Lidožrout

23. února 2017 v 0:46 | Septima Severa |  ► povídky
Námět k této povídce padl relativně nedávno v rozhovoru s člověkem s iniciálami V. B., ačkoliv tehdy jsem nemyslela, že by se z toho vůbec mohlo něco zrodit. Každý však jednou za čas potřebujeme relaxovat, a já práce v poslední době udělala víc než dost, zasloužila jsem si napsat alespoň krátkou "rychlokvašku", kterou jsem po sobě pro jistotu ani nepřečetla...



LIDOŽROUT

Byly dvě hodiny ráno a ona stále ještě seděla u stolu a probírala se hromadou článků. V prohlížeči měla již celou věčnost otevřený Scholar a dávno ztratila přehled o tom, co všechno přečetla - kurzor v rozepsaném dokumentu se drahnou dobu nepohnul z místa. Dokončit esej jí nikdy předtím nedělalo takový problém. A studená káva chutnala příšerně.
Přistihla se, že jí již poněkolikáté za ten večer unavené oči kloužou po okolí, hledajíce cokoliv, co by ji alespoň na okamžik zaujalo. Pátraly po rozptýlení, které by dokázalo povzbudit zadrhávající se mozek, zbystřit unavené smysly. Kofein na ni přestal mít efekt dávno předtím, než nastoupila na nekonečný doktorát, ale noci se pro ni paradoxně prodlužovaly. A tak, zatímco oba její spolubydlící spali, ona se dobrovolně zavřela na samotku, jenom aby vypilovala esej, co mohla rozhodnout o všem - a zároveň o ničem.
Snad již posté přeletěla pohledem po ohmataných hřbetech beletrie z druhé ruky. Už ani nebyly barevné -
Najednou se jí oči definitivně zavřely.
Probrala se celá rozlámaná. Oknem dovnitř pronikalo nicneříkající světlo zatažené oblohy. Nejdřív si její ospalý mozek pohrával s myšlenkou, že se ještě prospí v posteli, ale ta uprchla jako džin z lahve v momentu, kdy se podívala na telefon. Dva zmeškané hovory, textová zpráva a -
Tři čtvrtě na dvanáct.
Čert vem brunch, který si domluvila s kamarádkou ze střední.


Vypotácela se do sdílené kuchyně. Hledat něco k snědku by se zdálo být jednoduchou činností, kdyby si ovšem nezapomněla nakoupit. "Zatracená dieta," zamumlala mimoděk, když objevila pouze zbytek ovesné kaše v prášku, špaldovou mouku a energetickou tyčinku, která byla tak nechutná, že by radši zůstala o hladu - proti čemuž však její žaludek vznesl hlasitý protest. A tak rozmíchala ovesnou kaši v odtučněném mléce a s tichou modlitbou směs ohřála v mikrovlnce.
Byt byl prázdný, ale na stole ležela dnešní pošta. Posadila se i s miskou nevábně vonící kaše, lžíce zacinkala. Přisunula si hromádku k sobě. Účty, dopis z banky, pohled od přítele ze Skotska a bílá obálka, co vypadala, jako kdyby procestovala půl světa a v ruce ji svíraly již desítky lidí. Putovní dopis, ačkoliv adresa na něm nebyla přelepená.
Proti světlu ta obálka vypadala prázdná, přesto ji otevřela. Nebyl v ní žádný list. Přesto, když ji otočila, začalo se z ní něco sypat.
Nejdřív to byl jemný prášek. Nebo spíš popel. Pak na hromádku dopadly první drobné kůstky, následovaly je větší.
"No, to mě poser."
Ty větší vypadaly jako prstové kůstky nějakého primáta. Podle zbarvení byly staré několik let.
Barva kostí se postupně měnila, ostatky světlaly. A pak byla hromada na stole velká, když na ni dopadl první lidský humerus. Ona vyjekla a dopis úlekem odhodila, ale kosti se z obálky nepřestávaly řinout ven.
První dutý zvuk při dopadu lidských ostatků na zem se zdál tak hlasitý, že by jí protrhnul ušní bubínky. Jenže pak ho následovaly další, postupně se stávaly tlumenými.
Převrhla židli a začala couvat, jenže kosti jí stále padaly k nohám. Zdálo se, že to bizarní mikádo nebude mít konce, dokud jí v klíně nepřistála lebka -

S trhnutím se pobudila. Prvotní dezorientaci vystřídalo zjištění, že se ve spánku sesunula ze židle. Když sáhla po mobilu, čas na displeji ukazoval teprve čtvrt na čtyři ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Víla | Web | 23. února 2017 v 11:24 | Reagovat

Přečteno jedním dechem. Od dopsání mé diplomky uběhly necelé tři měsíce, snové pseudohalucinace jsem si taky krásně prožívala, tak jsme si to aspoň dokázala živě představit. Děsivé a pěkné.

A prvně v životě jsem ráda, že jsem se místo učení tolikrát koukala na Bones, protože jinak bych si ten humerus musela hledat ve slovníku. Hned mi ten čas nepřipadá tak promarněný. :D

2 Septima Severa | 23. února 2017 v 13:41 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji.
No, já místo na Bones koukala na M.A.S.H., ale po antropologii, forenzní antropologii a konec konců i odborným přednáškám od ze srovnávací anatomie nemám šanci zapomenout, co to humerus vlastně je. Dalším levelem je tentokrát přídavek quadratum, articulare, palatinum etc. z lebky :-D
Hmm, možná někdy příště, až se zase budu potřebovat odreagovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama