Únor 2017

Z deníčku zoologa

23. února 2017 v 13:42 | Septima Severa |  ► literární odpad
Už několik let (přesněji řečeno od 16. srpna 2014) si na Facebooku místo "normálních" statusů píšu takové většinou krátké hlody, jež jsem vznešeně nazvala "Zoologist's Diary". Začátkem letošního února jsem se přehoupla přes první stovku. Za dobu, co si tak (pseudo)glosuji na komunitní síti, jsem napsala, přepsala, odevzdala a obhájila bakalářskou práci, udělala bakalářské státnice, začala pracovat v Národním muzeu, přijali mne k magisterskému studiu a rozdělala svůj velký diplomový projekt o evoluci barevného vidění u paprskoploutvých ryb. Stalo se toho opravdu hodně a rozhodně jsem se v dosavadním životě nenudila.
Rozhodla jsem se, že se s vámi místo nějakých tichých oslav jubilea nad lahvinkou vína pro jednoho podělím o pár zápisků z této edice. Nakonec jsem po pečlivém rozmýšlení vybrala třicet podle mého názoru nejlepších poznámek (bez ohledu na počet označení "to se mi líbí" či komentáře).

(c) Sketching Science

Lidožrout

23. února 2017 v 0:46 | Septima Severa |  ► povídky
Námět k této povídce padl relativně nedávno v rozhovoru s člověkem s iniciálami V. B., ačkoliv tehdy jsem nemyslela, že by se z toho vůbec mohlo něco zrodit. Každý však jednou za čas potřebujeme relaxovat, a já práce v poslední době udělala víc než dost, zasloužila jsem si napsat alespoň krátkou "rychlokvašku", kterou jsem po sobě pro jistotu ani nepřečetla...



LIDOŽROUT

Byly dvě hodiny ráno a ona stále ještě seděla u stolu a probírala se hromadou článků. V prohlížeči měla již celou věčnost otevřený Scholar a dávno ztratila přehled o tom, co všechno přečetla - kurzor v rozepsaném dokumentu se drahnou dobu nepohnul z místa. Dokončit esej jí nikdy předtím nedělalo takový problém. A studená káva chutnala příšerně.
Přistihla se, že jí již poněkolikáté za ten večer unavené oči kloužou po okolí, hledajíce cokoliv, co by ji alespoň na okamžik zaujalo. Pátraly po rozptýlení, které by dokázalo povzbudit zadrhávající se mozek, zbystřit unavené smysly. Kofein na ni přestal mít efekt dávno předtím, než nastoupila na nekonečný doktorát, ale noci se pro ni paradoxně prodlužovaly. A tak, zatímco oba její spolubydlící spali, ona se dobrovolně zavřela na samotku, jenom aby vypilovala esej, co mohla rozhodnout o všem - a zároveň o ničem.
Snad již posté přeletěla pohledem po ohmataných hřbetech beletrie z druhé ruky. Už ani nebyly barevné -
Najednou se jí oči definitivně zavřely.
Probrala se celá rozlámaná. Oknem dovnitř pronikalo nicneříkající světlo zatažené oblohy. Nejdřív si její ospalý mozek pohrával s myšlenkou, že se ještě prospí v posteli, ale ta uprchla jako džin z lahve v momentu, kdy se podívala na telefon. Dva zmeškané hovory, textová zpráva a -
Tři čtvrtě na dvanáct.
Čert vem brunch, který si domluvila s kamarádkou ze střední.