenci."
SHERLOCK: "To je skvělá zpráva! Konečně mi nebude žádný z těch svých výrobků vnucovat s tím, že po večerech bývá kolem Temže chladno."
WATSON: "Jistě - na to si oblékáte MOJE košile."
SHERLOCK: "Myslíte ty dvě, jež jsem si tak bezostyšně na neurčito vypůjčil z vašeho šatníku, jelikož svoji poslední košili jsem si propálil vlastním čibukem?"
WATSON: "Vaši kleptomanii hodlám vyléčit tím, že jsem si konečně pořídil trezor, ačkoliv jsem asi jediný, kdo si pořizuje trezor na prádlo."
SHERLOCK: "Ještě štěstí, že od toho vašeho prorezivělého trezoru vlastním náhradní sadu klíčů, milý doktore."
WATSON: "Tak je můžete s přehledem zahodit, té neforemné hroudy železa jsem se zbavil. A číselnou kombinaci k novému trezoru ze mne nedostanete ani násilím."
SHERLOCK: "To ještě uvidíme." Holmes, jako by si náhle na něco vzpomněl, začne prohledávat své obvyklé skrýše na krbové římse a v obvyklých partiích přilehlé knihovny. "Rozhodně mi musíte objasnit hned několik záhad, Watsone."
WATSON: "Vám se nemusím zodpovídat z ničeho."
SHERLOCK: "Ani ze svých sázkařských vášní? Snažil jsem se před vámi schovat svých posledních padesát liber, ale momentálně je nemohu najít. Zdá se, že jste je považoval za vhodnou kompenzaci vašich košil…"
WATSON: "Tak teď jste mne překvapil."
SHERLOCK: "A čímpak, smím-li se zeptat?"
WATSON: "Tím skandálním obviněním."
SHERLOCK: "Ach tak. Nejspíš máte štěstí, Watsone, jinak bych si musel znovu leštit polobotky…" Jejich pohledy sklouznou k bosým nohám detektiva. "A k vašemu ještě většímu štěstí jsem ony polobotky posledně prohrál v Black Jacku."
WATSON: "Třeba budete mít větší štěstí příští týden na střelnici. A ne jako posledně, kdy jste místo po terči střílel po veverkách."
SHERLOCK: "Náhodou, býval byste mohl ochutnat skvělý veverčí guláš."
WATSON: "No, to byste ji také musel trefit. Ale netrefil - ostatně jako vždy. Vy a zbraně se prostě kategoricky vylučujete, jak se zdá."
SHERLOCK: "Přijdou mi stejně barbarské jako jízda na koni."
WATSON: "Vy jste se snad opravdu narodil ve špatné době, starý brachu."
SHERLOCK: "A proč? Systém veřejné dopravy a policejní správy mi vyhovují natolik, že bych Londýn nevyměnil ani za nic. Nemám tedy nejmenší tušení, proč tak tvrdošíjně trváte na tom, abych navštěvoval střelnici - a ke všemu pravidelně jednou týdně. Mohu se jen domýšlet, kolik liber bych v tom střelbou na terč promrhaném čase mohl vydělat na ilegálních psích zápasech. A vy byste mne pak dobromyslně mohl o ty samé libry zase obrat."
WATSON: "…"


---------
Příspěvky související se psaním, malbou a životem můžete sledovat na FB.

S Robyn Davidson napříč australskou pouští

11. srpna 2016 v 22:58 | Septima Severa |  Knihy, které mi prošly rukama

Robyn Davidson: Tracks

Thomas Cook Travel Book Award 1980

© Richard Smolan/Against All Odds Productions


Asi jsem tam někde hluboko nepoučitelný romantik - ačkoliv se to ze všech sil snažím utajit -, ale ihned napoprvé jsem se hluboce zamilovala do jednoho filmu. Řekněme, že mne k němu poněkud zvláštními okolnostmi dovedla vlna mánie, jež se jako tsunami zvedla spolu se sedmou epizodou Star Wars; pojmenujme ji třeba Adam Driver. Nejspíš patřím k těm lidem, kteří nové filmy na zhlédnutí nachází přes herce, kteří je zaujali. A bylo to právě díky Adamu Driverovi, že jsem narazila na víceméně neznámý film Tracks, ve kterém hrála hlavní roli mně sympatická Mia Wasikowska.
Úžasně neuvěřitelný příběh Robyn Davidson, která se čtyřmi velbloudy a psem přešla sedmnáct set mil napříč Austrálií z Alice Springs až na pobřeží Indického oceánu mi prostě a jednoduše učaroval. A dovedl mne na stopu knihy, kterou Robyn dva roky po své cestě napsala.
Jak už to ovšem bývá, na filmové plátno se prostě skutečnost celá nacpat nedá… A vlastně se nedá nahustit ani do toho sympatického vyprávění na papíře, poněvadž ať se snažíme jakkoliv, paměť časem zkresluje - a vzpomínky svému majiteli najednou ukážou jen zlomek toho, co zažil. Na druhou stranu, psát "memoár" za pochodu také není ono. Sama vím moc dobře, jaký balast se do příběhu může vloudit (dokonce to málem vyústilo ve vhození mého deníku do krbu, když mě z toho popadl záchvat nefalšovaného vzteku).
… Takže nedokonalost filmového zpracování vlastně otevřela vrátka naprosté slasti, kterou jsem si natáhla na krásné dva týdny strávené ve společnosti s milým paperbackem.